pátek 26. února 2016

Bylo zrušení otroctví v USA jednoznačně kladné?

Fašistoidní organizace HRW, citovaná Brtitskými listy, kvičí nad tím, že 20 % Trumpových stoupenců se domnívá, že zrušení otroctví byl omyl, případně že to bylo špatné.

Podíváme-li se na to "sine ira et studio", pak velmi rychle zjistíme, že tito Trumpovi stoupenci mají přinejmenším do jisté míry pravdu.
Osvobození otroků totiž proběhlo tak, že do jižních států vtrhla seveřanská vojska a prostě je osvobodila. Což je sice z prvního pohledu velice hezké, ale neproběhl tam žádný proces přípravy na stav svobody. Černoši (či afroameričané), kteří se do té doby osvobodili, museli vyvinout značné úsilí. Lidé, jako byla např. Harrieta Tubmanová, byli skutečnou elitou afroameričanů, jenže v době ukončení občanské války jich bylo zoufale málo. A tato část americké populace se v důsledku této situace dostala do pasti, kdy postavení elit začali přebírat různí kriminálníci a podobné živly, takže nakonec se od etnika, z něhož pocházeli, začali odvracet i ti z jeho příslušníků, kterým se podařilo vlastní pílí a nadáním propracovat do obecně amerických elit. Celé to dovršila "afirmativní akce" v minulém století, ultralevičácké opatření, proti němuž nečetné černošské elity velmi ostře vystupovaly. Ta naprosto demotivovala celou tuto populaci ohledně snahy o získávání sociální pozice poctivou prací a na druhé straně začala prohlubovat příkop mezi ní a zbytkem americké populace, která to celé ze stále rostoucích daní a dalších poplatků platila. V podstatě přeměnila naprostou většinu afroameričanů na parazitickou subpopulaci, visící jako mlýnský kámen na krku komukoli, kdo by chtěl USA a jejich společnost posunout pozitivním směrem.

Abych byl trochu konkrétnější:

Představme si situaci, kdy by se někdy kolem roku 1800 Švédové spolu s dalšími protestantskými mocnostmi rozvzpomenuli na sliby, dávané jejich předky reprezentantům českého národa, a které za jednání o Vestfálském míru jejich vyjednavači hodili za hlavu:
Takže by do Rakouska vtrhlo vojsko, vojensky deklasovalo rakouskou armádu a "osvobodilo český národ". Tedy, osvobodilo ho v době, kdy se teprve začaly klubat první nesmělé výhonky českého národního obrození. Kdy se dali příslušníci české elity spočítat na prstech (mimo elity stoprocentně kolaborující s rakouským státem, které by patrně byly tímto procesem dotčeny negativně) a ani by nebylo třeba si "půjčovat" prsty od nohou. V době, kdy se naplno podařilo potlačit vysoce rozšířenou gramotnost z dob reformasce a teprve nabíhaly reformy, tento stav do jisté míry eliminující. Vesničané a příslušníci nejnižších městských sociálních vrstev by dostali k dispozici alespoň část zabavených dílen a statků, osvobozeným nevolníkům by se rozdala půda, zabavená "cizáckým" šlechticům.
Starší z nás zažili 90. léta, kdy k něčemu podobnému došlo, ale zdaleka ne v tak velké intenzitě (přece jen jsme nějaké skutečné elity měli). Jako na zavolanou pro psaní tohoto článku umřela jedna z velkých postav té doby, Ivan Jonák, a Reflex o něm (a době, v níž se "zmohl") napsal přehledný článek. Devadesátá léta byla, pochopitelně jen velice slabý odvar toho, co by se stalo v mnou výše naznačené alternativní historii, nicméně i zde došlo k řadě zcela jednoznačně nežádoucích jevů, jejichž důsledky jsou dodnes v naší společnosti cítit.
Tím nechť jsou řečeny dvě věci:
  1. Podobné náhlé udělení svobody předtím zdeptaného a celá staletí znesvobodňovaného etnika může velice snadno zavést celé to etnikum do sociální pasti
  2. V podobné situaci by do té pasti spadlo jakékoli etnikum, bez ohledu na barvu pleti nebo jiné etnické atributy

