Rasismus Přemysla Houdy

Pan Přemysl Houda má prakticky typické sluníčkářské povolání:
Přednáší na fakultě humanitních studií UK. Navíc ovšem přednáší na Vysoké škole ekonomické, tedy v oblasti naprosto nesluníčkářské, což musí být totální schíza. Něco jako černoch členem Ku-Klux-Klanu (ať jím myslíme kteroukoli z těchto dvou vysokých škol).
Přes své sluníčkářské povolání "si dovolil" napsat velice výstižnou esej 
"HOUDA: Rasismus dětských hřišť". Posléze se však zalekl reakcí, které na jeho text přišly, a tak napsal "opravu" "HOUDA: Rasismus dětských hřišť II: Ponižuji sebe i čtenáře, ale nejsem rasista".

Co na to říci?

Pokud si rozebereme první text, pak autor popisuje situaci, kterou zažila opravdu významná část naší majoritní populace:
Drobnou šikanu "v mezích zákona", či spíše na jeho hraně, která je ovšem v praxi a právně čistě velice špatně prokazatelná. A byla by špatně prokazatelná i tehdy, kdyby celé hřiště a jeho bezprostřední okolí natáčely videokamery, a to nikoli standardní nekvalita takto používaná, ale opravdu kvalitní a výkonné.
To hlavní se totiž odehrálo (a v takových situacích odehrává) v hlavách lidí, a to se prostě natočit nedá (pokud to nevezmou do ruky nějaký geniální režisér ve spojení s geniálním kameramanem).

Můj názor

Sám jsme byl svědkem podobné situace víckrát, v obchodě a ve frontě na autobus. V obchodě romská žena předběhla dosti dlouhou (i časově, vzhledem ke "kvalitám" obsluhy) frontu v obchodě. Což by dnes asi neprošlo. Ne, že by se lidé ozvali. Neozvali by se, jako se neozvali tenkrát za socíku. Ale mají možnost jít nakupovat někam, kam Romové nechodí (a obchodník pak zkrachuje. Buď proto, že nebude situaci řešit, a nevydělá si na sebe, nebo proto, že situaci řešit bude a zlikvidují ho "ochránci lidských práv". V případě autobusu takovou možnost lidé nemají, ale stále více jich přechází z autobusů na vlaky, kde se toto nestává.
Lidé se neozvali především proto, že Romové byli (už za socialismu) preferovanou sociální skupinou a jakékoli pokusy o sjednání nápravy končily už tehdy špatně. Minimálně tak, že za měsíce tahání po policajtech a soudech se Romům nic nestalo (a kdo nepracuje, tomu takovéto aktivity nevadí), ale stěžovatel v tom utopil čas a peníze.

Analogie

Naprosto stejně se, podle vyprávnění rodičů, chovali za okupace Němci.
Opět šlo o nejrůznější drobnou šikanu, v jejímž důsledku postupně narůstaly, řečeno s klasikem, "hrozny hněvu", který se potom přeměnil na zacházení s Němci po osvobození, od lynčování zvláště "zasloužilých", až po masovou podporu jejich odsunu českým obavatelstvem.
Jistě, rozdíl zde je. Romové nad námi nevyhlásili "protektorát". Nicméně mají k dispoozici svoje gestapo i svoje soudy, které jakékoli pokusy přimět je k tomu, aby se chovali dle normálních a obecně přijímaných pravidel, zcela nemilosrdně potlačí. Takže výsledek je v reálu ten samý, jako kdyby nás okupovali.

