pátek 25. prosince 2015

Medicína: Umění nebo řemeslo? 1

aneb věčné dilema medicíny mezi Skyllou řemesla a Charybdou umění

Úvod

Vzhledem k tomu, že mainmotivem letošního Fénixconu byla Odyssea, dovolil jsem si takto přizpůsobit svou úvahu.
Tento text má historii, sahající až do temného pravěku, kdy harddisk počítače měl 20 MB (opravdu mega, ne giga) a vešel se na něj operační systém, potřebné programy i spousta smysluplných dat. Disketové jednotky měly přes 1MB, nebo i méně a USB bylo hudbou vzdálené budoucnosti. Monitory měly většinou dvě až tři barvy (černá - světlá - světlejší), ty drahé měly barev 16 a ty nejdražší 256, jako výběr z většího počtu.
V té době jsem rozepsal (a párkrát přepsal a doplnil) text na téma kolísání medicíny mezi řemeslnou a uměleckou složkou.
Ten text od té doby, pochopitelně vzal ďas, pravděpodobně je na jedné ze záložních disket, které na starších počítačích, co ještě mají disketovou jednotku, nejdou otevřít. Pro potřeby Fénixconu jsem ho popaměti zrekonstruoval a přidal k němu aktualizující doplňky.

Definice

Již antika rozlišovala techné a ars jako dvě rozdílné kvality lidské činnosti a ono ars brala jako cosi, co je dáno "shůry" (proto také existovaly Múzy, božské ochránkyně a inspirátorky umění, zatímco pro řemeslo byli jen božští patroni - třeba Héfaistos).
Antické dělení činností na umění a neumění je pro nás trochu nelogické až matoucí (a nekdy protikladné tom u našemu). Velmi ceněné bylo sochařství - zde jsme ovšem ochuzeni o závěrečnou polychromii antických soch, která jim zřejmě dodávala vyšší míru iluzívnosti (asi jako barokním sochám), zato malířství, s výjimkou maleb na keramiku, bylo chápáno pouze jako cosi na úrovni dnešních malířů pokojů. Naopak malby na amforách a další keramice byly hodnoceny vysoko, zatímco my v současné malované keramice (asi právem) vidíme jen lépe či hůře zvládnuté řemeslo. V architektuře si cenili věcí, které by dnes zvládly i počítače za pár šestek (a snad proto s nimi moderní architektura ani nepracuje).
Nicméně bychom se s antickými lidmi zcela jistě shodli na tom, že techné a ars jsou zcela rozdílné věci.
Pokusil jsem se obě složky definovat, není to sice "zcela přesně podle Wikipedie", ale zdůrazňuji v těch definicích ty stránky, které vypichují nejdůležitější rozdíly.
Umění je činnost, která se nedá algoritmizovat, ani s dostatečnou mírou  pravděpodobnosti predikovat. Počítače jsou na tomto poli dosti bezradné.
Proto jsou např. nákupy moderního umění druhem hazardní hry, která může vynést značné peníze, ale na druhé straně může vést k jejich utopení do následně naprosto neprodejných věcí. Navíc je do značné míry ovlivňováno módou. Jen některá díla - skupiny děl - se stávají módním vlivům více méně odolná. Např. dnes uznávaný Johan Sebastian Bach byl krátce po své smrti (ale už na sklonku života) v podstatě odepsaný a daleko větší slávu sklízeli jeho synové. Nicméně o pár generací později se projevila nadčasovost jeho díla, zatímco díla jeho synů upadla vesměs v zapomnění (a často jsou presentována jen v souvislosti s tím, že autoři byli synové svého otce).
Řemeslo je činnost, která se v principu dá naučit k provádění ve standardní kvalitě (byť na špičkové provádění některých řemesel určité zvláštní nadání potřeba je, ale takováto úroveň zpravidla hraničí s uměním a uplatní se jen v některých řemeslech). Může ho tedy vykonávat každý, kdo nemá obě ruce levé a je smyslově v pořádku (některá řemesla mohou provádět i osoby nevidící či neslyšící). Někdy a pro někoho ovšem může být investice (času a námahy) do naučení se řemesla ve standardní kvalitě natolik velká, že to vytvoří pro něho individuálně nepřekonatelný práh. Řemeslo lze algoritmizovat a s vysokou mírou pravděpodobnosti predikovat jeho výsledek.
Z hlediska řízení, a to zejména byrokratického typu, je řemeslo cosi příjemného, co se dobře plánuje a řídí, zatímco umění je cosi anarchistického a zmatek do systému řízení vnášejícího. Z tohoto důvodu v byrokraticky řízených institucích i celých státech (a soustátích typu EU) bude vždy bujet podpora řemesel (případně až dotažených na úroven tovární výroby), zatímco na umění bude vždy shlíženo s despektem, případně podezřením (příklady typu zakázané výstavi v knihovně AV jsou jen špičkou ledovce).

3 komentáře:

  1. Už teď, na začátku budoucí, zřejmě rozsáhlé Pergillovy úvahy nemohu souhlasit. Pergill kope příkop mezi uměním a řemeslem. Je to marná snaha. Řemeslo se neobejde bez invence - jinak se jedná o tupé kopírování bez vývoje. A invence - ta už vyžaduje víc, nedá se naučit. Je, nebo není.
    A každé řemeslo, dotažené do dokonalosti se stává uměním.
    Abych mohl provozovat jakékoliv umění, musím napřed dobře zvládnou řemeslo. Spisovatel musí umět pravopis, znát syntaxi, vědět, jak sestavit příběhu. To je řemeslo. Pak, s invencí může napsat knihu. Jinak nepíše nanejvýš nudnou kuchařku.
    Dtto tanečník, zpěvák, fotograf nebo kdokoliv jiný.
    Vím o čem mluvím, celý život jsem ten příkop mezi techniky a umělci zasypával a překládal jsem mezi "techniky" a "umělci". (Tak by se dala ve zkratce vyjádřit funkce mistra zvuku.) Překladatel, který se musí umět dorozumět v obou prostředích i s jejich "specifiky" a vyjadřovacími prostředky.
    Pak řemeslo plynule přechází v umění "bezešvým" způsobem.
    (A už nebudu žvanit, třeba zrovna tohle Pergill uvede v příštím díle..)

    OdpovědětVymazat
  2. Pergille, bude text pokračovat? Asi ano že, neb na medicínu zatím ještě nedošlo. A ona ta medicína skutečně je cosi sice ne zcela uměleckého, ale bez nadání, talentu a vloh jen těžko úspěšně provozovatelného a zároveň s tím to ale není odvětví ani ryze řemeslné, protože jen samotné řemeslo prostě nestačí, samotné řemeslo je na medicínu až příliš bezduché.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Více méně o tom budou některé další díly.

      Vymazat