Historie
V ilegálních podmínkách skupina disidentů vydala text, v němž se v podstatě citovala tehdejší ústava ČSSR a některé stěžejní zákony. Dále se v něm konstatovalo, že komunistický režim, který tyto zákony sám nadefinoval, není s to zajistit, aby je jeho orgány dodržovaly.První exempláře byly šířeny, za uhýbacích manévrů před hlídkami STB, na velvyslanectví demokratických států, ale i oficiálním státním autoritám.
Režim běsnil, ovšem po komunisticku totálně debilně, kdy odmítal text charty uveřejnit, pouze svolával "antichartová" shromáždění a schůze na nejrůznějších úrovních. Včetně monstrakce v Národním divadle, jejíž presenční listina byla posléze vydávána za podpisy režimními slouhy sepsané "anticharty". Takže někteří umělci se tímto mechanismem ocitli na seznamu chartistů i antichartistů.
Antichartové schůzi na pracovišti se mi nějak podařilo vyhnout, ale neměl jsem možnost takto uniknout veřejné schůzi místní organizace KSČ. Probíhalo to tam více-méně standardním způsobem, kdy místní geriatrická sešlost částečně chápala, o čem je řeč, a pak sesmolila jakési "usnesení". Vzpomínám si na jakousi zjevně dementní babku, která se přihlásila z pléna do diskuse a hlavně chtěla v onom usnesení zdůraznit, "že je to chátra, jak to správně psali soudruzi v Rudém Právu".
Historie se opakuje
I v současné době režim odmítá svými "oudy" dodržovat ústavu, respektive Listinu lidských práv a svobod, která do ní byla zahrnuta po roce 1989.Prohřešků proti tomuto dokumentu je celá řada:
- nedodržování rovnosti před zákonem na základě etnicity (= nadržování některým etnikům, včetně "etnického" zmírňování trestů i pod rozmezí, stanoveného trestním zákoníkem)
- ignorování rozsáhlého nedodržování lidských práv některými náboženskými skupinami, především muslimy, kteří v tomto ohledu "excelují", ale nejsou v tom zdaleka sami
- nedodržování rovnosti před zákonem z hlediska pohlaví (přesně tohle jsou, a nic jiného, "kvóty" na ženy ve firmách, politických organizacích apod.)
- v oblastech, souvisejících s "ekologií" jsou narušována práva občanů "nadprávem" jakýchsi živočichů a rostlin, mnohdy se v dané lokalitě ani nevyskytujících; posledním excesem je narušení domovní svobody "kotlovým zákonem", který v podstatě navozuje horší stav, než jaký zde byl za bolševiků
"Kotlový zákon"
Možnost "úřední kontroly, čím občan topí" je opravdu za hranicí toho, co se dělo za komunistů.Podmínky pro domovní prohlídku, zejména pokud existovalo podezření z nejakého politického přečinu, byly sice nízkoprahové, nicméně policie si musela zažádat soud a alespoň formálně prokázat, že má "důvodné podezření". Jak mi kdysi řekl jeden bývalý policista: "Důvodné podezření mohu mít i na základě anonymního dopisu, a ten si mohu klidně napsat sám", ale přece jen ten policajt musel něco takového sepsat, zanést to na soud a vyfasovat "papír", že tedy může dělat prohlídku. A musel to být policista (byť si za definovaných podmínek na samotnou prohlídku mohl pozvat někoho z národního výboru). Neexistovalo, aby do bytu nebo domu naklusal přímo národní výbor, na základě čiré svévole.
Jestliže jsem před časem na tomto blogu na téma porovnávání situace za komunistů a nyní napsal něco v tom duchu, že optická špatnost současného režimu spočívá hlavně v tom, že se postupně zhoršuje, zatímco za poslední léta vlády bolševika docházelo naopak v řadě oblastí k uvolňování a narůstání reálných svobod, tak nyní musím toto tvrzení poopravit: Pokud nedojde k zastavení tohoto zákona Ústavním soudem na základě iniciativy ODS a TOPky, tak na tom opravdu alespoň v této konkrétní oblasti budeme hůř, než jsme byli za Husákova normalizačního režimu.
Reakce občanů
Kromě brblání se občané začínají bránit. Především legitimními a nenásilnými prostředky, jako jsou petice, sdružování se v politických stranách a občanských iniciativách a, pochopitelně, i volební preference.Přestože tyto aktivity jsou naprosto legální a zákonné, jsou reakce alespoň fundamentalističtější části "prorežimních" struktur přinejmenším stejně hysterické, jak tomu bylo v případě reakce normalizačního režimu na Chartu. Včetně zuřivé snahy zabránit občanům v seznámení se s požadavky, které tyto skupiny a politické strany (i aktivní jednotlivci) mají a předkládají. Pokud o nich sami něco říkají nebo píšou, tak jen s dehonestujícím mlžením, pokud se zrovna nejedná o zcela zjevné lži či překrucování.
V současné předvolební době to vidíme zcela zřetelně, protože se soudruzi bojí, aby nedopadli jako soudružka Merkelová v Německu, byť opozice proti nim zdaleka není tak jednotná a silná jako AfD. Nicméně musí být jasné i naprostým blbům, že volebně úspěšná alternativa vytvoří krystalizační jádro, z něhož něco podobného co do úspěšnosti pravděpodobně vznikne. Proto se zoufale snaží a snažit budou (a nelze pochybovat ani o tom, že pokud povolí jen na okamžik dohled při sčítání hlasů, tak se budou snažit i na tomto poli), aby veškeré alternativy zůstaly pod pětiprocentním limitem.
Občané toto vidí a jejich negativní emoce jednoznačně narůstají a zcela jistě tomu tak bude i v budoucnosti.
To, že jsou všichni dehonestováni jako "blbové, kteří ale taky mají právo volit" s kontextem "bohužel, ideální by bylo, kdyby mohli volit jen ti, které prohlásíme za 'chytré'", situaci dále přiostřuje. Zcela jistě i proto, že oněmi "prohlašovateli občanů za blby" jsou vesměs představitelé mašíblu a "užiteční idioti".
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat