sobota 22. srpna 2015

Den muslimů

Při ujišťování o nutnosti přijmout jakéhokoli uprchlíka, či spíše "uprchlíka", který by rád žil v zemi se štědrým sociálním systémem, připomínajícím Lenoráj z Českých pohádek Jana Drdy, a apelování na morálku a staré smlouvy a konvence, si vždy vzpomenu na geniální úvodní kapitoly jednoho katastrofického SF románu.

O který román se jedná?

Předpokládám, že alespoň někteří čtenáři si uvedenou narážku spolu s názvem příspěvku spojili se slavným románem Johna Wyndhama "Den trifidů".
I zde se dostalo lidstvo (a studován je vzorek "běžných Britů") do naprosto nové situace: Převážná většina lidstva oslepla z neočekávané podívané na déšť padajících hvězd (hlavní hrdina a vypravěč měl po úraze zafačované oči, jeho pozdější partnerka se před "nocí hvězd" společensky unavila a nebyla na tu podívanou k probuzení, zrak si zachovali horníci, co měli noční směnu, a zůstali s neporušeným zrakem i další, kteří buď náhodně nebo kvůli pracovnímu vytížení o "podívanou tisíciletí" přišli).
Vidící se pak rozdělili na dva tábory. Jedni se snažili prosazovat původní morálku "musíme zachránit všechny osleplé, protože jsou to nemocní ubožáci" a tvrdě odmítali námitky, že "zachraňováním" mohou prodloužit život oslepených maximálně o týdny, než dojdou konzervy ve skladech obchodů a supermarketů, poukazováním na "přílet záchranářů" (nejlépe z USA). Druzí naopak prosazovali od počátku takové chování, které by umožnilo přežití menším komunitám s dlouhodobou (vícegenerační) perspektivou, a tedy lidstva jako takového.
"Morální" utopie, kdy se jeden vidící staral o desítky osleplých v románu končily zhroucením po dnech až týdnech. Autorovi trifidi, produkt sovětského genetického inženýrství (v prvním překladu do češtiny čínského), a epidemie "moru" to jen urychlili.
Trifidi dávali vynikající jedlý olej, ale dospělé rostliny byly vybaveny žihadlem s dostatkem jedu na zabití několika lidí i krátce po sobě. Dospělé rostliny tohoto druhu také chodily; zabitým člověkem, u něhož zase zakořenily, si, až se začal rozkládat, vylepšovaly jídelníček, asi jako masožravky komáry a mouchami. S nimi synergicky působila i autorem přivolaná epidemie moru, která mohla ale nemusela mít souvislost s "padajícími hvězdami" (autor naznačuje, že "padající hvězdy" i ten "mor" mohly být havarijním či jinak neúmyslným spuštěním nějaké orbitální zbraně). Obojí ale jen urychlilo děje, které by tak jako tak musely nastat.
Životaschopné zůstaly jen malé komunity, kde bylo více vidících a několik nevidomých (skupina pro "přežití za každou cenu" si zcela racionálně vybrala za partnerky mužů dívky ze slepeckého ústavu, protože ty se uměly pohybovat, obsloužit se a pracovat bez použití zraku).
Na konci románu se dozvíme, že byl učiněn ještě třetí pokus o způsob přežití, a to znevolněním mas osleplých a vytvořením jakýchsi feudálně - otrokářských latifundií. Nicméně ani tato sociální forma nebyla dlouhodobě úspěšná (byť jako přemýšlivý čtenář konstatuji, že bez permanentní hrozby ze strany trifidů by patrně uspěla).
Autor v tomto románu (není to jeho jediný katastrofický román, ale asi nejznámější) cíleně ukazuje (budu krutý, v podstatě to samé, co říkají i klasikové marxismu - leninismu), že morálka je produktem podmínek společnosti (M+L by zdůraznili, že "materiálních"), a změní-li se podmínky, musí na to reagovat i morálka. V podstatě použil románovým dějem vytvořenou situaci jako "sociologickou zkumavku" a následně sledoval, co to s jeho hrdiny udělá.

Abych se ale vrátil k současné situaci

Bystřejší (zatím) menšině politiků dochází, že příslušné mezinárodní smlouvy a je podkládající morální zásady vznikly v situaci, kdy jednak uprchlíků bylo poměrně málo, jednak přicházeli v naprosté většině z kulturně blízkých zemí a dokázali se s cílovou společností sžít (a byl to i jejich záměr). Začíná jim docházet, že tyto morální zásady a na nich postavené smlouvy nutně selhávají v situaci, kdy uprchlíků jsou statisíce a jim šlapou na paty miliony dalších. Začínají se opatrně (ale na potřebu doby příliš pomalu) přiklánět k názoru, že se opravdu nemůžeme starat o kohokoli, kdo přijde do Evropy a otevře zobáček jako kukaččí mládě. Jednoduše proto, že (mimo jiné) by se Evropa zhroutila na stejnou (nebo ještě horší) materiální úroveň, jaká panuje v zemích, produkujících "uprchlíky".
Bude nutné urychleně přijmout nové smlouvy a konvence, byť budou řadou aktivistů prohlašovány za "nemorální" (jak se děje v případě Austrálie, která už na něco podobného přešla, podobně se chová, a vysloužilo si tím mlčení ve většině našich sdělovacích prostředků, i Slovensko). Spontánní reakce většiny naší populace a významných částí (a někde i většiny) populací v dalších zemí EU ukazuje, že prosazovatelů nové morálky bude kupodivu dost, byť je stěží budeme moci najít mezi profesionály.

A něco trochu obecnějšího

Křesťanská i islámská (o judaismu nemluvě) morálka vychází ze Starého Zákona. Tedy z morálky civilizačně bezcenných barbarů, živících se jednoduchým pastevectvím, později i primitivním zemědělstvím, obojí přilepšováno okrádáním a olupováním vyspělejších etnik (ve starozákonních textech je to popsáno mnohonásobně a velmi explicitně). Takováto morálka byla neslučitelná už se vznikem standardní otrokářské despocie, o což se v židovských dějinách pokusil Šalamoun. Jakmile kněží (už za vlády jeho synů) prosadili návrat k původním tradicím, stal se židovský stát zahnívající žumpou na způsob současné Severní Koreje a bylo jen otázkou času, kdy ho někdo zlikviduje (nejprve Babylón, později a zcela definitivně Řím).
Křesťanství částečně starozákonní morálku potlačilo, nicméně významná část jeho vnitřních konfliktů jsou v podstatě konflikty mezi morálkou primitivů, která do křesťanství prosákla ze starozákonních textů, a neprimitivními podmínkami společnosti (což se s vědeckým a technologickým vývojem dále vyhrocovalo a církve, zejména římskokatolická, nedokázaly na tento jev reagovat jinak než snahami o brždění civilizačního rozvoje).
Významná část konfliktů mezi Evropany a Židy vznikala právě na základě rozdílných a vzájemné nekompatibilních morálek ve stejném prostoru. To bylo částečně vyřešeno separací Židů do ghet (ti, co se dali pokřtít a z ghet odešli, přebírali morálku majoritní společnosti, a tudíž konfliktní nebyli). Osvícenství, které vypustilo z ghet i Židy vyznávající judaismus (včetně jeho fundamentalistické podoby), nastartovalo narůstání antisemitských nálad ve společnosti, protože se sice na jedné straně urychlila asimilace Židů do majority (včetně přizpůsobování chování části judaistů jejím podmínkám), ale na straně druhé se silně rozrostly třecí plochy, na nichž mohly vznikat a vznikaly konflikty (efekt Ahrimanovy střely, kdy snaha konat dobro vyvolá ještě větší zlo). Nejsem přesvědčen, že tento proces musel nevyhnutelně vést k tomu, co se odehrálo v nacistickém Německu, nicméně se tak stalo. Podle mého názoru spíše souběhem více náhodných negativně působících faktorů.
Naprostá většina konfliktů mezi civilizovanou společností (= jejími příslušníky) a muslimy je opět dána střetem jejich morálky primitivních barbarů, kterou islám fixoval daleko účinněji než judaismus (židovské obce na pokrok kolem sebe, sice zoufale málo a pomalu, ale přece jen reagovaly), s morálními potřebami vyspělé vědecko technicky zaměřené společnosti. I z tohoto pohledu chápu "výzvu vědců" jako totální blábol, protože právě oni jsou (nebo by alespoň měli být) v čele těch procesů, které materiální bytí (a tím i morálku) naší společnosti stále více vzdalují od materiálních poměrů 7. století n. l. a tedy i morálky prosazované muslimy, která tyto poměry zakonzervovala. Tudíž svou činností zcela objektivně (byť možná nikoli subjektivně) konflikt mezi naší civilizací a islámem prohlubují. A v případě vítězství islámu by byli jedni z prvních na řadě (a zejména vědkyně) k fyzické likvidaci.
Konflikt mezi námi a muslimy, a to i v morální rovině, je natolik zásadní, že ho nelze řešit nějakým kompromisem (nehledě k tomu, že muslimové mají přímo od Mohameda striktně zapovězeno na jakékoli kompromisy přistupovat, maximálně dočasně, nebo "jen na oko"). Četl jsem v diskusi na jednom blogu proroctví, že "to skončí koncentračními tábory a otázkou bude pouze to, zda v nich budeme likvidováni my nebo muslimové". Já to takto vyhroceně nevidím (jsem přesvědčen, že většinu stávající islámské populace v Evropě bude možno asimilovat, a neasimilovatelnou menšinu vyhostit, ale bude nutné politiky tvrdě dotlačit, aby na to vytvořili podmínky), nicméně příliv milionů muslimů, navíc civilizací zcela nedotčených a její hodnoty odmítajících, patrně jiné než takto pesimistické vyústění mít nemůže.

2 komentáře:

  1. Situace, do které se řítíme čím dál tím rychleji (těm, kteří to "sýčkovali" předem se dostalo jen opovržení a nadávek - ostatně jako všem prorokům - mi více připomíná knihu Knuta Faldbakkena "Bídném roky". Tam životaschopná minorita (dalo by se říct, že je to L"vyloučená mionorita") přežívá na obrovském smetišti a po kolapsu civilizace se pomalu vydává zpátky do prázdného světa, který prapůvodně obývala.

    OdpovědětSmazat
  2. Zkuste knihu Knuta Faldbakkena: Bídné roky
    Ale bacha. Deprese je to hrozná

    OdpovědětSmazat