"Strašlivá" básnička

Genderisté již druhý týden běsní nad básní Jiřího Žáčka o tom, že děvčata jsou na světě proto, aby z nich byly maminky.

Pohled biologický

Z hlediska biologie existují u savců dvě pohlaví, samčí a samičí. Úkolem samčího je produkovat spermie, úkolem samičího je produkovat vajíčka a v případě jejich oplození se postarat o nově vznikajícího jedince. K čemuž jsou samice vybaveny, na rozdíl od jedinců samčího pohlaví, dělohou (u samčího pohlaví je zakrnělá na cca milimetrový kanálek, zavzatý do prostaty) a funkčními mléčnými žlázami (samčí pohlaví je má také, ale zakrnělé a nefunkční).
Představa záměny těchto rolí bez nějaké HiTech je na úrovni zvěstí, že "sovětští polárníci rozdojili kozla". Vzhledem k tomu, že neomarxističtí genderisté a genderistky mají k sovětským pavědám typu lysenkismu poměrně blízko, hlásají i podobné téze, ale o lidech.
Důležité také je, že obě pohlaví jsou na svou roli v rámci rozmnožování vybaveny rovněž rozdíly v mozkové činnosti, protože hormonální průplach v pubertě (nicméně hormonální rozdíly jsou mezi kluky a holkami v podstatě už od prvního měsíce nitroděložního života) udělá s příslušnými mozkovými centra své.
Jistěže můžeme poukázat na jedince travestické a na jedince homosexuální, ale ti jsou vždy v menšině a v rozmnožování hrají spěcifickou roli (pomoc při výchově dětí svých sourozenců), takže určitý podíl takto orientovaných jedinců, vyřazených z bezprostředního rozmnožování, může být naopak pro populaci jako celek výhodný. Zdůrazňuji ovšem ono "pro populaci jako celek", protože bez samců, chovajích se jako samci a samic, chovajících se jako samice, by tito jedinci byli v podstatě naprosto nefunkční.

Pohled sociální

Sociálních pohledů existuje velké množství. Každý má své výhody a nevýhody. Výhodou uspořádání, které dominuje v evropské civilizaci, je fakt, že rody se vzájemně příbuznými muži (patrilinearita a odtud odvozený patriarchát) byly ve výhodě pro snazší kooperaci mužů, kteří byli pokrevně příbuzní a navíc vyrůstali společně. Proto byli patrně schopni efektivnějšího boje při kompetičních třenicích s rody a skupinami, které byly uspořádány jinak. A proto tento model společnosti v podstatě převládl.
Patriarchát si ovšem nesmíme spojovat s nějakou "porobou žen". Ženy měly v oblasti ženských kompetencí stejná nebo dokonce větší práva než muži. Bylo to poněkud méně viditelné, protože mužské aktivity se více obracely na venek, zatímco ty ženské působily uvnitř společnosti a uvnitř rodiny.
Rozvrat tohoto stavu přineslo až křesťanství, vycházející z judaismu, kde je žena skutečně drsným způsobem podřízena mužům, podobně jako v islámu. A trvalo celá staletí (v podstatě až do novověku), než se tento židovský model poroby žen v křesťanských zemích prosadil (na územích okupovaných islámem k tomu došlo rychleji a do daleko větší hloubky).
Paradoxně tento model prosazuje hlavně římskokatolická forma křesťanství, která se přitom v jiných aspektech "paganizovala" daleko více než jiné křesťanské konfese. V protestantských církvích hrají důležitou roly manželky kněží (v podstatě hrají v ženské komunitě příslušné konfese jakousi roli neoficiální pomocné kněžky), v současné době v některých protestantských církvích mohou být ženy svěceny na kněze, i na vyšší církevní hodnosti.
Tento proces je v katolické církvi bržděn, byť v některých moravských lokalitách se objevují dívky jako ministranti, protože se strany chlapců je o tuto církevní službu nedostatečný zájem. Dříve nebo později budou katolické autority postaveny před dilema, zda umožnit další "profesní růst" těchto dívek, nebo ty z nich, které mají v bohoslužebné oblasti vyšší ambice, ztratit tím, že odejdou k nějaké protestantské konfesi.

Genderismus

Genderismus vychází z aktivního popírání biologických rozdílů mezi pohlavími.
Jakmile je přistoupeno na tento nesmysl, musí se nutně z jakýchkoli, i věcně správných, pozorování a experimentů dojít i zcela správnými postupy k totálním nesmyslům. Což se také děje. Může být maximálně veden spor o to, je-li genderismus jeden kolosální nesmysl, nebo hora nesmyslů dílčích.
Genderismus hlásá, že chlapci a dívky jsou naprosto stejní, a že mezipohlavní rozdíly v jejich chování a myšlení vznikají jen a jen výchovou. Něco podobného hlásali kdysi i s nimi ideově zpříznění komunisté, ale v konfrontaci s realitou je to docela rychle přešlo.
Je zajímavé, že se tyto idiotštiny vyučují na fakultách humanitních směrů, kde by člověk očekával alespoň minimum klasického vzdělání, kam zcela jistě patří i znalost klasické literatury, a tedy zcela jistě i zanlost takové superklasiky, jako je Illiada (alespoň na úrovni nějakého převyprávění).
Takže by měli znát historku o tom, jak Tethys a Pélleus "uklidili" svého syna Achillea na dvůr spřáteleného krále mezi jeho dcery, kde byl vychováván jako dívka (podobnost s naším Járou Cimrmanem patrně jasná). Existovala totiž věštba, že pokud vytáhne do Trójské války, tak se v ní sice šíleně proslaví, ale in memoriam. Odysseus, který měl zase v rukou věštbu, že bez Achilla v podstatě ani nemá cenu na Tróju útočit, protože bez něj ta válka nemůže skončit vítězně, se nakonec převlékl za obchodníka a dcerám příslušné královské rodiny předhodil látky, šaty, šperky a nějakou galanterii (zrcátka, pudřenky atd.). Mezi to pak hodil hezký meč, štít, dýku a podobné roztomilosti. A Achilles se projevil, zabral se do studia těchto zbraní a poté se nechal přemluvit (asi mu už ty holky lezly krkem) do války, v níž sice padl, ale zároveň se stal nesmrtelným.
Takže už staří (vlastně předstaří, protože se to celé týká dějů v době před dórským vpádem, po němž teprve vzniklo antické Řecko) vědeli, že kluci a holky mají některé věci prostě vrozené a ani výchova s tím nehne.
Pochopitelně, patrně se nejedná o nevzdělanost, ale o prebendy, mocenské postavení ve společnosti a podobné věci, které jsou hlavní motivační silou genderistů a genderistek a jejich organizací.
Je také vidět (diskuse kolem výše zmíněné básničky to ukazuje zcela jasně), že tito "odborníci" mají minimální podporu ve společnosti, zejména pak mezi normálními lidm i, kteří společnost ekonomicky táhnou.

Takže diskuse o dané básničce ukazuje vcelku zdravé rozložení sil ve společnosti, z něhož mohou čerpat podporu ty politické síly, které přislíbí ukončení podpory této zvrácené ideologie.