sobota 29. srpna 2015

Jakéže jsou ty evropské hodnoty? (5)

Právo

Velice důležitou složkou evropského práva, od dob antiky, je tendování k rovnosti občanů před zákony (ve starších dobách byli občané rozděleni sice do tříd, ale uvnitř těchto tříd opět existovala rovnost před zákonem). Podobné tradice existovaly i mimo antický svět. Stejně tak bylo prakticky vždy postavení žen v Evropě na lepší úrovni než ve srovnatelných státech jinde. I v době nejsilnějšího vlivu církve existovaly a reálně vládly královny, v řadě zemí (ne ve všech) bylo i dědění koruny "po přeslici". Spor o dědické právo žen byl i podkladem první stoleté války mezi Anglií a Francií.
Jsem velice rád, že tyto procesy, po postupném odstranění právních zvyklostí méněcenných barbarů ze Starého Zákona vedly k současné rovnosti práv před zákonem, bez ohledu na pohlaví, náboženství, sexuální orientaci, šlechtický původ apod. Stávající situace není ještě stoprocentně ideální, ale naprostá většina protestů požaduje nikoli rovnost práv, ale rovnost výsledku, což je v podstatě fašizující požadavek.
Zaplevelování právního řádu různými "afirmacemi" (pohlavními, etnickými, náboženskými atd.) považuji za snahu o faktický návrat někam do feudalismu, a tedy naprosto zásadní odkon od demokracie. Jsem rád, že přes zuřivou snahu jednoznačně antidemokratických sil, které za podobné antidemokratické prvky zuřivě bojují, se podařilo právní prostředí v našem státě udržet od nich z větší části nedotčené. Podobná situace je i v dalších zemích bývalého východního bloku. Dle mého soudu je to tím, že si jejich občané pořád pamatují na různé "afirmace" komunistů, dělníků, rolníků apod., boj proti nim je v čerstvé paměti a likvidace významné části výdobytků revolučního procesu v roce 1989 je v rozporu s vůlí většiny obyvatel. V západních zemích, které nic takového, vyjma Norimberských zákonů v těch, které byly okupovány nacisty, nezažily, je takovýchto obyvatel už podstatně méně a navíc nechápou, že ti hodní soudruzi, co se tak starají o práva žen, minoritních etnik, migrantů (atd. atd.) nejsou nic jiného, než moderní obdobou Hitlera.
Pochopitelně, tyto procesy podporují i extrémističtí přivrženci abrahámovských náboženství, pro něž jsou rasistické, apartheidní a antidemokratické starozákonní texty pořád vrcholem právního stavu společnosti. Těchto extrémistů je poměrně málo jak mezi judaisty, tak i mezi křesťany (mezi judaisty víc, protože tyto texty z nich dělají provilegovanou vrstvu, a takovéto vábničce neodolali ani jejich předkové a dějinná praxe minulého století předvedla, že na ni skočili i Němci a další germánské národy, tedy indoevropané s evropským civilizačním backgroundem).
Problémem je zde opět islám, protože u jeho vyznavačů v tomto bodě nelze naprosto hovořit či psát o "extrémismu", protože kdo Mohamedem upravená nábožensko - rasistická a apartheidní ustanovení ze Starého Zákona nepodporuje, tak v podstatě není muslim.
Zmiňoval jsem se již vícekrát, že "zavádění islámského práva jen pro muslimy a jen pro rodinné právo" je naprosto nehorázný nesmysl, který by znamenal v podstatě dvojkolejnost práva s nesčetnými kolizemi. Upozorňoval jsem na to, že např. jen v medicíně (o níž mám rozsáhlejší povědomí) by to znamenalo v řadě konkrétních situací nutnost ustoupení od lege artis postupů, které jsou předepsány zákonem. Přičemž by nastávala i tak řada konfliktních situací (jak třeba řešit požadavek muslima, aby nebyla lege artis vyšetřena a léčena jeho manželka, která muslimka není?). V podstatě by to znamenalo přepsat celý občanský a podstatnou část trestnáho zákoníku a pravděpodobně i další právní normy. Explicitně jsem už také uvedl, že řešením nejsou ani nějaké "etické kodexy", protože ty, pochopitelně, a to i v případě, kdy jsou podpořeny autoritou vedoucího příslušného zdravotnického zařízení, nemají právní sílu zákona (což je naprosto logické, protože v opačném případě bychom mohli zrušit parlament, volby apod. a ponechat tvorbu zákonů na nějakých pochybných aktivistických skupinách, jaké většinou stojí i za těmito "kodexy").
Nehledě k tomu, že by velice rychle docházelo ke kolizím různých "kodexů", a protože by už neexistovalo demokratické prostředí tvorby zákonů, dostali bychom se velice rychle do situace, jaká zde byla někdy za velmi raného feudalismu, kdy právo měl ten, kdo měl více mečů (a pochopitelně vycvičených bojovníků k nim).
Museli bychom tedy rezignovat v plném rozsahu na rovnost občanů před zákonem, což je hlavní výdobytek jednak procesu osvícenství, jednak následných buržoasních revolucí.
Jistěže existují země, kde něco podobného dočasně "funguje", případně (což je častější varianta) se daří nejrůznější kolize a kontraverze kamuflovat (např. tím, že jsou nespokojenci s tímto stavem ponecháváni k zastrašení nebo i fyzické likvidaci islámským teroristům, napojeným na šariatské soudy). Navíc se ještě muslimové v těchto zemích cíleně v řadě případů drží zpátky a do řady typů kolizí s civilizovaným právem zatím nejdou.

V podstatě všem (vyjma totálních blbců), kteří něco podobného prosazují, jde v reálu o rozbití základního sloupu demokratického uspořádání v evropských zemích a náhradu civilizovaného práva něčím jiným. Síly, které se do tohoto pouštějí, mají značně pestré složení. Vedle různých aktivistů, pro něž soudy představují jednu z překážek pro jejich "boj za lepší společnost", se zde jistě uplatňují i nejrůznější náboženští extrémisté (boj o návrat ke starozákonnímu pseudoprávu) a, pochopitelně, muslimové, kterým jde o celkové rozvrácení a zničení civilizované společnosti a její nahrazení islámskou anticivilizací.
 

(pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat