Sociální inteligence "po vědecku"

Bohužel, platí to, že vědci mají svá specifika a v řadě případů v konfrontaci se sociálními jevy selhávají.
Některá tato selhání mají původ v tom, že potřebují silný stát, který by poskytoval sponzoring jejich aktivitám, a proto řada z nich upřednostňuje socialistické a fašistické (nebo kombinované - viz EU) režimy, které takovýto stát vytvářejí. Následně si potřebují racionalizovat své rozhodnutí. Proto jsou ochotni přitakávat prorežimním blábolilům, vydávajícím příslušnou totalitu za demokratický a svobodný režim. Svoboda je ideál, který si přisvojují i ty nejrepresívnější režimy. Konec konců brněnské náměstí Svobody neslo tento název i za Hitlera i za komunistů a nese je dodnes, byť se názvy okolních ulic a náměstí měnily při změnách režimů jak apoštolové na orloji.
Jiná selhání mají, obávám se, původ v poměrně nízké sociální inteligenci vědců. Dnes už nepotkáváme typické "roztržité profesory", sloužící coby komická figurka romanopiscům konce 19. a počátku 20. století, snad proto, že na jedné straně existuje jakási výchova k soběstačnosti už na školách, takže kdo absolvuje ZŠ, neměl by být v běžném životě totální nemehlo jak postavy z těchto románů, i proto, že technizace domácností pokročila natolik, že se spousta úkonů, dříve pro "nepraktického" člověka téměř neřešitelných, stává proveditelnými (např. strčení koupeného hotového jídla do mikrovlnky). Na druhé straně se můžeme setkávat se značnou politickou i ekonomickou naivitou, pramenící z jen mlhavých představ o tom, jak funguje společnost, a z nezvládnutí analýzy potřeb a zájmů jejích jednotlivých složek.
O naivitě vědců svědčí angažování řady z nich (včetně nobelistů) od 50. let v pugwashském hnutí (či konferenci), případně v paralelním hnutí Obránců míru. Tato hnutí byla v podstatě rezidenturami KGB, a tak se řada z nich, působících na Západě, ke svému nemalému rozhořčení, stala objektem zájmu policie a dalších složek, zajišťujících vnitřní bezpečnost demokratických států. Přitom na pochopení, že tato hnutí slouží především k podkopání obranyschopnosti demokratických zemí proti plánovanému útoku Varšavské smlouvy, stačila v podstatě elementární úvaha.
Naprosto stejně mylně až debilně reagovali vědci v USA na práci Komisí pro neamerickou činnost, opět chránících demokratickou společnost proti lidem přímo či nepřímo řízenými KGB.
Imunolog prof. Hořejší, jeden z čelních prosazovatelů "vědecké petice", nechápe, že to, co v naší současné společnosti kritizuje, je v podstatě sociální obdobou reakce organismu na průnik nebezpečného (či alespoň podezřelého) patogenu do jeho prostředí, tedy sociální analogie něčeho, co on sám na úrovni organismů studuje.
A to výše pomíjím případy "dobráků", kteří "v zájmu míru" předávali strategické informace do SSSR, případně podávali politikům cíleně zkreslené až zavádějící informace. Například Carl Sagan krátce před smrtí přiznal, že teorie o "jaderné zimě", k níž by údajně došlo následkem jaderné války, byla vědomým podvodem, k němuž skupina vědců kolem něho sáhla proto, "aby zabránila válce". I dnes někteří vědci přiznávají, že nadhodnocují některá ekologická rizika, jako je např. lidmi způsobené globální oteplování (stranou ponechávám záměrné a vědomé podvodníky), aby "vyburcovali lidstvo".
Duševní pochody těchto lidí nechápu. Osobně například vím, že riziko mikroskopických hub a faktorů, kterými působí na člověka, je celá desetiletí rozsáhle personálně i institucionálně podceňováno. Nicméně pokud by mě políbila múza ve smyslu vymyšlení existence nějaké superplísně schopné vyhubit lidstvo, tak na toto téma napíšu katastrofický nebo dystopický román (nehledě na již takto koncipované texty, povídku "Důl" vyšlou v časopise Nemesis, a kapitolu v románu "Conan a Pán stříbrného netopýra", kam jsem něco podobného zakomponoval) ale rozhodně bych nefalšoval experimentální data a nesnažil se výsledek toho falšování nacpat do Nature "abych vyburcoval lidstvo".
Dotyční mi připadají jak ten pasáček z Ezopovy bajky, co křičel "Vlk, vlk!" bez přítomnosti tohoto zvířete tak dlouho, že když posléze vlk opravdu přišel, tak se na něho všichni vykašlali a nechali ho sežrat. I oni sestavováním a podepisováním různých nedůvěryhodných "výzev" a peticí opotřebovávají zbytky důvěryhodnosti, které pořád ještě (navzdory všem minulým lapsusům) ve společnosti mají. Nehledě k tomu, že uvedené dokumenty a názory v nich obsažené zpravidla neobstojí v konfrontaci se zdravým selským rozumem, a mnohdy končí krachem (asi jako "akademická petice" na podporu presidentství Schwarzenberga). Na podobné téma napsala článek na svém blogu i paní Hrindová.
Patrně je za těmito duševními procesy i morálně nezvládnutá příslušnost k objektivně existující elitě, která vyvolává chování, jaké v případě náhlých restitučních zbohatlíků, co na to morálně a intelektuálně neměli, perfektně paroduje B. Polívka ve známém filmu se "sprostým" názvem.
Průšvih ovšem je, že až se objeví nějaké riziko opravdu důležité a v oblasti jejich odborných kompetencí (a proto možná alespoň zčásti mimo oblast kompetence zdravého selského rozumu), tak jim prostě, přitom pro ně patrně zcela nepochopitelně, (skoro) nikdo věřit nebude.