středa 26. srpna 2015

Jakéže jsou ty evropské hodnoty? (2)

Takže náš stát a jeho orgány zcela jednoznačně, dokonce i bez speciálních zákonů, "bezbřehou náboženskou svobodu" jednoznačně spontánně při svém provozu porušuje, či ignoruje. Neexistuje tudíž sebemenší důvod, aby tato praxe nebyla vztažena i na muslimy, pokud se dostávají do střetu s obecně uznávanými civilizačními zvyklostmi a platnými zákony (byť bych jako příznivec fundamentální demokracie raději viděl, aby všechny tyto případy byly ošetřeny nějakým obecným zákonem, případně doplněným speciálními zákony, aby se minimalizoval v této oblasti působnosti státu prostor pro svévoli a zvůli jak příslušníků exekutivy, tak i justice).
Proto lze z pohledu výše uvedeného lze konstatovat, že bezbřehou náboženskou svobodu, jakou by sluníčkáři nejraději aplikovali i na teroristické útoky, vraždy ze cti a vraždy odpadlíků (prostě islámské rituální vraždění) a exkulpovali je i z těchto obecně kriminálních činů, tady rozhodně v reálu nemáme, přičemž ani naše ústava ani Listina ji takto nedefinují, a minimálně aktivity odporující platným zákonům bychom měli postihovat bez ohledu na tyto dokumenty přinejmenším stejně tvrdě jako obdobné činy motivované jinak než nábožensky.
Ono "přinejmenším" uvádím proto, že existuje zcela regulérní a demokratická cesta (Indie a snad i některé další demokratické státy) takovouto motivaci zločinů explicitně definovat jako přitěžující faktor, mající za následek buď trest na vyšší hranici trestní škály pro takový čin, nebo i za ní. Jmenovaná Indie se touto cestou snaží vymýtit zločinné kulty, spojené s lidskými oběťmi, mrzačením apod. (např. kult bohyně Kálí, resp. některé jeho formy). Opět je to, pochopitelně, analogie politické motivace coby přitěžujícího faktoru u některých obecně kriminálních činů, která se v naší kriminalistické a justiční praxi používá zcela běžně.
Výše uvedeným jsme si vcelku názorně ukázali, že blábolení "sluníčkářů" o absolutní náboženské svobodě, nutící nás tolerovat kriminalitu muslimů, protože ta má náboženské pozadí (ale přitom nijak nesouvisí s islámem, který je mírumilovný a tolerantní), je naprosto mimo realitu. Tuto kriminalitu postihovat můžeme bez ohledu na příslušné dokumenty o náboženské svobodě. Naopak, zůstaneme hluboko uvnitř hranic demokracie i tehdy, pokud postih trestných činů s touto motivací bude tvrdší než v případě takto nemotivované obecné kriminality. 
Problém s "náboženskou svobodou pro muslimy" tedy spočívá především v tom, že po nastolení vlády muslimů prakticky zaniká jakýkoli prostor pro náboženskou svobodu jako takovou (muslimové tento pojem ani nechápou, což názorně deklaruje tzv. "káhirská deklarace lidských práv", definující náboženskou svobodu jako "svobodu vyznávat islám"). Přítomnost muslimů v zemi v takovém množství, aby mohli ovlivňovat státoprávní uspořádání ve státě, je s náboženskou svobodou naprosto neslučitelná. Náboženská svoboda neexistuje ani ve státech, které nám byly (nebo ještě jsou) presentovány jako "příklady slučitelnosti islámu s náboženskou svobodou" (a jinými hodnotami), jako jsou Turecko, Pákistán, Indonésie, Tunisko apod.
Obrovským přínosem Evropy je právě to, že zde člověk, pokud nevyznává nějaké extrémistické náboženské postoje (jak bylo uvedeno dříve), může vyznávat jakékoli náboženství a ve většině zemí to nemá pro jeho profesní či občanské postavení žádný význam. Toto je obrovská výhoda života v rámci evropské civilizace, která byla získána za cenu neskutečných útrap a obětí. Bylo by pošetilé se něčeho podobného vzdávat jenom proto, že si něco takového přejí multikulturní pseudoelity.
Podobně jako muslimové se k problematice náboženství a náboženské svobody stavějí i judaisté a fundamentalističtější část křesťanů (silně zastoupená i ve vedení EU). Pro tyto lidi by odbourání náboženské svobody v tom rozsahu, jaký v současnosti v EU je, nepředstavovalo nic negativního. Naopak, pokud by nebyla příliš nabourána svoboda vyznávat to, co vyznávají (což by v první fázi islamizace zcela jistě nebyla, v pokorčilejších fázích zcela jistě ano) a naopak narušena náboženská svoboda okrajových křesťanských konfesí, nekřesťanů i ateistů, tak by takováto opatření přijali spíše s povděkem, jako likvidaci nežádoucí konkurence. K tomu jistě přispívá i lživá propaganda v tom smyslu, že tato náboženství uctívají stejného boha jako muslimové.
Právě svoboda náboženství je hodnota, za niž je naprosto správné bojovat, a pro niž je naprosto správné muslimy (a případně i jejich spojence), nezbude-li jiná možnost, z Evropy vyhnat.

(pokračování)

1 komentář:

  1. Jaké že jsou evropské hodnoty? Sobota v supermarketu!

    OdpovědětVymazat