úterý 22. prosince 2015

Ohrozila by kriminalizace "Základů Tauhídu" svobodu slova?

Pan JXD píše, že v případě kriminalizace docenta Konvičky stojí z důvodů svobody slova na jeho straně, ale pokud by byla kriminalizována kniha "Základy tauhídu", tak by se, chtě nechtě, musel postavit na stranu vyznavačů islámu.

Problém spočívá v tom, že pan JXD nerozlišuje mezi dvěma kvalitami vyjádření, z nichž ta první by měla IMHO (ale nejen "M", ale i mnoha odborníků na tuto oblast práva) plně spadat pod ústavou zaručenou svobodu projevu, a ta druhá jednoznačně nikoli.
Jinými slovy, jestliže bude někde v diskusi řečeno "Češi do masokostní moučky", bez dalšího upřesnění (případně "Češi, pokud udělají to a to, tak z nich naděláme masokostní moučku"), je to sice projev na pár facek (od všech Čechů autorovi), ale měl by být kryt svobodou projevu. V momentě, kdy se zadávají konkrétní ukoly konkretizovaným skupinám lidí (typu "kdo bydlíte do té a té vzdálenosti od kafilerií, obsaďte je, aby mohly být využity pro dělání masokostní moučky z Čechů"), tak už je to naprosto jednoznačně za hranou a projevy tohoto typu by už jednoznačně stíhatelné měly být, ovšem nikoli podle pochybných a antidemokratických paragrafů o "hatespeech", ale jako příprava trestného činu genocidy Čechů.
Kniha "Základy tauhídu" není jen záznam nějaké internetové nebo Facebookové diskuse, ale jakási islámská analogie katechismu, tedy výkladu víry a její spojování s praktickými aktivitami, jakými mají reagovat muslimové v interakci se svým nemuslimským okolím. S tím, že pokud takto nereagují, tak se protiví víře, což má za následek velmi tvrdé světské i posmrtné tresty. Její výroky tedy není třeba chápat jako nějaké nezávazné plácání, považující nadsázku za zcela legitimní integrální prostředek (jinak by musel být Jan Neruda za svůj známý "podčárník" "Kam s ním" stíhán za výzvy ke znečišťování veřejného prostranství, což se nestalo ani za jinak rigidního a s humorem a nadsázkou příliš nesouznějícího Rakousko - Uherska).
Uvedená kniha poskytuje návody, jak se má správný muslim chovat, a pokud se tak nechová, vyhrožuje mu pekelnými tresty (pro ateistu může být obtížné si představit, že někdo může takovým pitomostem věřit, ale i pro Židy bylo obtížně představitelné, že "Němci, národ s tak velkou kulturní tradicí, by mohli uvěřit takovým hovadinám, co hlásá pan Hitler"). A důležité je, že v podstatě poskytuje prostor pro vynucování tohoto chování od vlažně věřících členů muslimské komunity násilím ze strany těch "pravověrných".
Ve zmíněném Německu už to pokročilo tak daleko, že se do jejího řešení německým soudruhům multikulturalistům nechce pouštět, protože by to bylo spojeno s prací a současně i s riziky, že muslimové spolu s jurodivými sluníčkáři zorganizují nějaké masové prostesty v případě, pokud by státní moc začala zasahovat proti islámské paralelní "policii" a "justici" (proto tam nakonec přistoupili k netrestání šariatské "policie"). Přitom takovýto zásah by státní moc měla udělat už z pouhé svojí definice, a to s veškerou možnou tvrdostí. Stát má prostě na tyto stránky řízení společnosti z definice monopol, a pokud ne, není státem. Z uvedeného důvodu je nutné považovat chalifát za funkceschopnější stát než třeba to současné sluníčkářské Německo, které, na rozdíl od něj, na svém území paralelní policii a justici trpí a ještě bojuje proti těm, kterým se to nelíbí (PEGIDA, AfD apod.). Poměr státní moci v současném Německu k islámu do značné míry připomíná poměr státní moci na sklonku Výmarské republiky k nacismu. V podstatě to indikuje, že se v Německu, za podpory alespoň části státního aparátu, dostává k moci ideologie politického islámu, v řadě momentů ekvivalentní nacismu (a tam, kde ekvivalentní není, je ještě horší).
Je pravděpodobné, že činovníci na příslušných místech německé státní správy, ochromené ideologií multikultiuralismu, "pouze" nedělají to, co ze zákonů a podzákonných norem dělat mají, aniž by si byli naplno vědomi (alespoň naprostá většina z nich), k čemu jejich nekonání vlastně povede. Přesně tak, jako jejich kolegové před necelou stovkou let v souvislosti s nastupujícícm nacismem. Nicméně dovolím si predikovat existenci malé části z nich, která toto velice dobře ví a rozklad demokratického zřízení v zemích EU je jejím hlavním cílem (jako existovaly ve státním aparátu Výmarské republiky vlivná pronacistická lobby a "pátá kolona").

Kriminalizaci "Základů tauhídu" u nás proto považuji, na rozdíl od JXD, za velmi důležitý moment, umožňující jednak predikovat další vývoj vztahů státní moci a islámu (přinejmenším toho, je-li islámem tak rozložena jako v Německu, nebo dosud ne). Z toho pochopitelně vyplyne další strategie sil, bojujících proti islamizaci společnosti.

4 komentáře:

  1. Tauhíd:
    Nesrovnávat s doc. Konvičkou, který si jenom neuvědomil, že tím emotivním výrokem, který nemohl nikdo, kdo má "všech pět pohromadě" brát vážně, dal do ruky argumentační munici "sluníčkářům", ale porovnat s plánováním, byť ne jmenovitým, protistátní činnosti. A je jedno jestli ultralevicové nebo ultrapravicové.

    Topolánek a jeho "noc dlouhých nožů" nebo vázání stranických knížek do kůže protivníků (tuším Paroubek) je přešlap téhož druhu. Emotivní rétorika se dá vždy vytrhnout ze souvislosti a zneužít. Politik by měl být i diplomat - aspoň při veřejném projevu. Jinak riskuje výše zmíněné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je v tom, že Konvička v té době politickou kariéru ještě neplánoval, zatímco oba zmíněné (a mnohé další podobné) výroky padly od politiků přímo na postech.

      Vymazat
  2. Je hezké, když se někdo jako J.X.D. stará o svobodu slova. On, který tak rád dodává systému čarodějnice, aby ohně nevyhasly.

    OdpovědětVymazat
  3. Ták? Byl už čtenář někdy ráno na ulici?
    Někde u domu stojí starý džbán.
    Někde uprostřed ulice leží pekáč.
    Od tauhídistů třeba vydesinfikovat vzduch. :D

    OdpovědětVymazat