HIV

Profesionální HIV pochlebovači ječí jak Viktorka u splavu.

Hygienici nalezli osoby nakažené HIV

a nahlásili je příslušným dermatovenerologickým odborníkům. Naprosto přesně takto by to mělo být, konec konců přesně takto byla za minulého režimu na našem území zlikvidována syfilida, takže všechny epidemie, až někdy do druhé poloviny 80. let, kdy se na tyto věci začalo spolu se všeobecným rozkladem režimu kašlat, byly všechny epidemie této nemoci přes "pár kontaktů" k nějakému importu ze zahraničí. A naprostá většina pacientů byla chycena v prvním stádiu této choroby, které je téměř stoprocentně vyléčitelné.
Tyto nemoci jsou velice silně nakažlivé a šíří se přes jakýkoli sexuální styk (kromě syfilidy a HIV ještě také kapavka; ostatní pohlavní nemoci jako takové, např. lymphogranuloma venereum nebo ulcus molle, se u nás vyskytují vzácněji a spíše jsou dováženy z rozvojových zemí).
V jednom díle svých pamětí popisuje prof. Vladimír Vondráček se své soukromé praxe případ, kdy ze stejné domácnosti k němu přišli postupně všichni její členové: mladý milostpán (který to asi někde chytl), komorná, starý milostpán, milostpaní, komorník a milostslečna.

Atypická reakce na AIDS

Kdyby se na AIDS a její prodromální stádium, "nosičství" HIV, zareagovalo tak, jako náš minulý režim reagoval na běžné pohlavní choroby (tj. cílený skríning u všech pacientů, co přišli do kontaktu se zdravotnickým zařízením, léčba, v případě potřeby nucená, a účinný zákaz sexuálních kontaktů do vyléčení), tak by byla dnes epidemie tímto virem dávnou historií (asi jako neštovice).
Protože v počátku byla HIV nakažena spousta prominentů (lidí, politicky blízkých demokratické straně USA a její před krátkým časem poražené kandidátky na presidenta), "uměleckých celebrit" a podobných jedinců, zavedla se naprosto absurdní pravidla (v porovnání s jinými infekcemi), která významnou měrou přispívají k šíření a persistování této infekce v populaci.
Dosti zrůdné je např. to, že ani lékař nesmí vědět, zda je pacient HIV pozitivní či nikoli.
Jistě lze blábolit, jak to dělají různí agitátoři, že "s každým pacientem se má zacházet tak, jako by byl HIV pozitivní". Je to sice hezké, ale kvůli tomu, že si lékař musí vzít na každý kontakt s pacientem nové chirurgické rukavice, že normální jehly a stříkačky na odběry krve byly nahrazeny vakuovými soupravami a mnohá další podobná opatření, která se nyní ve zdravotnictví uplatňují a jsou hrazena ze zdravotního pojištění, potom chybějí peníze jinde. Za částku, která se takto necílenými opatřeními proti AIDS ročně promrhá, by patrně bylo jen v našem státě několik transplantací.
Neřešená, či legálně utajovaná, HIV pozitivita je rovněž příčinou téměř všech případů, kdy byly nakaženy osoby, přijímající krev a krevní deriváty, případně transplantované orgány.

"Sex jen s HIV pozitivnímu"

Tento argument, který rovněž používají některé "za HIV pozitivitu bojující" osoby, je rovněž mimo realitu. Bylo opakovaně prokázáno, že opakované infekty již HIV pozitivních osob vedou k rychlejšímu rozvoji onemocnění. Vysvětluje se to především velkou genetickou plasticitou viru, která stojí i za faktem, že dosud proti nemu neexistuje vakcína. To znamená, že do organismu již infekčního jedince se při novém nakažení dostane trochu odlišná varianta viru, která působí nezávisle a současně synergicky s tou, co v organismu již  je (tj. vzájemně si nevadí a současně devastují tytéž buňky odpovědné za imunitu), takže progrese z "pouhé" HIV pozitivity ke klinicky vyjádřeným prodromům až samotné chorobě AIDS proběhne rychleji a s větší pravděpodobností.

"Hony na čarodějnice"

Zástupci organizací, "pomáhajících HIV pozitivním" vřeští o "honu na čarodějnice".
Faktem je, že oni jsou silně zainteresovaní na tom, aby nějací HIV pozitivní byli, a jakékoli účinné opatření proti šíření tohoto viru by pro ně mělo fatální ekonomické a sociální dopady (přišli by o práci).
Další věcí je, že stávající preventivní opatření se ukazují v konfrontaci s počty HIV pozitivních osob jako velmi málo účinná, takže o "ohrožení prevence" težko může jít. Maximálně o ohrožení neúčinné prevence, kterou bude nutno vystřídat nějakou jinou.

Co by se asi mělo dělat

Zcela jistě by každý známý HIV pozitivní měl dostat k podpisu poučení, že je infekční a může svou infekci přenášet na zdravé osoby, především pohlavním stykem. Poučení by mělo být formulováno natolik "blbuvzdorně", aby se ani osoba vyšlá školu ze samými pětkami z páté třídy nemohla vymlouvat, že ho nepochopila. Respektive nepochopení by mohlo být důvodem trvalé izolace.
To by umožnilo následně jednoznačně prokázat v případě styku úmyslné šíření (= do konce života by dotyčná osoba nevylezla z kriminálu). Lze si od toho slibovat "umravnění", byť třeba formou zastrašení, těch, kdo jsou v současné době nejnebezpečnějšími vědomými šiřiteli této infekce.
Dál by to chtělo AIDS "degradovat" na "obyčejnou" pohlavně přenosnou chorobu, což by "koštovalo" povinnost udání všech kontaktů a některé další věci, které se na HIV buď nevstahují, nebo jen nedůsledně a nespolehlivě.
Nebál bych se ani toho, aby se každé osobě, která přijde do kontaktu se zdravotnickým zařízením, udělal paralelně s ostatními vyšetřeními test na HIV (jak se to svého času dělalo s tou syfilidou). Tím by se "vychytali" z populace ti, kdo tuto infekci šíří neúmyslně.
Neviděl bych ani problém v tom, aby se na HIV negativitu vázalo vydávání víz cizincům.

Je mi velice líto, ale mám neodbytný dojem, že současný stav lidských práv pro nositele této infekce je poněkud přebujelý. Nic proti lidským právům, jsou jakousi imunitou společnosti, nicméně i lidský (či zvířecí) imunitní systém se dokáže "vzbouřit" a likidovat jím chráněný organismus a je nutné ho pak nejrůznějšími cestami potlačovat, aby majitel toho imunitního systému vůbec přežil.