středa 24. února 2016

"Česká směska" a xenofobie 10

Jak bylo uvedeno minule, "šílený útlak", spočívající v tom, že byli nastolením československého státu Němci sesazeni z postu "panského národa", vedl k tomu, že naprostá většina z nich zastávala negativní postoj k novému státu.
Námezdní pisálci opět velice rádi zdůrazňují, že nebyla provedena kantonizace Československa podle švýcarského modelu, kterou proponoval v době před vznikem tohoto státu Masaryk. Problém spočívá v tom, že takováto kantonizace mohla proběhnout pouze tehdy, pokud by obyvatelstvo německých kantonů bylo státotvorné. Je jistě otázkou, nakolik by k něčemu podobnému mohlo dojít při delší existenci československého státu, případně bez vzniku nacistického Německa, které se stalo hlásáním rasové nadřazenosti Němců vábničkou, na niž českoslovenští Němci, až na nečetné výjimky, naběhli a ty výjimky ze svého středu nemilosrdně ostrakizovali.
Přestože nacismus hlásal podřadnost Židů a v roce 1935 byly v Německu vyhlášeny Norimberské zákony, které z nich učinily obyvatele výrazně nižší kategorie, řada československých Židů sympatizovala více s Němci než s československým státem. Jsou známy i případy, kdy židovští podnikatelé nutili české pracovníky ke komunikaci v německém jazyce a k posílání jejich dětí do německých škol (které začaly mít od začátku 20. let problémy s udržením se na minimálních počtech žáků).
Někteří z nich tyto postoje nekorigovali ani po roce 1938 (Mnichov, Kříšťálová noc) a strašně se divili, že jejich "zásluhy" ocenili Němci arizací jejich podniků a přesunem jich samotných (i s rodinami) do koncentráků. Raný český odboj také prohlašoval uvedené konflikty za vnitroněmeckou záležitost (konec konců, tito Židé se prohlašovali za "zvláštní větev Německého národa", případně přímo za Němce, kteří mají nějaké židovské předky - byť minimálně od těch Norimberských zákonů bylo jasné, že budou podle nich považováni za Židy).
Takže němečtí Židé se nakonec ocitli v tragické pozici, kdy české obyvatelstvo jim odmítlo odpustit proněmecké postoje, případně explicitní podporu nacismu a hlásání nacistické ideologie v období mnichovské krize, zatímco Němci s nimi explicitně přes tyto "zásluhy" zacházeli jako s nepřáteli.
Čeští Židé na tom byli po této stránce lépe (je otázka, zda se nějakému historikovi někdy podaří analýza, zda se to významně promítlo i do procenta přežití v rámci těchto dvou skupin Židů), někteří se dokonce nějaký čas úspěšně vydávali za Čechy a některé smíšené páry úspěšně schovaly děti u českých příbuzných a známých (což byl osud např. pozdějšího spisovatele Oty Pavla). Do tohoto stavu negativně zasáhly židovské obce, které uchovávaly záznamy i o pokřtěných Židech, umožňující dohledání jejich potomků. Jejich vydání do rukou Němců byla směs naivity (jako třeba první odbojové organizace, které měly centrální evidenci členů apod.), ale v některých příkladech patrně i zlé vůle, protože pro judaistické fanatiky byli odpadlí Židé a jejich potomci něčím ještě horším než sami nacističtí katani. Ti byli naopak z tohoto poohledu chápáni jako "nástroj JHWH", umožňující likvidaci této "odpadlé" části židovské populace. Pokud by inkriminované záznamy skončily v ohni, byla by významná část potomků sekularizovaných nebo pokřtěných Židů podle církevních i státních matrik buď naprosto nedohledatelná, nebo dohledatelná pouze s daleko větším úsilím (zejména v předpočítačové éře).
Německé obyvatelstvo se prakticky stoprocentně ztotožnilo s okupační mocí, což bylo zcela jistě akcentováno i skutečností, že Němci měli větší příděly (jakmile válka donutila Německo zavést přídělový systém) a řadu dalších drobných výhod (např. městské obyvatelstvo české národnosti smělo chovat jen králíky, Němci směli chovat i drůbež; na venkově byla česká hospodářství zatížena podstatně vyšší úrovní evidence chovů než německá apod., existovala i místa "jen pro Němce" i v MHD, jejichž zřízení současně s vykázáním Židů na plošiny v Brně vedlo k celkem úspěšnému a obyvatelstvem hromadně podporovanému bojkotu MHD).
Opět byly zcela jistě výjimky. Jsou zaznamenány i případy, kdy Němci upozorňovali své české sousedy, že si ten zahraniční rozhlas pouštějí moc nahlas a že by je mohl někdo udat, nicméně to byla pouze okrajová záležitost.
