neděle 20. prosince 2015

EUnanke

Jednou z Lemových povídek z cyklu o Pirxovi, popisujících jeho život na konci kariéry, je povídka Ananké.

Pirx se stává svědkem fatální nehody zbrusu nové nákladní rakety, která přivážela na Mars skoro desetinásobek toho, co mohl přivézt jeho starý frachťák (který tyto moderní lodi prakticky odepsaly, alespoň pro zásobování tak velkých základen, jako byla marsovská). Nicméně loď, vybavená nejmodernějším elektronickým mozkem, nezvládla přistání za vcelku příznivých podmínek a zřítila se z několikakilometrové výšky na povrch planety, čímž vedle zničení samotné lodi a smrti celé posádky přišla většina dovážených zásob vniveč. Nehoda byla akcentována jednak docházejícími zásobami na marsovských základnách, jednak přibližujícím se příletem druhé, sesterské, nákladní lodi. Její  případná stejná havárie by znamenala nejen ztrátu další moderní lodi, ale i ohrožení populace na Marsu fatálním nedostatkem proviantu.
Vzhledem ke své profesní zkušenosti je Pirx jmenován členem vyšetřující komise. V záznamech činnosti elektronického mozku havarované lodi (něco jako "černá skříňka") se najdou známky toho, jak stále častěji kontroloval svoje subsystémy, a to na úrovni zcela banálních detailů, až nakonec přestal tyto kontroly stíhat v reálném čase a na své zpoždění proti realitě svou poslední akcí zareagoval tím, že planetu Mars vyhodnotil jako přibližující se meteorit. Jeho následný povel "plným tahem hlavních motorů od meteoritu" raketu během přistávacího manévru zastavil vysoko v atmosféře, a ta potom ztratila rovnováhu a nekontrolovatelně se zřítila.
Pirx nad těmito záznamy dlouho uvažuje, než si vzpomene na superpedantického kapitána, podobným způsobem obtežujícího své podřízené kontrolami i těch nejbanálnějších prkotin, který byl nakonec vyřazen z létání pro anankastický syndrom a zakotvil v instituci, testující nově vyrobené elektronické mozky a zacvičující je pro jejich praktické nasazení. Pirx měl možnost zjistit, že onen kapitán skutečně zacvičoval ten konkrétní elektronický mozek, který přivedl přistávací manévr do totální katastrofy.
Vzhledem k Lemově původnímu vzdělání (lékař se specializací na psychiatrii) jsou tyto partie doprovázey úvahami, zda, a v jaké míře může člověk v postavení testera vnutit elektronickému mozku svou psychózu.
Nakonec se podaří zařídit, že "osobnost" eletronického mozku na palubě přilétajícího náklaďáku, rovněž "vychovaného" psychicky nemocným lektorem, je přepsána "osobností" jiného počítače, cvičeného jiným lektorem a tato loď bez problémů přistane.

Analogii a důvod, proč tuto ,povídku vzpomenout, vidím v tom, že EUnijní administrativa stále více svým chováním připomíná onen nešťastný elektronický mozek, nakažený psychickou poruchou (psychiatrie to u lidí korektně pojmenovává "indukovaná psychóza"). Včetně toho, že se zahlcuje naprosto nepodstatnými nebo nesmyslnými detaily v situaci, kdy reálné a zásadní hrozby jsou někde úplně jinde.
Řeší se např., jak budou jednotlivé národy ve svých jazycích nazývat místní potraviny (a "řeší" to uživatelé méněcenných skřeků, nerozlišujících adjektiva od substantiv), staví se lyžařské areály v nížinách a aquaparky v horách bez zdroje vody, organizuje nesmyslné "ekoznámkování" budov a tisíce dalšḯch nesmyslů. Plody přímo tropické nádhery tyto aktivity nechávají bujet v souvislosti s "lidmi způsobeným globálním oteplováním", které nikdy nebylo prokázáno, zatímco Slunce jeví všechny známé příznaky propadu do dalšího minima své aktivity, tedy další "malé doby ledové" (před každou z nich, mechanismem zcela neznámým, nastalo několik až několik desítek nápadně teplých let).
Neřeší se problém, trápící naprostou většinu obyvatelstva EU, uvažující podstatně zodpovědněji než její "vůdcové", a to nástup islámu a snaha násilně islamizovat prostor evropské civilizace, což by v podstatě znamenalo konec civilizovanosti celého lidstva. Spíše se tento problém "řeší" denuncováním a kriminalizací těch, kdo na něj upozorňují.
Vedení EU prostě trpí zcela jednoznačně kolektivní duševní chorobou, ne nepodobnou tomu anankasitckému syndromu z Lemovy povídky, a celá EU stále víc připomíná blázinec, nad nímž převzali kontrolu pacienti. Vzhledem k tomu, že kolektivnímu orgánu se dost stěží dá nasadit svěrací kazajka a píchnout psycholeptika, je asi jediným reálně možným řešením rozbití EU, aby se nebezpečně bláznící skupiny v jejím čele staly "generály bez vojska".
Ideálním základem pro něco takového by byla skupina V4, k níž by se nejspíš přidala i část dalších zemí původního východního bloku. Předpokládám, že by se rovněž mohly jakékoli vážně vypadající aktivity skupiny států na tomto poli stát sněhovou koulí, vrženou na lavinový svah, a po následně proběhlých procesech by z EU nemuselo zůstat prakticky nic - vzhledem k tomu, že "zaječí úmysly" vůči této organizaci má více než 50 % obyvatelstva řady dalších členských států.
Ideálním spouštěcím mechanismem by mohly být požadavky některých extrémistů vedení EU a v proEUnijních složkách některých států, aby se krátily dotace těm státům, které odmítají zatěžovat svůj sociální systém přijímáním ilegálních migrantů, pro něž neexistuje žádné rozumné využití v ekonomice a mezi nimiž je značné množství (tč. deseti až statisíce) radikálních islamistů.

1 komentář:

  1. Analogie je to výborná - škoda jen,. že nenapadla mě, který má Lema jako jednoho z nejoblíbenějších.
    Co se EU týče už delší dobu uvažuji naprosto stejně.
    ALE!
    EU dotace* je to, co nutí naši vrchnost k setrvání v EU i když vidí, jaké prkotiny jsou na pořadu dne a a jak se přes tyto lapálie není schopna EU nijak domluvit na skutečném řešení vážných situací.
    Takže zablokování dotací by opravdu mohlo způsobit mnohem silnější tendence k neposlušnosti až odtržení.
    Druhým slabým článkem jsou vyhrůžky "malým Schengenem". Pokud by kromě pohraničních kontrol následovaly i další, například reciproční kroky - znovuzavedení cel a omezování práce a podnikání ve všech státech EU atd., tak se milá EU rozpadne takříkajíc za pochodu. V podstatě neznatelně.

    */ dotace je jeden z penězovodů, ze kterého lze do soukromých nebo i stranických kapes odčerpat celkem nepozorovaně značné prostředky. Proto "hrdý Čech drží hubu a krok a raději lapá zlaťáky, vyhazované z kočáru bohatců". Byv ne zcela českého původu to nechápu - a dost se mi to příčí.
    Brak honoru by řekla moje babička.

    OdpovědětVymazat