sobota 26. prosince 2015

Inkluze?

Tak nám soudruzi "evropané" naléhavě doporučují pod hrozbou sankcí (někdo by přímo řekl, že vnucují) inkluzi ve školství.
Jedná se o začlenění mentálně retardovaných, instabilních, sociopatických a dalších podobně abnormálních dětí do normálních tříd (děti s tělesnými vadami jsou "inkludovány" zcela normálně a běžně, děti s vadami smyslovými tam, kde to jde - IMHO nevidím důvod, aby se např. všechny děti učily ve škole Brailovo písmo nebo znakovku (tu, konec konců, odmítá používat i část neslyšících).
V zásadě by stačilo vyjít z toho, kdo za tu inkluzi horuje: Směska levičáckých extrémistů a načalstvo EU. Lidé, kteří podělali vše, na co kdy sáhli. Jestliže takoví něco doporučují, pak je to samo o sobě argument pro udělání pravého opaku.
Podíváme-li se na to blíže, pak jejich argumentace o "šílené výhodnosti" inkluze používá příklady zemí se zcela mizernými školskými systémy. Zemí, kde absolvent státní základní školy umí přibližně to, co u nás dítko ze školy praktické, pracující např. s dětmi postiženými morbus Down. A negramotný maturant v těchto zemích není zjevem nijak vzácným.
Pochopitelně, když dojde na mezinárodní srovnání, tak tyhle země reprezentují žáci výběrových soukromých škol, které buď neinkludují, nebo do toho nacpou podstatně více peněz, než si my můžeme dovolit.
Císař Ferdinad Dobrotivý byl oligofrenik s nafouklou hlavou (a zřejmě i mozkem), nicméně zvládl několik jazyků slovem i písmem. Přesto na samostatné vládnutí nestačil a v době krize 1848 předal žezlo synovci.
FD je dobrým příkladem možných výsledků výuky a výchovy u i dosti výrazně mentálně (a patrně i neurologicky) poškozeného jedince, nicméně Habsburkové si mohli dovolit, aby se několik učitelů zcela věnovalo jediné osobě. Pokud ryze pragmaticky spočteme, co výsledek takovéto výchovy zpětně zaplatí společnosti na daních a sociálním pojištění, pak zjistíme, že je to činnost silně nerentabilní, bohužel.
Za hlavní problém inkluze je nicméně nutné považovat fakt, že přítomnost stabilně zaostávajících dětí, často navíc ještě s poruchami chování, má veskrze negativní vliv na výukový proces jako celek. Inkluze jednoznačně škodí i dětem průměrným a je doslova mor ve vztahu vůči jedincům mimořádně nadaným. Výuka musí být přizpůsobena nejslabšímu dítěti ve třídě, což bude i s "asistenty" nějaký inkludovaný. Problémem je, že nadanější děti potřebují několik minut na to, co inkludované dítě zvládne "s odřenýma ušima" za vyučovací hodinu, a zbytek hodiny se děsivě nudí, což vede ke kázeňským a jiným problémům (a mimo jiné se takové dítě odnaučí učit).
Inkludované dítě si navíc je vědomo své mentální nedostatečnosti a kompenzuje si ji v jiných oblastech. Ti, kteří jsou fyzicky zdatnější, fyzickou šikanou těch nadanějších (a nejžádoucnějším cílem jejich šikany jsou právě ti, kteří zvládnou látku celé hodiny nejdříve). Ti, co na to fyzicky nemají, se utíkají k žalobnictví, které může být v současné době politické korektnosti jednak akcentováno, jednak může PK brát učitelům (a zejména učitelkám) motivaci vyšetřit, zda se obvinění zakládá na pravdě.
Osobně se domnívám, že právě zážitky s debily, polodebily a různými "-paty" (a často s poruchami chování) z dob školních vedou většinu naši populace jednak k odmítání inkluze jako takové, jednak k odmítání názoru "odborníků", že "se to zvládne", "není to problém", "že je to přínos" apod. Protože byli na vlastní oči (a někdy i kůži) svědky toho, že se to nezvládlo a "přínos" byl veskrze negativní.
Tyhle obavy jsou navíc ještě akcentovány oprávněnými obavami z toho, že naši levičáci a ultralevičáci vysloveně chtějí zlikvidovat nadanější část populace. Proto existuje tak vysoký tlak na rušení osmi a šestiletých gymnázií, přestože se tak děje proti vůli prakticky veškerých rodičů.
Je to v podstatě jasné, nedávno jsem tu psal, že se někteří z nich prohlašují za elity, a přitom svou inteligencí i svým vzděláním na podobný post ve společnosti nemají. Z tohoto důvodu jsou vysoce motivováni k tomu, aby zde skutečné elity nevznikly, protože ty by je ze špičky společnosti s přehledem vytlačily, i kdyby se jim do toho nechtělo; třeba jen proto, aby se před nimi ochránili.
Další věcí je, že inteligentní a vzdělaní (skutečně a plnohodnotně, nikoli  pseudovzdělaní hlupáci z humanitních oborů) lidé představují přirozenou opozici všem, kdo se snaží společnost řídit podle iracionálních blábolů, ať už jsou to vize "otců zakladatelů" marxismu - leninismu a jejich (zpravidla intelektuálně i vzdělanostně zaostávajících) následovníků, nebo bezcenných barbarů, co sepsali Bibli a podobné "svaté knihy".
Tudíž je jejich existence v populaci pro všechny, kteří se podobné "návody na existenci společnosti" snaží uvést do praxe, osobami krajně nežádoucími a tito "jelitáři" mají proto snahu je zlikvidovat už na úrovni základní školy.

3 komentáře:

  1. Na kost zjednodušeně: Nejslabší článek řetězu určuje jeho pevnost.

    OdpovědětVymazat
  2. Na toto téma, běhá po Síti:

    Naše inkluzivní škola

    Ahoj. Jmenuju se Honza. Sem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s našý školou a taky vám vyprávjet, co sme se dnes učili.

    Naše škola je velmy moderní a pokroková, protože je inkluzivní.
    Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všychni spolu v jedné třídě. Neni tu žádná disgryminace. V naši třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi sou ještě 3 paní asitentky a jedna pani psicholožka. Ted vám všechny moje spolužáki představim.

    V první lavici u okna sou dvě holki - Lucka a Rebeka.

    Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhaj po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpývaj romské písně.

    Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali, hlavně mobili a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školi nosit nic drahého.

    Jejich rodiče to prí maji těžké kvůli disgriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobili a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak sou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známki.

    Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho specijální asistentka Renata, která mu se všým pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiš samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením.

    V první lavici u dveří sou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišly z Afgánystánu.

    Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina.

    Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče sou z Afriki. Pamatuju si na jeho první den u nás. S naší třídní sme uspořádali uvítací párty. Všichni sme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem.

    V poslední lavici sedí naše třídní psicholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémi. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psicholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvjedomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit. A co sme se dnes učili?

    První hodinu byl zeměpis. Pani učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na koncy hodiny nás vizkoušela z toho, co sme si zapamatovali. Všichni dostali jedničku.

    Druhá hodina byla matematyka. Učili sme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou, Už se moc těším. Také si mě pan učitel vizkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů. Správně sem spočítal tři. Dostal sem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhala mu pani asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej.

    Třetí hodinu sme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli sme přednášku o lidských právech a disgriminaci lidí s odlyšnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o dvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi pohádka líbyla.

    Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili sme se romskou básničku. Na konci hodiny sme jí společně recitovali a všychni dostali jedničku.

    Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili sme se zpívat romské písně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu.

    Tak to je moje třída.

    Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější a nejlepší. V normálních školách, kde sou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Dysgriminace u nás prostě neekzistuje. Každý má právo na úspjech a vsdělání !

    OdpovědětVymazat
  3. Měli by si brát příklad ze mne. Neurologicky dost poškozený jedinec, který zvládá řídit blog. Nikdo do mě nikdy nepral peníze, přesto funguji dál.

    OdpovědětVymazat