Podstata věci

Nedávné pokusy jednak na primátech, jednak na malých dětech zcela jednoznačně prokázaly, že "férovost" jednání, a to i ze strany nadřízených složek (v pokusech ošetřovatelů, vychovatelů či rodičů) dokáží vyhodnotit jak opičí mozky, tak i mozky dětí ve věku, kdy ještě neprošly socializací (což začíná v předškolním věku). A že neférovost jednání jak u primátů, tak i u lidských kojenců a batolat vede k vlně negativních emocí a k odmítání autority, která za tímto jednáním stojí. Některé z těchto prací byly referovány a jsou k dohledání i v našich volně dostupných internetových populárně vědeckých serverech.
Znamená to tedy, že smysl pro "férovost" není nějaký sociální konstrukt, který by se dal snadno zrušit nebo přeměnit. Máme to "zadrátováno" hluboko v mozcích, téměř souřadně s potřebou jíst, pít, dýchat a provádět podobné život udržující úkony. A máme to tam s největší pravděpodobností desítky milionů let, které nás dělí od společného předka s těmi pokusnými opicemi.
Projevilo se to např. v Kalifornii, kde zavedli "afirmační akci", podporující naprosto nespravedlivě aroameričany. (Podotýkám, že špičky afroameričanů afirmace vždy odmítaly.) Celá léta se o této akci smělo psát jen pozitivně, na sdělovací prostředky (bylo to v době v podstatě předinternetové, resp. na jejím konci již internet existoval, ale jen jako akademický fenomén) byla uvalena tuhá cenzura. Směly být uveřejňovány jen pozitovní ohlasy a z negativních jen takové, které vypadaly, že pisatel moc rozumu nepobral. Přesto občané v nejbližším možném hlasování afirmaci odmítli. A muselo se dále postupovat v rozporu se zjevnou vůlí občanů.
Jinými slovy, metodami sociálního inženýrství se toto potlačit nedá, maximálně se dají udržet projevy odmítání nějakou dobu pod pokličkou.
Konec konců, u nás jsme měli afirmaci "dělnických a rolnických" rodin při přijímání jak na střední, tak i na vysoké školy. Vesměs (výjimky jistě byly, ale těm afirmační stigma spíše škodilo, protože by se na školu dostali i tak) to byli trapní blbové a blbky, kteří byli terčem pohrdání ostatních studentů.

Důsledek

Stát, který nejedná férově, se tedy stane terčem negativních emocí ze strany svých občanů. Nemá jejich podporu a v krizi se na něj vykašlou, pokud explicitně nepřejdou k nepříteli. To, že je tedy nějaké etnikum takto preferováno, případně, že je preferována nějak jinak definovaná skupina, bude vždy budit negativní emoce a vždy bude takovéto jednání odmítáno.
Takováto nezasloužená preference nějakého etnika se tedy může stát (či bezděky spontánně přerůst) zdrojem destabilizace státu.
Důsledkem je i obecná laxnost k požadavkům či potřebám daného etnika (tam, kde to jde). Do této kategorie spadá i laxnost policie v nedávném případě nadávání a střelby na tábor romských dětí, o němž referovaly předminulý týden některé zpravodajské weby. "Švejkování" a pasivita jsou ostatně jednou z možných obranných taktik utlačovaných částí společnosti.

Poněkud specifický problém

Romové nás neokupují. Oni danou situaci nezavinili, jen využívají příležitosti a považuji za vysoce pravděpodobné, že pokud bychom byli postaveni na jejich místo, využívali bychom ji nejspíš také, nedělejme si o sobě iluze.
Skuteční viníci jsou jiní.
Jsou to lidé, kteří po(zne)užívají ty Romy na rozvracení demokratického systému, protože jejich politické preference a politický program jsou striktně antidemokratické. Ti vytvořili situaci, kdy Rom, zcela jednoznačně usvědčený (a ještě se i přiznal) odchází od soudu se v podstatě symbolickým trestem, místo s roky "natvrdo", alespoň těmi, které jsou na dolní hranici rozpětí trestní sazby. A, pochopitelně, vytvořili situaci, kdy se naprostá většina občanů bojí se ohradit proti šikaně (a kdo se nebojí, ten se bát začne, až bude kriminalizován, zbaven zaměstnání apod.).
Lidé, kteří toto dělají, až na výjimky nejsou Romové.
Bohužel, vzbuzují negativní vztah především k těm Romům a sami zůstávají v pozadí.

Pravděpodobně nejlepší reakcí, po opadnutí emocí, bude vymetení zastupitelstev od lidí a politických stran, spojených s hlásáním multikulturalismu, politické korektnosti a podobných neomarxistických žvástů. Příležitost k tomu budeme mít za necelý měsíc na krajské úrovni (a části senátu) a zhruba za rok na úrovni celostátní. Rozhodně bychom ji neměli propást. Budu hnusný, ale je to i v zájmu Romů. Ti se jinak mohou při jakémkoli "odtužení" společnosti dostat do podobné situace jako Němci po válce, a, na rozdíl od nich, výrazně méně zaslouženě.