sobota 13. února 2016

Kdo vyhrocuje vztahy

Byli jsme svědky osočování presidenta Zemana z "vyhrocování rozporů ve společnosti", případně tatáž osočení padají i na hlavy demokratických aktivistů, bojujících proti islamizaci našeho státu.

Pomíjím skutečnosti, že
  • "sluníčkáři" mají ve společnosti minimální podporu a s vysokou pravděpodobností by nedosáhli při řádných volbách nejen na vstup do parlamentu, ale patrně ani na státní příspěvek za volební výsledky, a je normální, že se politické síly s takto mizivou podporou musejí přizpůsobit, chtě nechtě, většině
  • to, co "sluníčkáři" prosazují, je v rozporu s ústavou tohoto státu a rovněž i z řadou platných zákonů; jediné, co je dělí od vězeňské cely, je ativistická justice s "právními názory" zcela popírajícími znění platných zákonů (včetně té ústavy)
Soustředím se na jiný problém, možná i důležitější věc, mající na společnost možná destruktivnější vliv než výše zmíněné body.
Určitou trestí evropského politického a filosofického myšlení je citát, připisovaný Voltairovi (byť tuto myšlenku, kterou podle vyznění jeho díla s vysokou pravděpodobností doopravdy zastával, nikdy v takto explicitní podobě nenapsal, alespoň ne v tom, co se z jeho díla dochovalo): "Nesouhlasím s vaším názorem, ale budu se na smrt bít za to, abyste ho mohl hlásat".
Uvedená věta charakterizuje oním "na smrt" naprostou (vitální z hlediska řádného fungování společnosti) nutnost dialogu i mezi politickými silami, které jinak zastávají zcela opačné názory. Ve státech, kde tuto myšlenku ctí, dochází velice často k dohodám mezi vládními a opozičními stranami o věcech, které přesahují horizont volebního období a jsou mimo explicitní program příslušných stran a sil za nimi stojícími.
Tam, kde k podobnému dialogu nedochází, nastává vždy po výměně vládních stran "noc dlouhých nožů", jak o ní mluvil exšéf ODS Topolánek, která znamená totální přerušení kontinuity s předchozím stavem. A obávám se, že to nenapraví ani služební zákon.
Starší čtenáři si vzpomenou na film Limonádový Joe, jak po příchodu Joea všichni přeběhli do výčepny Kolalokovy limonády a po příchodu desperáta Hogo-Fogo zase zpět do Trigger Whisky Saloonu. Tohle je sranda ve filmové komedii, ale v reálném politickém životě je to, pochopitelně, zadělávání si na Velký Celospolečenský Průser.
Dialog totiž zcela jednoznačně otupuje hrany a definuje oblasti, na nichž se obě strany jsou s to buď shodnout, nebo v nichž je možné dojít k oboustranně přijatelnému kompromisu. Což je samo o sobě v rozporu s obrazem politického protivníka jako něčeho, co je nutno nekompromisně zničit a fyzicky vyhladit, a to všemi dostupnými prostředky. Dochází tedy sekundárně k určité kultivaci politické scény, protože ani jedna strana se tou druhou nemusí cítit být vitálně ohrožena a nemusí bojovat s vervou krysy, zahnané do kouta.
Pochopitelně, musí jít o dialog, nikoli o naprosto mimoběžné verbální aktivity, které nijak nereflektují to, co říká protějšek. I takovéto jevy můžeme na naší politické scéně pozorovat a jejich existence je prakticky stejná jako totální absence dialogu (a za určitých okolností mohou být důsledky ještě horší).

Kdo tedy rozbíjí společnost?

Společnost rozbíjejí především ti, kdo volají po omezování dialogu. V dobré paměti jsou nedávné výroky ombudsmanky pro cenzuru na internetu, podporované ultralevými ministry typu Dienstbiera nebo Marksové. Přitom právě internet je ono "tržiště", abych si vypůjčil pojmosloví od nezapomenutelného pana Zajíčka, na němž může komunikovat každý s každým, a to nejen občané tohoto státu mezi sebou, ale i ti, kteří např. dlouhodobě žijí za hranicemi a vidí některé žabomyší války s trochou odstupu a s přehlednější perspektivou. Případně jsou s to zkušenosti z místa konfrontovat s aktivistickou propagandou.
Prakticky toto rozbíjení podporují levičácké a ultralevičácké (prostě "sluníčkové") servery a časopisy, které v posledních cca 5 - 10 letech šmahem začaly rušit diskuse. Rušili je nikoli proto, že by se tam vyskytovaly nějaké vulgární nebo jinak nepřijatelné texty. Takové texty, hájící protivníkův názor, si každý inteligentní propagandista bude oprašovat a hýčkat a když je nebude mít, tak je bude sepisovat sám a pod cizí identitou si je bude na svůj web vkládat, aby je vzápětí použil pro dehonestaci protivníka. Naopak, uvedené weby začaly rušit diskusní fóra (případně silně a nepřijatelně cenzurovat do naprosté nepoužitelnosti coby nástroj dialogu - typicky Respekt) poté, co jejich ultralevé a jiné podobné názory začaly být diskutujícími pravidelě věcně vyvraceny s odkazy na faktografické materiály, ať už na webu, nebo dostupné po knihovnách a podobných institucích.
Samostatnou kapitolou je Facebook, který se dal vysloveně cestou antidemokratického politického aktivismu. Za což si vysloužil (a dobře mu tak) významný pokles popularity u mládeže, která se přesouvá na jiné typy komunikačních webů a těží z toho i jeho ruská konkurence, zachovávající principy neutrálního média.
Je zajímavé, že "náckovské", "xenofobní" a jiné podobné internetové časopisy a weby většinou diskuse neomezují, byť je po zkušenostech se sluníčkáři raději podrobují "pouštěcímu" režimu, protože se opakovaně stalo, že sluníčkářští aktivisté postovali na podobné stránky explicitně rasistické či jinak závadné texty a ihned je oprintscreenovali a udali organizátory toho webu "za šíření rasismu" či cokoli jiného podobného. Někteří z nich jsou tak blbí, že se tím chlubili na svých facebookových stránkách, a to i na jejich veřejně dostupné části.
Pochopitelně, ten dialog se týká i politických stran, protože situace, kdy strana "ANO, bude hůř" procpala registrační pokladny, aniž by vysvětlila, proč se Chorvatsko, náš velký vzor, nedostalo po třech letech od jejich zavedení na úroveň výběru daní před tím (loňštěk ještě nemají zpracovaný), na druhé straně vynucená reakce opozice také neměla s dialogem nic společného.
Jsem toho názoru, že celé to nemůže vyústit do ničeho jiného, než do rychlého rušení tohoto shitu, jakmile budou Babišovi neofašisté vykopnuti z vlády, přičemž nepochybuji o tom, že sepsáním "neprůstřelných" smluv s dodavateli HW i SW vytvoří stav, kdy stát bude muset krmit různé dílčí šmejdy i poté, co celý tento šmejd padne.

Rušiči a omezovatelé dialogů by si měli připomenout známé přísloví o volání do lesa, protože sami sebe vystavují riziku, že jakmile budou kýmkoli poraženi, tak se ten kdokoli s nimi nebude sebeméně kašlat.

2 komentáře:

  1. Pergille,
    to co píšete je sklizeň ze setby (výplachu mozků ve škole a v mediích) v předchozích 40 nebo 50 totalitních letech.
    Dále zhoršené tím, že kdo se tenkrát dostal k lizu, byl "za vodou" prakticky nafurt, a pokud se náhodou znelíbil tak mu to co si "nahospodařil" obvykle nebylo moc platné. Naopak teď to má obvykle jisté jen na jedno volebmí období, ale zajištění mu zůstává.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte jistě pravdu, alespoň do jisté míry, ale je to mimo jiné dáno tím, že marxismus je neevropská ideologie.

      Vymazat