pátek 12. února 2016

Marx likviduje sluníčkáře

(pochopitelně zcela nechtěně)

Nedávno jsem i v jedné odborné publikaci vzpomenul Mooreův zákon, a to v souvislosti s dokumentací laboratorních nálezů, kdy dnešní i "poloblbý" telefon je vybaven fotoaparátem, jehož kvality převyšují prakticky cokoli, nad čím jsme "slintali" před revolucí 1989 a rovněž dlouho poté byla podobná zařízení mimo možnosti našich kapes (i kapes většiny státních institucí).

Historický exkurz

Nebylo to poprvé, co jsme důsledky tohoto zákona viděli v praxi, a už tehdy došlo k "přeměně kvantity na novou kvalitu".
Před rokem 1989 byla silně restringována prakticky veškerá kopírovací a rozmnožovací zařízení. Já mám "ještě schované" blány do cyklostylu, které se vydávaly přesně odpočítané na kus (skoro jako nebezpečné jedy ze skladu chemikálií) a musely se vrátit všechny k úřednímu zlikvidování, i ty případně poškozené, které se nakonec nepoužily. V listopadu 1989 odvál bezpečnostního referenta "nový, svěží vítr" a nebylo už je komu vrátit. Ale pokud by se před tímto datem někdo neprověřený dostal k těm blánám, narazil by ještě na další bariéry, jako na nedostupnost speciálních papírů, které cyklostyl požadoval, a na restrikce kolem těchto zařízení samotných a jejich provozu.
Evidovány byly i psací stroje, protože ty, na rozdíl od počítačových tiskáren, mají specifické individualizační markery, takže pokud by někdo na svém stroji napsal něco "protistátního", tak by prostě STB sáhla do archivu vzorků písma jednotlivých prodaných strojů a našla by ten inkriminovaný. Obcházelo se to tím, že se psalo na několik papírů a teprve pod nimi byl kopírák a další papír. Tlaky klapek s písmeny byly touto technikou rozloženy natolik, že písmo bylo zčásti rozmazané a stroj, pokud neměl opravdu velké nepravidelnosti proti ideální normě, nebyl identifikovatelný.
Přestože již před rokem 1989 existovaly první xeroxy a jiné kopírovací techniky, které takto restringovány nebyly (a mohly rozmnožovat třeba neidentifikovatelná kreslená písmena nebo písmenka, vystřižená z novin), se restrikce kolem psacích strojů a systémů na nich založených udržela do konce režimu. I u těch zmíněných dalších rozmnožovadel byla snaha udržovat jakýsi "zvláštní režim", ale už se to nedodržovalo tak přísně a důsledně jako u cyklostylů.
V listopadu 1989 se, všem restrikcím navzdory, vyrojila řada plakátů a letáků, které tiskly primitivní tiskárny od prvních počítačů. Na tyto stroje a jejich "žrádlo" se už podobné restrikce uvalit nedaly, protože specializované papíry (s řadou dírek po stranách) se potřebovaly v počtech obtížně definovatelných a zcela nesledovatelných na haldy a haldy zkušebních výpisů z chodu programů a novější tiskárny byly "krmeny" standardními kancelářskými papíry. Proto, podle svědectví účastníků, prakticky na všech akademických pracovištích kde běžela studentská stávka, ale i na postupně se přidávajících pracovištích neakademických, jely prakticky permanentně počítačové tiskárny a zajišťovaly záplavu letáků a informačních sdělení pro veřejnost. Monopol režimu na rozmnožování psaného textu prostě padl a stalo se to jedním z důležitých aspektů listopadových (i následujících) událostí.
A mohl za to už tehdy Mooreův zákon, na jehož základě vyrostla technika schopná natolik penetrovat společnost, že už restrikce kolem ní byly technicky neproveditelné (nebo ne prostředky, které různí Biľakové uměli vymyslet). A mohl za to i přesto, že jsme o jeho existenci, mimo pár odborníků, tehdy ani nevěděli.

