Planeta u Proximy 2

Další aspekty

Kromě toho, že objev exoplanety uvedených parametrů a blízkosti do značné míry diskredituje některé skeptické hlasy, zejména ty, co jsou založeny na údajné velmi malé pravděpodobnosti existence exoplanet v obyvatelných zónách hvězd, nastoluje tento objev i další důsledek:
Pokud se takto drasticky zvýšila pravděpodobnost blízkých potenciálně obyvatelných planet (a tím i planet reálně obyvatelných, které jsou jejich podmnožinou), zvedla se i pravděpodobnost blízkého života a to i inteligentního.
Je třeba si uvědomit, že už nyní existuje s naší technickou úrovní realizovatelný projekt na výzkum takto blízkých planet pomocí robotické sondy (zatím intenzívnější práci na něm bránila výrazně vyšší vzdálenost známých exoplanet a to, že k velmi blízkým hvězdám by sonda letěla na slepo, bez důkazů, že by v jejich okolí bylo něco stojícího za průzkum). Přičemž tento projekt je založen pouze na inženýrské aplikaci stávajících znalostí a dovedností, nikoli na nějakém očekávání typu "když vložíme obrovské peníze do základního výzkumu na toto téma, něco z něj vypadnout musí". Jakékoli "základněvýzkumové" pokroky by pouze tento projekt slevnily a zjednodušily.
Je jasné, že nyní by šlo o projekt srovnatelný co do náročnosti s projekty Manhattan nebo Apollo, nicméně to je logisticko - ekonomická (a také jistě politická) otázka, nikoli otázka vědecko - technická.
Pokud si uvědomíme, jak relativně rychle (když byla motivace typu závodu mezi velmocemi) po automatických sondách k Měsíci nastoupily lodě s lidskou posádkou, tak můžeme extrapolovat, že někdy na přelomu tohoto a příštího století by k té planetě u Proximy mohla letět i lidská posádka.
Pochopitelně, to samé platí i pro cesty opačným směrem.
Ukazuje se tady, že už civilizace, předbíhající tu naši o pár století, by měla být schopna výprav na planety u blízkých hvězd. Se všemi důsledky, které by to mělo v případě, že by jednou z takto navštívených planet byla Země.
Přitom vzhledem k tomu, že naše civilizace prodělala vlivem rozšíření křesťanství mnohasetletý civilizační regres a následné silné zpomalení vývoje. A to ještě neberu v potaz záhadné vyhynutí velmi pokročilé flóry a fauny Ediakara, masové hynutí suchozemských i mořských organismů na konci permu i fatální impakt na přelomu druhohor a třetihor. Tyto jevy dohromady opozdily vývoj na Zemi o desítky milionů let.
Okolo nás tedy mohou být civilizace mnohem pokročilejší než jsme my a s mnohem kratším vývojem mezi sulcovitými blívajzy, co ještě nejsou ani plnohodnotné buňky, a inteligentními bytostmi, schopnými a ochotnými drandit po okolních hvězdách.

Aspekt cizí civilizace

Cizí civilizace, která by se k nám vypravila, naprosto nutně a zákonitě bude civilizací expanzívní.
Neexpanzívní civilizace by totiž cesty do vesmíru neprováděla. Navíc je pravděpodobné, že by neprováděla ani expanzi po povrchu rodné planety, což by vedlo s vysokou pravděpodobností k jejímu zániku i v případě absence nějaké konkurenční a expanzívní civilizace na stejné planetě. Jednoduše tím mechanismem, že její existence v jednom nebo několika málo geograficky blízkých centrech by byla v podstatě "čekáním na přírodní katastrofu (nebo jiný průšvih), která ji zničí".
Existují také rozbory scénářů kontaktů s takovou civilizací, které dospívají k neradostnému závěru, že i při oboustranné dobré vůli nutně povedou realistické scénáře (jaké se užívají např. pro definování a luštění šachových úloh) ke střetu na život a na smrt. Přitom, právě z výše zmíněných náboženských příčin, můžeme očekávat zjevné nepřátelství vůči příchozím nebo alespoň sabotování přátelských aktů přinejmenším u části věřících i kléru Abrahámovských náboženství.
Objev exoplanety v obytné zóně u Proximy tudíž výrazně posiluje pravděpodobnost toho, že se z poza "humen" sluneční soustavy vykulí hvězdolet cizí civilizace, který bude představovat pro nás ohrožení nebo alespoň totální civilizační šok. Protože onen výše zmíněný "zánik civilizace" nemusí znamenat vyhynutí jejích nositelů, ale "pouze" jejich totální přeměnu na součást civilizace vítězné.
Pro nás to znamená výrazné zvyšování naléhavosti, aby se co nejrychleji "dostala vejce z jedné ošatky", tedy aby pozemská civilizace, nejlépe okamžitě, zahájila expanzi po sluneční soustavě, a to nejen z důvodů vědeckých či technických, ale i z důvodu holého přežití (protože lze s docela slušnou pravděpodobností počítat s tím, že "pionýrský" hvězdolet nemusí mít prostředky na totální zničení celé sluneční soustavy).

Nejsem v tom sám.

Pan Čermák se na svém blogu podobnému problému, a právě v souvislosti s nejnovějšími objevy (včetně planety u Proximy) věnuje asi více než já.

Jen za pár posledních týdnů:

• Vítejte na obyvatelné planetě u Proxima Centauri
• Smyčka kolem nalezení mimozemských civilizací se začíná utahovat
• Nebojme se přiznat, že jsme zachytili inteligentní signál z vesmíru!
• Život ve vesmíru bude zřejmě častější, než si umíme představit
• Teď to s tím signálem z vesmíru vypadá na tvrdou konspiraci

Zajímavé jsou i starší posty tohoto bloggera:

• Svět potřebuje zažít pořádný šok!
• Na islámské fundamentalisty bych nasadil mimozemšťany

Těší mě tedy, že nejsem sám, ani v naší blogsféře, kdo se dívá se znepokojením a podezřením na hrátky vědců a politiků (a politizujících vědců) ohledně možnosti blízké cizí civilizace, tak blízké, že i na naší technické úrovni si dokážeme představit způsoby přeletu.
Pochopitelně, o biologii případných cizích bytostí víme velmi málo, ale opět si dokážeme představit i bytosti, žijící podstatně déle než lidé (např. jako např. některé druhy pozemských rostlin), pro něž by stovka let na palubě hvězdoletu byla jen relativně krátkou životní epizodou (asi jako např. pro obrovské sekvoje z příslušného parku v USA nebo prastaré tisy a další význačné letité stromy v našich parcích). Je možné si představit i bytosti, které by snadněji hibernovaly než člověk (v podstatě by stačilo, aby se vyvinuly ze živočichů, překonávajících normálně nepříznivé období roku nějakou formou hibernace), případně měly jiná nadání, usnadňující jim mezihvězdnou cestu subsvětelnou rychlostí. Možná a zcela přijatelná je i představa něčeho na způsob Clarkeovského Rámy, který v cílové soustavě bude "vyrábět rámany".

Nezbývá mi tedy jako závěr druhé části svého povídání zdůraznit onen fakt velmi významného navýšení pravděpodobnosti existence tak blízké civilizace, že jsme v dosahu jejích mezihvězdných prostředků.

(pokračování)