pátek 21. srpna 2015

Nastane uprchlická normalizace?

Dnes si připomínáme 47. výročí vpádu sovětských vojsk do Československa za účelem zardoušení Pražského jara. Tedy sociálního a politického pohybu, který si dal za cíl učinit socialismus snesitelnějším. V podstatě tím Brežněv a spol. posunuli socialismus o významný krok na cestě k zániku a přinejmenším těžce namydlili schody západním marxistům, ale to si tehdy málokdo uvědomoval.
Za důležitý jev považuji i to, že normalizaci nastartovali vlastně protagonisté Pražského jara. Byl to Dubček, který jako jednu z posledních věcí před tím, než "byl odejit" podepsal "pendrekový zákon", který se zpětnou platností kriminalizoval občanské protesty u příležitosti prvního výročí okupace. Řada nestranníků, kteří se v důsledků sociálního pohybu v tomto období dostali na funkce, vyhrazené jak předtím, tak i poté (až do listopadu 1989) pouze komunistům, ochotně podepisovala "vyhazovací dekrety", což vedlo po roce 1989 k tomu, že se komunisté snažili předstírat, že oni nic, to normalizovali nestranníci a vyhazovali i komunisty.
Uvedený jev lze vysvětlit mimo jiné i tím, že (téměř) nikdo o nějakou zásadnější společenskou změnu nestál. Vše se odehrávalo v rámci "vylepšování" stávajícího systému, který ovšem byl do značné míry nevylepšitelný (byť např. v NDR nebo Maďarsku existovali v omezené míře, nicméně daleko rozsáhlejší než u nás, soukromníci - řemeslníci i např. právníci a lékaři, a v Polsku zase převažovali soukromí rolníci, což se ovšem Polákům posléze nevyplatilo, protože ti nebyli s to zásobovat stát dostatkem potravin). Když došlo na lámání chleba, tak prakticky všichni, včetně "mužů Pražského jara" začali lámat kopí za udržení socialistického zřízení, aniž si byli vědomi jeho bezperspektivnosti.
Dnes obdobní soudruzi začínají horovat pro likvidaci kapitalismu a zavádění jakýchsi alternativ pod vlajkou "pohodového a mírumilovného" islámu.
Jedním z důvodů podpory islamizace může být skutečnost, že EUrosocialismus začíná viditelně selhávat. Zcela jednoznačným důkazem tohoto faktu je krize v ekonomicky slabších státech EUrozóny s opakovaným kolapsem Řecka. Současné "záchranné" finanční injekce nemohou vést k ničemu jinému, než k novému a ještě drsnějšímu zhroucení řecké ekonomiky o něco později - pokud si ovšem Řekové v předčasných volbách nezvolí někoho, kdo bude ochoten rozetnout gordický uzel, který jejich ekonomiku váže k EUrozóně.
Pochopitelně, nejedná se jen o krizi EUrozóny. Ekonomika EU neustále klesá, přičemž tento trend je v jednoznačném rozporu s ekonomickým růstem EHS, které nedělalo idiotské politické hovadiny, ale soustředilo se na co nejsvobodněji probíhající ekonomiku. A ta právě z tohoto důvodu prakticky neustále po dobu jeho existence rostla.
Příliv "uprchlíků" je pro ty kruhy, které EU vedly a vedou ke kolapsu, velmi vítaný, protože se na něj dá svádět jejich neúspěch. V důsledku tohoto pohybu lidských mas mohou protagonisté současné EUropolitiky doufat, že se jim podaří zmanipulovat veřejné mínění od nezdaru, daného zcela jednoznačně vnitřními vlastnostmi jejich "dítěte" a idejí, na kterých je postaveno, k faktorům zevním, za něž "nemohou" (a bez nichž "by to šlo bez problémů". Tak nějak jim nedochází, že i uprchlická vlna je do značné míry jejich dílem. To se ovšem snaží zuřivě popírat a svádět vše na špatnou politiku USA. Ta sice špatná je (zejména pod praporem "vědeckého obamismu"), ale bez naprosto jednoznačně špatné politiky v nejvyšších patrech EU a ve vládních kruzích největších "tahounů" této organizace (Německo a Francie minimálně) by k uprchlické krizi nedošlo, nebo by byla nízká a zvládnutelná dosavadními prostředky a v rámci stávající legislativy.
Obávám se, že uvedený manévr EUropapalášů je do značné míry zbytečný i proto, že EU (jako taková, včetně svých orgánů, ale také jí placené a řízené sluníčkářské NGO jako páté kolony v rozumnějších státech) se stává jedním z hlavních vítatelů "uprchlíků" na území členských států. Významná část jejich obyvatel si EU s "uprchlíky" spojuje a nevole proti nim se neoddělitelně mísí s nevolí vůči EU jako celku i jejím orgánům a všemu dalšímu, co je s ní spojeno.
Dalším trendem, který u EUropapalášů a jejich pomahačů zcela jednoznačně můžeme pozorovat, je snaha o omezování a pokřivování demokracie. Bruselští sociálfašisté hodlají likvidovat základní lidská práva, údajně kvůli "zabránění rasismu a xenofóbii", nicméně v reálu jde o jejich vlhký sen minimálně od dob Lisabonu, kdy pochopili, že bez striktního omezení demokracie a práv občanů členských států svou sociálfašistickou dystopii nebudou schopni realizovat.
V souvislosti s "uprchlickou krizí" se společnost, jak u nás, tak i v dalších státech EU, začíná radikalizovat a štěpit. Mezi proislámskými kolaboranty, řízenými a placenými z EU, a normálními lidmi se rozevírá stále větší a hlubší propast. Tuto situaci můžeme vidět i u nás (v zásadě se prohloubilo rozštěpení společnosti, panující minimálně od presidentské volby, kdy EU prosazovala svými "oudy" nakonec poraženého kandidáta). Nyní jde o to, který z uvedených trendů převládne. Řada příkladů ukazuje, že kořeny demokracie jsou naštěstí dost hluboké, a to i v postsocialistických státech, takže dochází k odklonu stále více politiků od EUrounijních a proislámistických fantasmagorií a ke zreálnění politiky vůči "uprchlíkům". Jedná se o Maďarsko, nyní i Slovensko, tento trend začínají nastupovat i Polsko a pobaltské státy. Ve Francii jsou nuceni alespoň k minimálním protiuprchlickým aktivitám, jinak by vydláždili Le Penové cestičku do Elysejského paláce. Podobná situace panuje i ve Velké Británii, v níž konzervativci vyhráli volby jen proto, že sebrali svou agitací hlasy UKIP a BNP. Jsou si přitom dobře vědomi toho, že v příštích volbách by se mohla relativně malá část hlasů překlopit k těmto stranám a oni by mohli odejít s pár poslanci (což je problém většinového systému, že zde změny zpravidla probíhají stylem "ode zdi ke zdi"). Pochopitelně se to děje, za řevu EUropeistů a dalších prototalitních sil. U nás máme obrovskou výhodu v tom, že reálné, či alespoň realitě blízké, postoje zaujímá i hlava státu.
Z těchto důvodů mají islámští (a prakticky pro EUrosociálfašističtí) normalizátoři podstatně horší pozice, než měli naši normalizátoři po sovětské okupaci. Příznakem toho je i ztrácení nervů řady z nich, což se patrně projevilo i "útokem" na mešitu v Brně, který nepostrádá rysy shodné se známým požárem Říšského sněmu. K jeho zapálení ovšem nacisté přikročili až v době, když už měli moc ve státě pevně v rukou, což současní normalizátoři, naštěstí, zatím nemají a udělejme vše proto, aby ji ani nikdy nezískali.

Žádné komentáře:

Okomentovat