neděle 13. prosince 2015

Tři otázky pro vegany

Vegané propagují čistě rostlinnou stravu. V našich podmínkách těží z toho, že tento termín je v podstatě odborný a nepronikl do obecného jazyka, takže se úmyslně zaměňují za vegetariány.
Navíc v anglojazyčném světě pojem "vegetarián" znamená v podstatě kohokoli, kdo nějakým způsobem restringuje živočišnou stravu. Tedy jí třeba maso jen o víkendu, nebo vynechává některé druhy masa apod. Toto slovo tedy v anglojazyčném svbětě zahrnuje daleko širší a početnější skupinu strávníků, než jak je to chápáno u nás, kdy "vegetarián" v běžném jazyce znamená v podstatě to, co vegan, a méně striktní typy vegetarianismu jsou vyjádřeny adjektivem (např. laktoovovegetariáni jedí k rostlinné stravě také vejce a mléčné výrobky), tedy, pokud běžný jazyk do takového hloubky odbornosti vůbec jde.
Potom tito propagantisté operují s počty vegetariánů v západních zemích, nicméně sami propagují veganství, které je i tam relativně vzácné.

Existují v podstatě tři cesty, kterými teplokrevní obratlovci zvládají čistě rostlinnou stravu:

  1. Žaludky se symbiotickou mikroflórou. Takto funguje kráva a řada dalších přežvýkavců, kteří nechají požitou rostlinnou stravu natrávit v předžaludku a následně ji po částech vyvrhují do tlamy, přežvykují a polykají do dalších dvou až tří žaludků (kráva má další tři). Natrávení provádí symbiotická mikroflóra v extrémně anaerobních podmínkách (odpovídajících +- lidskému tenkému střevu). Ta přemění část celulózy a dalších roslinných polysacharidů na nízkomolekulární fragmenty (případně až na jednoduché sacharidy), které jsou tráveny a vstřebávány už podobně, jak se to děje v lidském trávicím ústrojí. Část takto vybavených býložravců nepřežvykuje, ale platí za to značnou choulostivostí trávícího ústrojí vůči zevním podnětům (kůň a typické koliky s až fatálními následky při realtivně bagatelních "dietních chybách"). Kdysi jsem už napsal, že si dokážu představit technickou napodobeninu bachoru pro kosmonauty na dalekých letech nebo v mimozemských koloniích, protože by to výrazným způsobem zefektivnilo přeměnu sluneční (či např. jaderné) energie na chemickou energii, akceprovatelnou lidským metabolismem.
  2. Znovupožívání exkrementů, protože k natrávení rostlinných polysacharidů dochází až v tlustém střevě, odkud se už nedokáží efektivně vstřebat, případně molekulární fragmenty polysacharidů o menším počtu jednotek "dotrávit" na jednoduché monosacharidy. Takto to funguje např. u králíků a zajíců (ale i dalších podobných živočichů), kteří chodí kálet systematicky na jedno místo, a pak se tam dokrmují. Něco zvládne natrávit i mikroflóra, která v bobcích zůstane i mimo tělo, takže správně odleželé bobky mohou být výživnější než úplně čerstvé. Tohle by teoreticky mohlo fungovat i u člověka, protože k natravování některých polysacharidů u něho v tlustém střevě dochází také. Vznikají při tom glukóza a mastné kyselinmy s krátkým uhlíkatým řetězcem (hlavně máselná a propionová), které se podílejí i na pachu stolice. Nicméně důležité je, že tyto látky mohou vstřebat a zpracovat přímo kolonocyty (tedy buňky na povrchu sliznice tlustého střeva) a výživa touto cestou přispívá k jejich dobré kondici, mj. odolnosti vůči některým rakovinotvorným faktorům (takže z tohoto důvodu mají některé rostlinné polysacharidy protirakjovinové účinky). Podobně funguje u některých nuceně veganských populací v zemích třetího světa získávání vitamínu B12 ze zeleniny, hnojené nekompostovanou lidskou stolicí (protože v tlustém střevě se tohoto vitamínu vytváří spousta, ale vstřebá se jen molekula, která se v žaludku spojila s "vnitřním faktorem" a jen na začátku střeva tenkého), proto tyto populace nemívají perniciózní anemii, která jinak hrozí veganům v zemích s vyšším hygienickým standardem). Nevýhodou tohoto zdroje vitamínu B12 je současný výskyt vajíček nejrůznějších střevních parazitů, kterých příslušníci techto populací mívají ve střevě i více než jeden kilogram.
  3. Pasáž extrémního množství potravy přes trávicí ústrojí, až desítky procent tělesné hmotnosti (jsou i druhy, kde je to přes sto procent) za den. Tato strategie je využívána vegetariánskými ptáky, protože ti mají z důvodu maximálního odlehčení těla relativně krátké střevo a nemohou si dovolit ani složitý žaludek (vole má poněkud jinou funkci).
A existuje, pochopitelně ještě čtvrtá cesta (jako v případě sudiček, kdy ta čtvrtá v tom udělá zmatek), typicky lidská: Za své nedlouhé klinické praxe jsem vícekrát zažil vegana, zdravě se stravujícího, dopraveného v těžkém tělesném  stavu na interní oddělení (krevní obraz na umření a další abnormality), který byl léčen transfúzemi krve (pochopitelně lidské) a aplikacemi dalších preparátů, vyráběných z živočišných těl, aby "poléčen" byl propuštěn k dalšímu provozování "zdravého životního stylu". Tato cesta by se, s trochou nadsázky, dala nazvat "cestou hraběte Drákuly".
Do jisté míry podobně fungují i potravinové doplňky, které mohou zajistit dlouhodobé přežívání na čistě rostlinné stravě. Vegani jejich cestou dostávají faktory, které by při normálním stravování získávali z potravin živočišnéhom původu. Výroba těchto látek je, pochopitelně, dražší a méně ekologická než "výroba" ekvivalentního množství potravin z živočichů.

Takže až uslyšíte někoho propagovat "vegetariánství" s čistě rostlinnou stravou, tak se ho nezapomeňte zeptat, kterou z těchto cest si zvolil.

1 komentář:

  1. Jen dvě malé poznámky:
    Vegani jsou nějak divně cítit. Když cítím z opilce alkohol nebo z kuřáka cigarety je to pochopitelné. Ale proč mi páchne vegan nevím. Ten zápach nepřipomíná nic z toho, co jedí. A není tom z úst, vegan se podivně i potí.
    ===
    Když se někdo rozhodne zkoušet, kolik toho jeho organismus vydrží - tak prosím. Jeho věc. Ale že k tomu "životnímu stylu" vede a nutí i své děti by mělo být postihováno stejně, jako by jim podával alkohol nebo je nutil kouřit.

    OdpovědětVymazat