Tento názor potvrzují i další podobné sociální nehody

Velmi podobně "průšvihově" vyústilo i zrušení nevolnictví v Rusku, které vytvořilo masy exnevolníků, vyhnaných ze statků a dalších zemědělských provozů coby přebyteční. Někteří se uplatnili při částečné industrializaci Ruska, další byli levnou pracovní silou pro budování železnic a podobných zařízení. Část se dostala na Sibiř nebo jinam na frontier civilizace, kde byla volná půda a možnost se uplatnit. Nicméně značná část živořila za strašlivých podmínek, jaké popisoval třeba Maxim Gorkij. Odtud také pramenila animozita chudých vrstev k sedlákům a kulakům, která vedla k podpoře známého "zničení kulaků jako třídy" na začátku Stalinovy éry. Do jisté míry také touto zpackanou refornou vzniklé masy zbídačelých obyvatel vytvořily i základ "kanonenfutteru" pro bolševickou revoluci.
U nás jsou do jisté míry podobně postiženi Romové, protože tam opět dochází k tomu fenoménu, že Rom, který se vypracuje, přerušuje veškeré kontakty s romskou populací (která by se ho snažila "odgadžovatět", tedy strhnout zpět) a splynout s majoritou, což se jim v naprosté většině případů daří. "Profesionální Romy" dost dobře za elitu tohoto etnika, až na naprosté výjimky, považovat nelze. Situace je zde možná ještě horší, než v případě těch černochů v USA.
Dovolím si také připomenout jednu ze svých oblíbených povídek Paula Andersona "Nejdelší plavba", v níž jakási obdoba pozemských objevitelů a dobyvatelů nakonec zničí (asi pozemskou) mezihvězdnou loď, která v sobě skrývá spoustu naprosto vynikajících informací a návodů, jak se povznést ze středověké úrovně až ke kosmickým cestám, protože takovéto předložení těchto poznatků a informací "na stříbrném podnose" by znamenalo těžké narušení morálky a zvídavého ducha a nakonec by uvrhlo celou civilizaci do stagnace. (A mohl bych pokračovat odmítnutím "progresorství" v díle bratří Strugackých či "doktrínou o nevměšování se" ze Star Treku, protože princip je to v obou případech stejný.)

Takže lze konstatovat, že zrušení otroctví po vítězství Severu bylo uděláno do značné míry špatně (byť jsem si vědom toho, že "po bitvě každý vojín generálem"). Bylo to dáno mj. i tím, že seveřanské elity na nějakém povznesení tohoto etnika neměly žádný zájem. Ovšem, mimo lživé propagandy o "boji proti otrokářství", která se hodila čistě jako taková, nicméně ji demaskuje známý Lincolnův výrok "kdybych mohl udržet Unii, aniž bych osvobodil jediného černocha, tak bych to byl udělal". A z jeho úst či pera jsou doloženy i výroky o tomto etniku daleko drsnější, jaké by si dnes asi netroufala vyslovit či napsat ani většina zasloužilých členů Ku-klux-klanu. Z okruhu presidenta Lincolna také pochází nápad odsunout osvobozené černochy zpět do Afriky a v USA vybudovat monoetnickou společnost. Část severních elit ale naopak potřebovala černochy a USA a v co nejpodřadnějším postavení, jako levnou pracovní sílu do svých továren, působící jako protiváha a eliminační faktor proti bílému dělnictvu, které se začínalo odborově organizovat. Toto pojetí dalšího osudu černochů se uplatnilo po eliminaci Lincolna. Vedlo, pochopitelně, k vyvolání animozity bílých vůči černochům i v těch oblastech USA, kde se v takové míře nevyskytovala.
Z tohoto důvodu nevidím na tom, že část Američanů si tento fakt uvědomuje a kritizuje ho, nic špatného.

2 komentáře:

  1. Bravo!

    (Jsem vaším nekritickým čtenářem, takže polemiku ode mne nemůžete čekat:)

    Znovu a znovu vřelé díky za vase články.

    S pozravem

    Věrný čtenář

    OdpovědětVymazat
  2. Američané si vážně nic neuvědomují, z definice je totiž Američan čím dál víc ponurý Mexičan roubovaný nábožným Polákém, bílí žijí v práci a černí kradou, co bílí nasbírají, vedou si jednoduše z huby do huby.

    Kdyby dneska dejme tomu na Haiti nestál otrok 40 dolarů, ale třeba jenom 10, nějaký Faulkner by nikdy nespisoval ty své jižanské kroniky a mě by píchalo u srdéčka, že není co duševně žrát. :)

    Jinými slovy dobytek a otroci se budou do konce věků plavit po okeánech a abych parafrázoval Huga: do Afriky nechoďte s děly, jděte s pluhy, ne s šavlí, ale s obchodem - každý tam je celý hr do barterové obchodování. :)

    Jinými slovy buďme rádi za to, že nás otroci nepřežili. :)

    OdpovědětVymazat