úterý 11. srpna 2015

Soudruzi kvílejí

nad údajnou "genocidou" Japonců použitím jaderných zbraní.

Kvílejí ovšem poněkud logicky nekonzistentně, protože oba jaderné údery zanechaly méně obětí, než rozsáhlé bombardování Japonska klasickými zbraněmi. Zde bylo vynuceno plošné bombardování japonských měst jednoduše proto, že Japonsko mělo řadu výroben, které byly v podstatě jen většími řemeslnickými dílnami, ovšem vyrábějícími klíčové součástky pro letadla a další komponenty japonské válečné mašinérie. Nestačilo tedy bombardovat velké závody, jak tomu teoreticky bylo u nacistického Německa. Ale i tam se ukázal požadavek "chirurgicky přesného" bombardování s respektováním civilních cílů technicky nedosažitelným ideálem, který navíc, po bezohledném bombardování britských zcela civilních cílů (např. Coventry), přestal mít u většiny veřejnosti politickou podporu.
Soudruzi také zpochybňují odhady počtu obětí invaze na Japonské ostrovy, které jsou ovšem dány dosti exaktní extrapolací z Ivodžimy a Okinavy, tedy ostrovů, které byly osídleny etnicky japonskou populací, a průběhu bojů na těchto ostrovech (přičemž v době rozhodování ještě nebyly zcela ukončeny), masového zapojení civilního obyvatelstva do boje proti invazním jednotkám (se ztrátami odpovídajícími nevycvičeným a špatně vyzbrojeným civilistům) a masových sebevražd civilistů, kteří se do tohoto boje nemohli zapojit.
I při totální dominanci Američanů na moři i ve vzduchu byly tyto boje mimořádně obtížné, srovnatelné s "krvavou pláží" Omaha v Normandii. Navíc Japonské ostrovy poskytovaly obraně možnost daleko většího rozvinutí do hloubky a daleko snadnější (po zemi v relativně nepřehledném a členitém terénu) přísun pozemních posil (jedním z důležitých faktorů bojů na Ivodžimě a Okinavě bylo, že se podařilo znemožnit Japoncům přesunout na jmenovaná souostroví další jednotky, protože musely připlout po moři, nad nímž a na němž měli Američané již prakticky stoprocentní kontrolu).
Faktem také je, že strana "jestřábů" v Tokyu byla ochotna bojovat "do posledního Japonce". Hlavním psychologickým faktorem jaderných útoků nebyl rozsah destrukce postižených měst, ale skutečnost, že tuto destrukci způsobila jediná bomba. Je velice pravděpodobné, že pokud by japonské velení vědělo, že Američané mají v záloze již jen jedinou bombu a další budou vyrábět celé měsíce, tak by ke kapitulaci nedošlo, smířili by se s oběťmi dalšího jaderně vybombardovaného města (významná část "jestřábů" hodlala bojovat i ve stínu jaderných hřibů, pokud by mezi jednotlivými údery byly takové pauzy, jako mezi bombardováním Hirošimy a Nagasaki) a hájili by následně Japonsko v bitvě o každý dům. S patřičnými počty obětí jak na japonské, tak i americké straně. Hirohitova kapitulační řeč, která byla bezprostředně motivována zprávami o Hirošimě a Nagasaki, také do značné míry omezila počty sebevražd v japonské populaci.
Už jsem tu loni explicitně uvedl, že bombardování Hirošimy a Nagasaki zachránilo životy statisíců Američanů a milionů Japonců (protože takový poměr ztrát, včetně hromadných sebevražd, se dal při dobývání japonských ostrovů očekávat). Eliminovalo i riziko invaze sovětů na sever země a její rozdělení na "socialistickou" a "kapitalistickou" část, jak je tomu dodnes v případě Koreje. Včetně toho, že poměry v "socialistickém Japonsku" by se nejspíš mnoho nelišily od poměrů v Severní Koreji.
Uvedený fakt nemohou zvrátit ani sověty placení a řízení "odborníci", kteří dodatečně "objevili", že obětí invaze na Japonské ostrovy by bylo méně než obětí invaze na Ivodžimu a Okinavu (což akcentuje absurditu výsledku jejich "expertízy"). Sovětům poplatní "odborníci" také opakovaně tvrdili a tvrdí (a Britské Listy to bez sebemenšího náznaku korektní práce se zdroji papouškují) prastarou tézi marxistických politruků, že kapitulaci Japonska vyvolal nevyprovokovaný sovětský útok na Kvantungskou armádu. To je, pochopitelně, nesmysl, sověti mohli bojovat v okupované Číně (a to také udělali), ale od Japonska jimi obsazené území dělilo moře, k jehož překonání neměli v té době žádné prostředky. Museli by vyrobit a dovézt alespoň vyloďovací čluny, jaké připravoval Hitler pro operaci Seelöwe, aby mohli se strašlivými ztrátami, odpovídajícími doktríně "nas mnogo" vytvořit předmostí na severu Japonska, které by zahrnovalo alespoň pár rybářských přístavů, schopných přijmout menší lodě s vojenskou technikou. Nebo na základě téže téze hnát vojáky přes moře v prostředcích, na jakých překonávali velké vodní toky v boji s nacistickým Německem, a to za příšerných ztrát už jen od pouhých přírodních sil. Kapitulace Japonska jim toto znemožnila (a je z tohoto pohledu otázkou, kolik zachránila i sovětských vojáků).
Sama Kvantungská armáda byla v té době v podstatě vyřízená, bez ohledu na počty vojáků, protože operovala na permanentně nepřátelském území. I bez zásahu sovětů by došlo v době několika měsíců k její likvidaci, protože neměla žádné bezpečné zázemí. Navíc v ní byli zařazeni veteráni bojů v Tichomoří, otřesení z konfrontace ideologické doktríny Japonců o jejich psychické, fyzické a morální nadřazenosti, kterou boje v tichomoří zcela demaskovaly jako lživou. Jí okupované území by se i bez zásahu sovětů neustále změnšovalo, až do překročení nějaké kritické hodnoty, po níž by následoval téměř bleskový kolaps.
V tomto případě lze rozhodně pochválit Českou televizi, že pořady ke konci druhé světové války nepostavila na spekulacích druho- či spíše třetiřadých odborníků se "správným" ideologickým pohledem.
(pokračování)

3 komentáře:

  1. Jaké ztráty odhadovalo americké velení v důsledku invaze je patrné i z toho, že v době, kdy byla ještě plánovaná invaze, nechalo vyrobit 600 000 "Purpurových srdcí", což je vyznamenání, které se uděluje v důsledku zranění v boji. Tato zásoba nebyla dodnes vyčerpána.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je o tom článek na www.valka.cz

      Vymazat
    2. Aha. Dík. Ale maj tam čubinec, hledal jsem to 10 minut.

      Vymazat