Britské listy předvádějí svou omezenost v chápání problémů s muslimy

Pan Josef Švéda "rozdrtil" v Britských listech  článek paní Jany Machalické na lidovkách, líčící setkání s islámskou realitou na francouzské pláži.
Pochopitelně, pokud se článek paní Machalické vezme s klapkami na očích a nejlépe ještě černými brýlemi a zacpanýma ušima, tak se skutečně dá takto desinterpretovat.
Jakmile se pokusíme zapojit její příhodu do širších souvislostí, tak její zážitek v kostce ukazuje tresť bídy a neschopnosti bruselských i jim podřízených flanderků při kontaktu s islámem:

• máme obrovskou, mnohdy nesmyslnou a přebujelou legislativu kolem práv žen

1. špidlo v bruseli vymyslelo zákaz bot s podpatky pro kadeřnice, v jehož důsledku bude muset řada z nich s tímto povoláním skončit, protože nedosáhnou na zákazníka; přitom ty podpatky (proč kadeřnice?, proč ne řada jiných profesí, kde by mohla žena také zapackat a rýt držkou v zemi?) jsou naprosto zanedbatelné proti "muslimskému oděvu" jak z hlediska komfortu, tak i z hlediska zdravotních rizik. V tom létě na pláži zcela reálně hrozí úpal a rychlé střídání oděvu, vyhřátého sluncem na nějakých  60 - 70 stupňů Celsia, s jeho následným ochlazením (namočení a vítr) na teplotu pod teplotou okolního ovzduší - to jsou podmínky, za které by platil zaměstnavatel podle EUrounijních předpisů jako mourovatý, pokud by je vůbec směl u svých zaměstnanců mít. Riziko utopení v takovémto "koupacím" oděvu je zcela jistě vyšší, než riziko fatálního zapackání kadeřnice na podpadkových botách.
2. řešíme číčoviny typu rovného zastoupení žen v managementu podniků, mezi politiky, na kandidátkách stran apod., ale neřešíme nucené nošení dehonestujícího oděvu (protože i když je to jen hidžáb, má to stejnou sociální funkci jako známá žlutá šesticípá hvězda pro Židy v nacistickém Německu)

• další věcí je, že se těm muslimům naprosto nesmyslně přizpůsobujeme: Pokud nějaká politička či novinářka vyjedou do nějaké musulmánie, tak chodí zabalené jak čestný člen Ku-klux-klanu, ale pokud přijede nějaký musulman k nám, tak nijak nevyžadujeme, aby se on přizpůsobil civilizovaným poměrům (viz čtvrteční blekoty jakéhosi arabského krále ve Francii, že pláž, kde se ráčil pohybovat, nesmějí hlídat policistky).
• to samé se týká i mnoha jiných jevů

1. dát dítěti pohlavek (a v některých zemích EU i zvýšit hlas) je trestné, ALE
2. mrzačení genitálií (obávám se, že podstatně závažnější, už pro celoživotní následky) nikdo neřeší
3. jsme schopni potrestat pedofila za to, že tyto aktivity provozoval ve státě, kde jsou legální, ALE
4. s odůvodněním, že "tam je to legální" nejsme schopni potrestat genitální mutilaci, pokud na ni dítě bylo vyvezeno do zahraničí. Stejně nejsme s to potrestat (nebo jinak řešit) sňatky devítíletých dívek, včetně jejich "konzumace" dospělými (pokud se jedná o muslimy)
5. existuje neskutečná buzerace kolem porážek zvířat, jednu dobu dokonce v EU reálně hrozilo (a není to zcela definitivně zažehnáno), že budou zcela zakázány domácí porážky, ALE
6. na druhé straně muslimové o Ramadánu, a zejména na jeho konci, masově porážejí přímo na ulicích otřesným způsobem zvířata (hlavně kozy a ovce) a zpracovávají maso způsobem, za který by normální člověk, tedy ne muslim, dostal likvidační pokutu, nebo šel sedět
7.  máme až silně protežovací legislativu pro invalidy (někdy až nesmyslně obtěžující běžné občany - viz předimenzované počty povinných parkovacích míst pro ně), ALE
8. stát nijak nereagoval na odmítnutí vozíčkářky s asistenčním psem lázněmi kvůli arabskoislámské klientele (mohl např. pohrozit odebráním akreditace, nebo ji rovnou pozastavit či zrušit)
9. řešíme sňatky a adopci dětí homosexuálně orientovanými občany, ALE
10. drastické zákony proti homosexualitě v islámských zemích, včetně trestů smrti, zcela pomíjíme

A jistě by se dalo pokračovat dál, až po totální laxnost policie a soudů vyšetřovat zločiny spáchané muslimy (včetně únosů a vražd), kdy známý Rotherhamský případ, jehož podstatou je několikaleté tolerování zločinného jednání muslimů policií a dalšími státními složkami, které vedlo k 1500 zatím identifikovaných obětí (únosy, systematické sexuální zneužívání a znásilňování, systematická násilná aplikace tvrdých drog, vraždy a další islámské radovánky - případ dosud není došetřen, další oběti stále přibývají), je v podstatě jen špičkou ledovce, cudně obklopeného multikulturním mořem.
Právě tento evidentní dvojí metr, jehož příznaky paní Machalická velice pěkně popsala, je hlavní příčinou nárůstu nespokojenosti stále širších vrstav obyvatelstva EU s politikou věrchušky vůči islámu a muslimům. Což je logické a neodstranitelné, protože nedávné pokusy na primátech (nejen lidoopech) ukázaly, že tento jev vyvolává negativní emoce i u nich.
Celá tahle záležitost tedy může vést, a nejspíš i povede, k živelnému výbuchu nepokojenosti mas. A čím déle bude bruselská věrchuška se svými pomahači sedět na záklopkách postupně natlakovávaného kotle, tím větší rána to nakonec bude. Už teď by jí ovšem vypuštění páry pořádně přismahlo hýždě a vyškvařilo sádlo.

V podstatě s oficiálně prosazovanými názory a postoji je v souladu pouze úzká parazitní sociální vrstva, napojená na dotace, granty a jiné přerozdělování peněz v rámci EU (u nás se z ní verbují tzv. sluníčkáři). Islám z tohoto pohledu jen vyhrocuje v samé podstatě EU zakotvené sociální antagonismy a slouží jako katalyzátor procesů, které by mohly společnost alespoň částečně odparazitovat, asi jako známý 14. červenec 1789 společnost francouzskou.
Dokonce zde existuje právě ta paralela, že Ludvík XIV. učinil většinu šlechty závislou na své osobě, ta musela v řadě případů redukovat své hospodářské aktivity (z nichš šly výnosy do jejich kapsy) a žít z královy apanáže. Tedy něco podobného, jak to dělá Brusel s daněmi a následnými dotacemi, granty apod. vyživujících úzkou a v podstatě rovněž parazitickou sociální vrstvu přerozdělovačů a nevládníků v jednotlivých zemích. Očekávané následky jsou v podstatě jasné: Ekonomika je naprosto amorální a živelně se zbavuje ekonomicky parazitních (případně pouze nevyužitelných) vrstev způsoby, které se naprosto míjejí s jakýmkoli náznakem milosrdenství nebo humanity.

Po dopsání tohoto textu jsem zjistil (nechodím tam každodenně), že obdobnou úvahu, založenou ale na širším kontaktu se sluníčkáři, napsala na svém blogu Lúmenn. Jsem docela rád, že někdo zcela jiný svými životními zkušenostmi i věkem dospěl odlišnou metodou k něčemu podobnému, jako já.