pátek 27. května 2016

Mňau 1

V Rusku bojují s epidemií sebevražd teenagerů. Velice dobře ji charakterizuje čin šestnáctileté Riny, která se rozloučila do webkamery slovy "Mňau, tak zatím ..." a lehla si na koleje před nákladní vlak, takže kamera zaznamenala její rozšrotování, i to, co z ní zbylo.

Epidemie sebevražd

Nemá cenu probírat podrobnosti dalších případů, protože zpravodajské servery a profesionální novináři jich naloví daleko více, než může udělat osamělý bloger.
Sebevraždy mladistvých znala už antika a existují i v mimoevropských kulturách, včetně sebevražd skupinových. Známá je i epidemie sebevražd mladíků, která následovala po vydání Goetheho románu "Utrpení mladého Werthera", včetně toho, že se stylizovali do (anti)hrdinovy podoby a způsobu oblékání. A včetně toho, že tito čtenáři nepochopili, o čem ta knížka je. Ona je spíš o tom, jak zralá žena svou neodpovědností dohnala mladíka nejprve k bláznivé zamilovanosti a poté k sebevraždě, takže cílovou skupinou, která si z něho měla vzít (anti)příklad by zde měl být někdo jiný (není to jediné nepochopení, s jakým se Goethe se svým dílem u jeho konzunemtů setkal).
Existují tendence podobné informace cenzurovat, a tím blokovat šíření právě těch memů, které nakonec svého nostitele zahubí. To je ovšem na internetu prakticky nemožné a informace o nich se prostě přesunou na jiný typ sociálních sítí nebo webů.
Druhým aspektem takovéto cenzury je, že bude potlačeno mnoho pozitivních funkcí, které internet může přinášet. Stručně vzpomenu, jak Facebook cenzuroval umělecká díla (včetně známé sochy Malé mořské víly), případně jak nahlášení "dětské pornografie" zablokovalo Wikipedii, kvůli tomuto obalu v zásadě dosti běžně dostupného alba.
Naprosto stejnou idiocií je současná snaha cenzurovat weby pro údajné potlačení nelegálních sázek: Je to technicky naprosto nemožné a na webu se už dají najít návody pro "úplně blbé", jak se k zablokovaným webům dostat. Může to mít i efekt opačný než autoři zamýšlejí: Nikoli "efekt Streissandové", o němž se píše ve spojení s citovaným albem a fotografií na jeho obalu, ale naučení mas BFU obcházet podobná omezení a rozšíření programových prostředků toto umožňujících nebo usnadňujících mezi ně.
Naopak si dokážu představit aplikaci, která by příslušné sociální sítě sledovala a vyvolala poplach, pokud by se objevil náznak nějakého "Mňau" u konkrétní osoby v dohledné době. Nevěřím, že soudruzi z ruské tajné služby nejsou s to teenagery na této síti (a dalších podobných) identifikovat (IMHO tak, že jen nastartují nějakou databázi, která jim vyplivne jméno, adresu, školu, oblíbená místa a mnoho dalších informací, tyhle funkce má k dispozici i obyčejný Facebook). Pak by nebyl problém, aby se k příslušné trati nebo budově s okny vhodnými na skákání dostavilo pár milicioněrů.

Další aspekt

Citovaný případ vedle stimulace mnoha teenagerů k dalším sebevraždám, i dětí pod patnáct, demonstruje také fakt, že za touto aktivitou kdosi stojí. Ten Rinin konec a její pozůstatky onen "kdosi" natočil a vystavil na sociální síti VKontakte, jakési obdobě Facebooku.
Na této síti existuje skupina či sekce "Velryby plavou nahoru", inspirovaná sebevražedným chováním velryb, které v některých případech najíždějí na břeh tak dlouho, až uhynou (byť není jednoznačně prokázáno, že se opravdu jedná o sebevraždu jako takovou).
Uvedené (a další, které jsou pravděpodobně za tím) případy tedy nejsou s vysokou pravděpodobností náhodné. Někdo, opět narážím na kauzu Riny, ty sebevraždy alespoň zčásti organizuje. Alespoň "páteřní" akty, na které se nabalí další těmito příklady vystimulovaní puberťáci a puberťačky, jsou někým asistovány a dokumentovány.
Rovněž v souvislosti s tou Rinou mohu "dát k lepšímu", jak jsem se vracel ze služební cesty z Prahy:
Ujel mi vlak a musel jsem čekat na další. Ten se posléze "zasekl" na trati, pochopitelně, k velké radosti všech cetujících, v místě s nulovým signálem pro mobily. Poté popojel k nádraží (kde už signál byl, takže většina spolucestujících čile SMSkovala "přijedu pozdě, problém na trati"). Potom jsme pomalu jeli a na vedlejší koleji byl rozšrotovaný člověk. Největší kusy byly zakryté plachtami a ocedulkované čísly (proto jsme museli stát, abychom neohrozili dokumentující), nicméně menší kousky, jako prsty, kus nosu, kus ušního boltce, neidentifikovatelné kousky "masa", bota s kusem nohy atd. byly nepřikryté a jasně čitelné. Takže jsem si mohl opakovat anatomii. Kolem pole pozůstatků jsme mohli jet tak 150 - 200 metrů, končilo různě potrhanými oděvními součástmi, a pak teprve byl poslední vagón vlaku, který mi ujel. Ten musel být odstaven, protože další kusy nebožtíka byly naplácané a navěšené na jeho spodek.
Takže až budete sledovat nějaký film, jak se Bruce Willis, James Bond nebo nějaký jiný akční hrdina plíží pod jedoucím vlakem, nejlépe rychlíkem, tak se znechucene odvraťte: Mezi podvozkem a pražci jsou tak šílené víry, že se podobná akce dá věřit akorát Supermanovi. Maximálně může člověk přežít silně připlácnutý mezi kolejemi na pražce, pokud ho vzduch nepodfoukne a nezvedne. K vlaku ze spodu se takto "tulit" prostě nejde. A jakmile je člověk od toho spodku vagonu odtržen, ocitá se v pozici zrníčka mezi mlýnskými kameny. Nestane se z něho mouka, ba ani zrní (jako z Víta a Vény, které poté sezobala mlynářova kachňata), ale surovina na hrubší guláš pro kanibaly.
Je přitom, a to jsem u toho, proč tuto "veselou" historku dávám k dobru, transportován celé desítky metrů daleko od místa, kde pod vlak spadl, nebo si tam lehl. Takže v případě té Riny někdo musel vzít notebook s webkamerou a odkráčet od místa skoku na "pole trosek" a tam nafilmovat její pozůstatky, aby si "velryby" přišly na své. Notebook postavený na jedno místo, a třeba i nastavený na automatické posílání videa na síť, by prostě viděl jen to, jak dívka mizí pod vlakem a po projetí posledního vagónu po ní zůstává prázdné místo, možná s decentními pár stříkanci krve.
Jistěže jsem viděl na stážích na soudním pána, který zůstal na místě, ale ten se položil před vlak zastavující na nádraží, jedoucí minimální rychlostí. Šlo tedy o jinou situaci než "hupsnutí" na "širé" trati pod vlak, jedoucí cestovní rychlostí.
(dokončení o víkendu)

1 komentář:

  1. Tak to je fakt masakr.. Ale vy to umíte podat tak hezky, že se člověk dokonce těší na pokračování :) (Začínám objevovat temné stránky mého ega ;)

    S pozdravem
    věrný čtenář

    OdpovědětVymazat