Nyní

V současnosti vidíme podobnou penetraci společnosti zařízeními, která stejný zákon učinil kapesními a obecně dostupnými a rozšířenými. Relativně nedávno jsem se tu zmiňoval, že jedním z praktických dopadů je drastické zkrácení mezi nehodou nebo náhlým zhoršením zdravotního stavu a uložením postiženého na specializované lůžko, protože toto zajistí velmi rychle a kvalitně mobilní telefony. Asi před rokem a něco proskočila světem fotografie zpráva (pochopitelně na bázi odhadů a extrapolací), že počet fotografií pořízených mobilním telefonem (a integrovaný fotoaparát mají i některé tablety) překročil počet snímků pořízených klasickými fotoaparáty. Řada z těchto zařízení navíc snímky ukládá do cloudu (a ve velkých městech poměrně rychle), takže i když zařízení zabaví a rozdupe režimní gorila, nejsou tím snímky zničeny.
Ještě v roce 2000, kdy v Praze zasedala zločinecká organizace jménem Mezinárodní měnový fond, mohli otalárovaní političtí aktivisté tvrdit, že existence zakuklenců, procházejících skrze policejní kordony a rozbíjejících za nečinnosti policie (která posléze zatýkala náhodné okolojdoucí) je jen výmyslem "politických extrémistů".
V současné době, o šestnáct let později, je situace dosti výrazně odlišná. Podobní zakuklenci byli fotografováni a natáčeni na videosekvence a pořízené záběry byly umísťovány na net s takovou rychlostí, že to prakticky vylučuje manipulace. Technicky by tak rychle a tak velké množství videí, navíc zachycujících identický děj z různých pozic, nezvládla dát dohromady ani špičková studia, z jejichž dílen vycházely animace k Hobitovi, Marťanovi, novému dílu Hvězdných válek atd.
Pochopitelně, výkon těchto zařízení podle Mooreova zákona, to je čistě kvantitativní jev. Nicméně v souladu s Marxem se tato kvantita proměnila v novou kvalitu (novou i proti tomu roku 2000) a vytvořila situaci, kdy sluníčkářské lži o "pravicových extrémistech, napadajících pokojné sluníčkáře" jsou vyvraceny věcnými důkazy, ukazujícími jednak, že naopak to byli sluníčkáři, kdo napadali pokojné občany jdoucí na demonstraci, organizovanou před Pražským hradem, jednak že zakuklenci, kteří na sluníčkáře útočili (protože občané se nenechali od nich vyprovokovat) byli podle reakcí uniformovaných policistů zjevně buď policisté nebo policejní spolupracovníci, přičemž nezakuklená osoba, která je dirigovala, byla posléze jednoznačně identifikována jako policista.
Vzhledem k tomu, že ti samí zakuklenci (opět zdokumentováno četnými mobily) následně útočili i ve středu Prahy, poté na Hlavním nádraží a nakonec zapálili světlicí "alternativní centrum" Klinika, svědčí to o plánované a koordinované akci. V souvislosti s tou Klinikou mě napadá analogie se zapálením Řišského sněmu, protože se nedomnívám, že by jediná světlice mohla vyvolat natolik devastující požár, pokud by místo nebylo "předchystáno" nahromaděním hořlavých látek (a navíc tam bylo dvacet lidí, kteří mohli hasit). Analogie spočívá v tom, že za Lipského procesu se ukázalo, že není možné zapálit křeslo říšského poslance (jak popisovala aktivity obviněných obžaloba) a poté za Norimberského procesu bylo zjištěno, že na vytvoření požáru bylo zapotřebí celé jednotky SS a stovek litrů benzínu.
Určitou vzpomínkou na ten rok 1989 byl pán, který vypálil řadu CD (či DVD) s informacemi o islámu a rozdával je lidem, přicházejícím na demonstraci. Současně je to ovšem ukázka toho, že ani stoprocentní umlčení internetu, jaké je vlhkým snem všech multikulturalistů a dalších antidemokratů, by nebylo s to eliminovat existenci stále se zdokonalující techniky, schopné shromažďovat a přenášet informace.
V souvislosti s tím si vzpomínám jak kdysi jeden z českých emigrantů popisoval (?Dolník na Bláznivé Markétě?), jak tamní lidé používali zařízení s prvním bluetooth k tomu, že např. v prostředku MHD annymně diskutovali s cizími lidmi, s nimiž ani nepřišli do osobního kontaktu. I takto (či nějak podobně) by se mohly nouzově šířit mezi lidmi "nepohodlné" informace.

Další vyvrácená lež

Sluníčkáři nedávno dehonestovali jako lháře exsluníčkáře Martina Herzána, který popsal, jak se "uprchlíci" snaží dostat přes slovinské hranice ozbrojeni, a jak mají v mobilech záběry odporného mučení a podobných aktivit, které prováděli. Slovinská policie následně vše popřela a soudruzi (a, pardon, i soudružky) sluníčkáři nadšeně hýkali, jak byl odpadlík usvědčen ze lži.
Problém je, že veškeré důkazy o zabavených zbraních měl Herzán zdokumentovány fotoaparátem v mobilu. A měl zdokumentováno i to, že na mobilu "uprchlíka" nejsou záběry, dokazující, před jakými hrůzami prchá, ale záběry, jak on sám se na oněch hrůzných scénách aktivně podílí coby mučitel a někdy i jako mučitel hlavní. Zkrátka: Slovinská policie lhala naprosto stejně jako policie Německa, Rakouska, Finska, Švédska a dalších zemí EU.
A opět jen díky tomu, že existuje příruční a pohotová mobilní technika (ona "nová kvalita v marxistickém pojetí"), byla tato lež vyvrácena.
"Sluníčkáři" na to reagují dalším vztekem, nicméně óbrsluníčkář Čulík vymazal z hlavní stránky Britských listů odkaz na své bezcenné blekoty na toto téma a patrně se bude za pár dní tvářit, že nic takového, jako "svědectví slovinské policie, vyvracující xenofobní a náckovské lži Martina Herzána" na Britských listech neexistovalo. Stejně tak zmizely odkazy a citace na tento "vysvětlující" materiál v Britských listech i z dalších sluníčkářských webů, které ještě Google eviduje, a z jeho vyhledávání (majícího určité zpoždění za realitou) odkazy na tyto již odstraněné stránky již nefungují. Tyto výsledky jsem jsem zaprintscreenoval.
Jeden článek se dá tč. dohledat přes facebook Britských listů, na němž je přímý odkaz do jejich archivu, a cíleně přes archiv jednotlivých vydání, lze nalézt článek další. Je otázka, jak dlouho tam vydrží, či jak dlouho bude dostupný z přehledu článků za daný den. Aby bylo jasno, dohledání těchto článků je zatím možné, ale vyžaduje určitou míru internetové gramotnosti a např. moje manželka, coby příklad schopností běžné populace, by to patrně nezvládla.
Toto zamlčování starších a prokazatelně lživých článků (byť zatím nedotažené do všech důsledků) je na naší sluníčkářské scéně novým jevem. Je otázkou, nakolik je to známka zahnání těchto primitivních lhářů do defenzívy, nebo zda se jedná o novou strategii, kdy se budou s velkým humbukem vystavovat na netu vysloveně lživé materiály, aby se posléze stáhly a předstíralo se, že nikdy neexistovaly.
Faktem je, že po veřejné demonstraci důkazů by se měli soudruzi sluníčkáři Martinovi Herzánovi omluvit (stání na sviňské kůži a sypání si popela na hlavy zatím nikdo nepožaduje), nicméně něco podobného je patrně zcela mimo jejich nazírání na svět.

Důležité ovšem je, že nová technika přešla kvantitativním vývojem do nové kvality, z čehož by měl filosof Karel Marx zcela jistě radost, nicméně návštěvníkům hrobu politika Karla Marxe na hřbitově Highgate v Londýně doporučuji pozorně poslouchat, zda jeho obracení se v hrobě nebude slyšitelné až ven, podobně, jako by byl za těchto okolností slyšitelný chod silného motoru, umístěného tam dole.

6 komentářů:

  1. Dobrý den, mohu poprosit o odkaz na Herzánovy nahrávky? Absolvoval jsem podobnou diskusi a skončil s tím, že Předota říká hodně podobné věci a Boháč ho zkresluje. Nahrávky z H. mobilu neznám. Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Novinky a snad i Parlamentní listy měly reportáž z tiskovky, kde to bylo presentováno. Odkazu na původní nahrávky jsem si tam nevšiml, ale abych pravdu děl, tak jsem ani nějak důkladně nepátral.
      Zaujalo mě to více-méně jen z pohledu "kvantity přerůstající v novou kvalitu", jak jsem na to odkazoval v celém článku. O pravdivosti Herzánových prohlášení jsem nikdy nepochyboval, ani po oficiálním dementním prohlášení slovinské policie, protože se jeho zážitky shodují s řadou jiných seriózních zdrojů.

      Vymazat
  2. Na články na slunéčkových webech je dobré odkazovat přes službu http://archive.is/ - jednak se jim ty přístupy neobjeví ve statistikách, a jednak článek zůstane dostupný i v případě, že ho slunéčka odstraní.

    A zvládnou to používat i manželky. :)

    OdpovědětVymazat
  3. OT čili MM
    Mimo politické důkazy a tom, že nová kvalita vlastně dehonestuje staré ochrany: Kopírování CD, DVD atd. Pokaždé když se objeví zpráva, že zrovna tohle je "nekopíropvatelné" se nejpozději do šesti týdnů na netu objeví dekódovací program. Zdarma. Totéž platí pro ódované texty e-books a počítačové programy.
    Je to velmi nepříjemné pro vydavatele, soudit se se všemi, kteří "ukradli obsah" toho nebo onoho média vlastně pro masivní výskyt nelze, takže prozatím se vydavatelé pokoušejí o exemplární potrestání malých viníků.
    Ale masovému "kradeni" nelze zabránit právě pro tu snadnost a masovost. A stejně jako v politice bude třeba najít nový "modus vivendi". V hudbě je to poskytování nahrávek víceméně zdarma a výdělky realizovat na živých koncertech. CD a DVD se vydávají spíše jen v audiofilské / sběratelské edici v krásných krabičkách a s rozsáhlými booklety. Spisovatelé to řeší prakticky on-line uveřejňováním po částech (ale kdo je trpělivý, má to i tak zadarmo) a výrobci SW to teprve budou muset řešit prudkým zlevněním programů a podporou jen těch oficiálně nakoupených.
    Jak tuhle šlamastiku vyřešit v politice a obecné žurnalistice netuším. Placené weby často umírají na úbytě - lidé jsou zvyklí mít na netu všechno zadarmo, jen "na kliknutí".

    Ve vlastní politice je to nejhorší i nejlepší zároveň. Lidé si sice zjistí fakta (ale není těch lidí zas tak moc) a přistihnou lháře, kdy jedinou reálnou obranou jsou další masívní desinformace - "hledat zlaťák mezi padělky". Soudy bývají tak pomalé, že ztrácejí reálnou hodnotu pro obě strany.

    Ale pro lháře hraje čas. Za několik dnů nebo týdnů se pod nánosem nových (a opět neověřených a neověřitelných) informací ta původní vlastně ztratí.

    Jediné, co odolává kopírování jsou klasické knihy, kde je kopírováním možné, ale nepohodlné a drahé. K "ukradení knihy" dochází většinou jejím naskenováním a převedením do textu pomocí OCR. Který nakonec mohu i posléze vytisknout. Ale proč bych to dělal, že?

    Autorská práva a informační monopol jsou už minulostí. Smiřme se s tím.

    OdpovědětVymazat
  4. Na ukládání zkuste MAFF - Mozilla archive file format:
    https://addons.mozilla.org/en-US/firefox/addon/mozilla-archive-format/
    Uloží to velmi věrně do ZIPu i s popisem odkud a kdy to bylo staženo.
    Je to určitě lepší než screenshoty.
    Jen mi občas neukládá některé stránky na PL.

    OdpovědětVymazat