Jednoznačně zlomovou událostí v česko-německých vztazích byla heydrichiáda. Po ní bylo jasné jak doma, tak i v zahraničním odboji, že další soužití s Němci ve společném státě je naprosto nereálné. Jistě nešlo jen o samotné akty zvůle německých okupantů, ale zejména o reakci německé menšiny, která se s těmito akty naprosto ztotožnila. Tím byl vykopán příkop mezi oběma etniky a bylo jasné, že výsledek války může rozhodnout pouze o tom, v čí prospěch bude české státní území vyklizeno, nikoli o tom, zda bude či nebude vyklizeno ve prospěch jedné národnosti. Reakcí na heydrichiádu bylo i přerušení kontaktů mezi exilovou vládou v Londýně a německými antinacistickými emigranty československého původu.
Paradoxně největší ohrožení ze strany Němců pro nás představovala skupina "umírněně nacistických" důstojníků, která připravila v roce 1944 atentát na Hitlera. Hodlala po něm převzít moc a ústupky Spojencům (včetně určité demokratizace vnitřního uspořádání Německa a útlumu Holokaustu) zajistit separátní mír. Je otázka, zda by za těchto okolností Spojenci trvali na obnovení Československa v předválečných hranicích (což se stejně nepovedlo), nebo zda by na po Mnichovu okupovaných územích uspořádali nějaké parodie na plebiscit, jako sověti na Podkarpatské Ukrajině, a obnovili Československo v nějak korigovaných pomnichovských hranicích, pokud vůbec. Naštěstí pro nás akce Valkýra pohořela a Německo vzalo Hitlera za slovo a bojovalo opravdu až ještě poté, co sovětské tanky jezdily po Unter den Linden.
V souvislosti s odsunem je nám různými námezdnými pisálky vyčítáno mnohé, o některých věcech jsem tu už psal, takže jen stručně
  • do odsunu byly zařazeny všechny osoby (tedy, co dožily konce války), které se v posledním prvorepubličním sčítání lidu přihlásily k německé národnosti, přihlíželo se jen k účasti na odboji
  • kvílení je někdy nad Židy, kteří ovšem měli možnost za tohoto sčítání uvést národnost židovskou, československou, nemeckou nebo jakoukoli jinou; v demokratickém státě nebyli nijak pronásledováni a pokud si svobodně zvolili národnost německou, byla to jejich volba; to, že jim následně našli jejich "soukmenovci" židovské předky a zavřeli je do koncentráku, není žádná zásluha nebo dokonce forma protinacistického odboje
  • Benešův dekret, vyhlašující amnestii pro protinacistické bojovníky - bohužel, kdyby toho nebylo, musely by následně československým odbojářům udělovat "zbytkové tresty", jak tomu bylo po roce 1989 s bojovníky proti komunistům; když to přeženu, tak Čurda by pak byl souzen nejen za zradu ostatních parašutistů a odbojářů, kteří jim pomáhali, ale i za podíl na "vraždě zastupujícího říšského protektora"; za "vlastizradu" a "službu v nepřátelské armádě" by pak museli být souzeni i např. zahraniční vojáci (východní i západní)
  • divoké odsuny, např. Brněnský - agitátoři nejsou s to pochopit, že to mnohdy byla jediná možnost, jak ochránit německé obyvatelstvo před šikanou nebo něčím ještě horším, v situaci, kdy Němci zanechali po sobě spálenou a rozvrácenou zemi s cíleně vybitými politickými elitami; navíc skutečné excesy, jako např. přerovský (byť i ten byl v kontextu doby pochopitelný), československá justice začala řešit a potrestání viníků zabránili až komunisté
  • nečinnost při odvlékání československých občanů, původem ruských emigrantů, sověty - bohužel, v té době nemělo Československo funkční armádu a na československém území bylo víc sovětských vojáků, než kolik jich tam předtím měli Němci
Naopak lze vyčítat Benešovi zacházení s Háchou. Ten, dokud mu to zdraví dovolovalo, dělal, co na svém postu udělat mohl (včetně např. zpackaného "chlebíčkového atentátu", inu, právník). Benešova animozita vůči Háchovi zabránila i tomu, aby se plně využila skutečnost (Háchou do značné míry zajištěná), že Německo obsadilo českou část Česko - Slovenska naprosto bez jakéhokoli právního podkladu. Na základě toho mohli být Němci, kteří se na naše území dostali 15. 3. 1939 a následně, shromážděni a postříleni či pověšeni jako členové zločinecké bandy (protože právně ničím jiným nebyli).

(pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat