Absolventi

Britské listy citují článek o absolventech VŠ. Uvedený materiál je zajímavý, ale autor je opět, jak je zvykem na tamním fóru, zcela mimo realitu. Mimo realitu je i pan Bohumil Kartous, který tento text rozebírá.

Na co původní text reaguje

Citovaný článek i jeho předloha reagují na Trumpem vyjádřenou nedůvěru k expertům. Uvedená nedůvěra je dána praktickou zkušeností normálního člověka s těmito lidmi, kteří velice často v reálných situacích naprosto selhávají.
Z uvedeného důvodu se jak Trump, tak i podobně se vyjadřující zastánci brexitu setkali s pozitivní odezvou u normálních občanů, což přispělo k jejich volebnímu úspěchu.
Pochopitelně, vedle určité zúžené perspektivy, znemožňující vidět problém v širších souvislostech (které ryze expertní řešení v podstatě mohou i negovat), je zde i fakt, že za "experta" se dnes může vydávat prakticky kdokoli. Zejména v oborech, kde to není odbornými organizacemi nějak hlídáno.
A to už jen připomenu známou anekdotu o bačovi:
Sedí bača  a pase ovce. Zastaví u něj auto a z něj vyleze chlápek v mnohatisícovém obleku a říká "Hej, bačo, když ti řeknu, kolik máš ovcí, dáš mi jednu?" Bača zakývá hlavou. Chlapík vytáhne notebook, satelitní modem, nechá si stáhnout aktuální snímky daného místa, prožene to programem, který ovce spočítá a chlapík vítězoslavně oznámí: "Máš, bačo, 258 ovcí." Potom se sbalí a podle dohody si vezme jedno zvíře a dává ho do kufru auta. Bača na něj zavolá: "Hej, a keď uhodněm, kto jsi, dáš mi ji zpět?" Chlapík pokývá hlavou, a tak bača řekne: "Jsi expert." "No, bačo, jak si to mohl uhodnout?" "To je jednoduchý: Říkáš mi věci, které dávno vím, a prd jim přitom rozumíš. A teď mi vrať mého psa."
Lidová tvořivost je prostě krutá a na realitu reaguje velice trefně.

Hloupá generalizace

Uvedený zdroj i jeho předloha se, dle mého mínění, zaměřují na naprosto idiotskou generalizaci uvedeného jevu. Popisovaná inflace titulů a zoufalá úroveň studia i absolventů se týká pouze některých oborů.
Občas chodím ke známým a míjím dům, ve kterém se usídlila "výživová poradna". Nakonec mi to nedalo a toto zařízení jsem si vygooglil. Zjistil jsem, že dámy, které ji provozují, absolvovaly nějaké firmení kurzy (bývají tak týdení či čtrnáctidení, dostaly z nich příslušné diplomy (které mají silně zmenšené na svém webu), a to mje vše.
Problém je, že si příslušná odborná společnost nehlídá a nehlídala odborné kompetence a výsledkem je, že dotačné dámy se tedy mohou tvářit, jako kdyby absolvovaly pětileté studium na lékařské fakultě, co do náročnosti srovnatelné s tím lékařstvím. A prohlašovcat se za experty, přičemž jejich rady a doporučení budou zpravidla jen bezcenné bláboly.
Obávám se, že v humanitních oborech (vyjma jazyků, kde jakási kritéria kompentnosti jsou dána např. státními či mezinárodními zkouškami z jazyka a reálií) je situace velmi podobná a kdokoli se může vydávat za filosofa, či experta na genderovou oproblematiku, feminismus a pod.
Situace je zde o to horší, že neexistuje žádné objektivní kritérium správnosti (v tšěch jazycích se dá dotyčnému vrazit do ruky text a sledovat, jak si s ním poradí, ale co s kulturním antropologem? Nebo filosofem, vědeckým genderistou apod?
Obávám se, že Sokalova aféra, kterou jsem tu již několikrát zmiňoval, ukazuje naprosto názorně, že ani lidé, považovaní za experty v daných oborech, nejsou schopni rozpoznat dílo své "vědy" od zcela záměrně idiotského blábolu.

Ještě jeden nesmysl

Pan Kartous, snad s ohledy na marxistický režim, který zde vládl před rokem 1989, pomíjí naprosto zásadní fakt, že vysokoškolské (ale i středoškolské) vzdělání bylo u nás restringováno na základě "třídního původu" a "politické angažovanosti" rodičů. Takže po roce 1989 zde bylo obrovské množství velmi kvalitních potenciálních studentů, kteří by bez pádu režimu neměli šanci se na školu dostat (a byli zde i z politických důodů vyhození exstudenti. Z toho důvodu první vlna rozšiřování počtů studentů zdaleka nebyla tak tragická, jak by to odpovídalo prostému přibírání lidí bližších středu Gaussovy křivky, charakterizují schopnost populace úspěšně studovat.
Další věcí je, že testy jak pro přijímání na střední tak i na vysoké školy mají stále nižší úroveň. V dřívějších dobách, alespoň na medicíně, korelovaly výsledky u testů, které si dělala sama fakulta, ještě se známkami ve 3. ročníku studia (tj. u bakalářských oborů by takovéto testy musely korelovat v podstatě se závěrečnými zkouškami.) Současné, školám ministerstvem více-méně násilně vnucené, testy "studijních předpokladů", což je naprosto idiotský termín, produkují čistý informační šum. Kdybychom vybírali studenty do prvního ročníku losem, ušetřily by se obrovské peníze za organizaci testů (a různá odvolání, soudy apod.) a kvalita osazenstva prvního ročníku by byla srovnatelná.
Tohle jsou další faktory, které vedou ke značné nekompetenci studentů zvládat náročnější studium. V některých oborech v podstatě není problém jít s laťkou dolů (někde by ji mohli i zakopat do země a nic by se nestalo), v jiných to problém je a v podstatě to ani nejde. Pak se ovšem snadno stane (a už se i stalo), že některé obory jsou v podstatě "smetištěm" vysokoškolského studia.

Dělení "zbytečných" oborů

Pan Kartous kritizuje presidenta Zemana za zmínku o zbytečných oborech, které by bylo vhodné restringovat, např. vysokým školným.
IMHO existuje velice dobré kritérium, které je s to rozdělit obory na zbytečné a zcela nesmyslné. Toto dělení spočívá v tom, zda je daný obor skutečně nějakou, (byť třeba pofidérní) vědou, nebo zda se jedná výlučně o ideologickou nalejvárnu, která vedeckost pouze předstírá.
Dělítko je v principu velice jednoduché: Buď takový obor pouze hlásá nějaké téze a jim se snaží přizpůsobit vidění reality, nebo studuje realitu a na základě poznání se snaží buď vytvářet nebo modifikovat to, co hlásá.
Je zde i jeden praktický aspekt: Ve druhém případě musí student (absolvent) zvládnout kritickou práci s prameny, v některých oborech i základy experimentální práce. Tyhle znalosti a dovednosti poté může aplikovat i v jiných oborech a na profesních pozicích se studovaným oborem příliš nebo vůbec nesouvisejících. V případě těch prvních oborů se může uplatnit pouze jako profesionální žvanil, který zcela jistě může být úspěšný v politice, ale jehož celková hodnota a přínos pro společnost je vcelku sporná.
Pravděpodobně by se dalo nalézt dělící kritérium podle zaměření absolventských prací.
Další možností by bylo, zda jsou absoilventi použitelní v ekonomické sféře (tedy nikoli použitelnost ve státním sektoru, která je velice často zcela umělá).
V případě "žvaníren" bych podpořil myšlenku pana presidenta, aby tyto obory byly zatíženy školným, protože jejich absolventi nepřinášejí společnosti žádný prospěch.

Takže autor původně citovaného textu i rozbor tohoto textu panem Kartousem se zcela míjejí s realitou.