Zážitek s desítkami

Jdu takhle nic zlého netuše přednášet do jedné ze společných kampusových poslucháren. Protože mám presentaci (pdf vytovořené pomocí LaTeX beameru), zapnu počítač. Do předprázdnimnových týdnů tam byly Windows 7. Nic moc, ale dala se na tom najít v systému fleška a spustit z ní presentace. Vadilo mi a nich akorát to, jak šíleně dlouho nabíhají v porovnání s Linuxem Debianem, který mám na stole.
Nyní to nabíhalo snad ještě déle, a pak na mě vyskočilo cosi, co vypadalo jako podrbané Unity z Ubuntu. Nicméně, nejednalo se o tento systém, nýbrž na mě vycenily zuby "desítky".
Přiznám se, že najít na tom složku "tento počítač", abych se dostal k souborům na flešce, jsem nezvládl. Naštěstí šel spustit Adobe Reader a z jeho menu "otevřít soubor" jsem se k presentaci proklikal. Jakmile jsem měl tento program v celoobrazovkovém režimu, tak už se to chovalo více-méně standardně, jako předtím na těch sedmičkách.
Po presentaci ovšem nastal problém, jak to celé vypnout, když to nemá menu s touto položkou (jaké předchozí verze měly a mají v levém dolním rohu).
Sám ani nevín, kde jsem nakonec v nějakém subsubmenu vypínání objevil. Je umístěno natolik idiotsky a nelogicky, že je vyloučeno, abych si to zapamatoval.
Kolega se mi přiznal, že to u něj skončilo tím, že našel na webu Microsoftu jakýsi animovaný návod "jak se dostaneme k vypnutí desítek".
Já se přiznám k tomu, že kdyby mi po přestávce začínala někde jinde nějaká další výuka, tak by mi nezbylo nic jiného, než to vypnout "kolíbkou" vzadu na počítači nebo povytažením šňůry ze zásuvky.
Windows 10 se mi tedy předvedly jako totální shit a jsem rád, že doma, ani na stole v pracovně a v laboratoři, nic od Microsoftu, co by se mi mohlo "upgradovat" na desítky, nemám. Už tahle zkušenost mi stačila k poznání, že když jsem nadával na W98 a z WXP emigroval pro totální nespokojenost k Linuxu, tak to byly ještě zlaté systémy proti současné produkci Microsoftu.