Nikdy není dost!

Čeho - no přece vymývání mozků!

Britské Listy pláčou nad tím, jak rodiče zcela normálně zareagovali na televizní zprávu o uprchlících tím,  že konstatovali svý potomkům, že zprávy nereflektují zneužívání dětí i jiných negativa s touto skupinou spojená. Autor pláče nad tím, že přece "rámcové vzdělávací programy" podobnou multikulti problematiku reflektují a děti by to měly mít patřičně nabiflované.
Autor poněkud zapomíná na to, že s podobnými školskými programy má naše populace mnohogenerační zkušenost.
Už za Rakouska (a později i za Rakouska - Uherska) sloužila škola k vymývaní dětských mozků "rakouským vlastenectvím" a hovadinami, hlásanými náboženskými fanatiky, především římskými katolíky. Některé z těchto květů zla nesly natolik bizarní plody, že si z nich dělal legraci i Jaroslav Hašek (a zdaleka nebyl sám, i známé písně "U kanónu stál" či "Hercegovina, lautr rovina" jsou parodickou reflexí těchto propagandistických aktivit). Přesto se podařilo domácí výchovou zajistit, že vznik první republiky pozitivně reflektovala většina obyvatel a rovněž po pádu Rakousko - Uherska došlo ke zjevnému a oficiálnímu  oslabení moci Římskokatolické církve, která se z toho dodnes nestačila vzpamatovat.
Po dvaceti letech relativní svobody začaly školy s vymýváním dětských mozků nacistickou propagandou, aby o necelé desetiletí později (s nepatrnou předúnorovou pauzou) přešly na vymývání dětských mozků komunismem. To přetrvávalo do konce 80. let minulého století s takovou intenzitou, že se koncem této éry a začátkem éry následující vcelku běžně i v mainstreamových médiích přirovnávali učitelé a učitelky k prostitutkám.
Po relativně krátkém období svobody, doprovázeném politicko ideologickou neutralitou školy, začalo přituhovat jednak pod taktovkou EU, propagující cestou školství některé pochybné až zvrácené ideologie (včetně multikulturalismu), jednak v souvislosti se snahami, tentokrát v rámci "reevangelizace národa", vymývat dětské mozky náboženstvím obecně a římským katolicismem zvláště.
Takže opravdu nelze pochybovat o tom, že dětem měly být podle aktivistů z Britských Listů správně vymyty ve škole mozečky muktikulturalismem, od něhož se alespoň slovně distancují již i nejvrcholnější politikové v zemích EU (včetně německé kancléřky Merkelové). Což znamená pro přesvědčené stoupence této ideologie, že je poslední čas s tím něco dělat, aby měli nějakou protiváhu hlasu rozumu, pronikajícího už i do těch nejvyšších kruhů.
Naštěstí platí to, co jsem zmínil v předchozích odstavcích: Školní výchova byla u nás celá staletí v podstatě prostitutkou momentálně vládnoucí ideologie a výchova v rodině si vytvořila stereotypní a relativně účinné postupy, jak co nejúčinněji podkopat a neutralizovat její účinnost. Tyto postupy v rodinách dále přecházejí, mnohdy už jen mimoděk, z generace na generaci, tak, jak si děti spontánně vrývají do paměti chování svých rodičů a uplatňují je, když jsou těmi rodiči ony samy.
Je sice smutné, že opět nastupuje éra doublethinku, kdy něco jiného se myslí a říká v rodině a něco jiného na veřejnosti (a děti zejména ve škole), ale nástup totalitních ideologií, ať už se jedná o multikulturalismus a ideologie na něj napojené (včetně realtivně nejnebezpečnějšího islamismu), či ekologismus, si logicky vyžaduje ten samý přístup, jako předtím normalizace, před ní nástup komunismu, před ní nacismus atd. až ke kořenům rakousko - katolického vymývání mozků za Marie Terezie.
Konec konců - jsou to právě ekologistické "rámcové vzdělávací programy", které se snažily z dětí vychovat malé zelené Pavlíky Morozovy, udávající své rodiče (v první fázi alespoň "ekologickému vychovateli" ve škole) za neekologické chování. Multikulturalisté a islamisté jsou v tomto trochu pozadu, nicméně byli zdrženi především tím, že se pozitivním silám v naší společnosti podařilo zlikvidovat státní podporu pro vymývání mozků islámem ("islám očima českých školáků"), který měl k podobným věcem našlápnuto také.
Na druhé straně máme obrovskou výhodu právě v tom, že oplýváme touto historickou zkušeností, danou tím, že mezi výchovou k lásce vůči "Třetí říši", či později "proletářskému internacionalismu" a výchovou mulktikulturní (a všemi dalšími, které jsme jako národ zažili či zažíváme) existuje velmi mnoho styčných bodů. Země Západní Evropy tuto zkušenost za sebou nemají a jejich občané jsou pořád s to mylně chápat vše, co se propasíruje skrze školní výchovu, jako zaručeně pravdivé a morálně správné informace a postoje. Naše zkušenosti ze západoevropanů sdílejí nanejvýše tak Irové a několik dalších dříve nebo i nyní podmaněných národů. Je to také jeden ze zdrojů rezistence jak naší populace tak i populace dalších zemí bývalého východního bloku vůči této (a jakékoli jiné podobné) ideologické indoktrinaci.

Takže to, nad čím Britské Listy nepokrytě zuří, je projev naší vyšší rezistence vůči oficiálně hlásaným lžím a blábolům, a tedy i naší obrovské výhody oproti "starým zemím EU".