středa 4. května 2016

Vnitrospolečenský dialog 1

Pan Kartous ve svém příspěvku obviňuje názorové oponenty z "konfirmačního bias", Dunnig - Krugerova efektu a dalších podobných nepravostí. Celé to ještě umocňuje odkazem na produkt Microsoftu Chatbot Tay, který se na sociálních sítích "propadl do rasismu". Je rovněž vysoce pikantní, a pro okruh "myslitelů" kolem Britských listů asi dost příznačné, že do čela článku je umístěna karikatura, v níž je fronta lidí před stánkem s nápisem "Comforting lies" a nikdo před stánkem "Unpleasant truths". Jinými slovy: Soudruzi z Britských listů jsou zjevní masochisté, když informace o záměru muslimů nás dílem zotročit a dílem vyhladit považují za "Comforting lies" (podle pana Googla "Uklidňující lži"), zatímco informace, podle nichž tomu tak není, za "Unpleasant truths" (podle pana Googla "Nepříjemné pravdy"). Už tohle samo o sobě by mělo stačit k odmítnutí citovaného textu coby totálního blábolu.

Chatbot

Jistěže by k zavržení akce s chatbotem stačilo konstatování, že poslední kvlitní produkt Microsoftu byl MS DOS, a ten neprogramovali, ale koupili od IBM. Bylo by to reálné, ale přece jen trochu lacině demagogické.
Začal bych trochu šířeji: Lidé tendují k racionálnímu chování a racionálnímu vnímání světa. Vzpomenu-li na povinný marxismus na VŠ, tak v rámci ateismu se zde objevilo zcela pravdivé konstatování, že existuje "spontánní ateismus", daný bez nějakých ideologických základů a konstrukcí tím, že se v řadě situací lidé chovají, jako by ten křesťanský bůh (nebo mjiní bohové) prostě nebyl. Když onemocní tak si vezmou lék, když se dostanou do průšvihu, snaží se to řešit vlastními silami. Teprve když toto selže, uchylují se k modlení a podobným praktikám.
Tohle chování je, pochopitelně, dědictvím předkřesťanské Evropy, v judaismu a islámu nic takového nenalezneme, proto jsou tyto dvě kultury proti křesťanskému světu tak šíleně zaostalé a co z něho nepřevzaly, třeba nepřímo, to prostě nemají. A jejich spoléhání se na "pomoc boží" v situacích, které by evropan, ač třeba i křesťan, řešil vlastním úsilím, může někdy být zdrojem vzájemných třenic.
Nicméně kdyby v tom středověku nasadil někdo na populaci nějakého podobného robota, jaký použil Microsoft (postavil ho u kašny či v hospodě), tak by zjistil, že populace je "ohavně materialistická", a že, s výjimkou kněží a řeholníků (a to asi ještě ne všech), by bylo nejlepší je všechny upálit.
Pokud vezmeme příklad z jiného ideologického okruhu, tak za Stalina byla na indexu genetika, coby "buržoasní pavěda" nicméně byl tolerován "selekcioněrismus", navazující na dílo Mičurina, fungující na úrovni "spontánní genetiky", abych parafrázoval výše uvedený "spontánní ateismus". Selekcioněři v podstatě v primitivní podobě genetiku chápali a respektovali. Nehledě k tomu, že i běžní chovatelé tak nějak "spontánně geneticky" chápali, že prase neporodí koně a kůň krávu, byť tento poznatek oficiálně hlásaný lysenkismus de facto popíral.
Kdyby na ně někdo nasadil chatbota, tak by šli všichni do gulagu.
Ten chatbot, řekněme to velice tvrdě, pouze reflektoval obecnou zkušenost lidí v daných sociálních sítích a řev kolem toho je proto, že tato obecná zkušenost reflektuje realitu, nikoli bezcenné ideologické pindy, hlásané těmi, co teď řvou.
Cenzura a represe mohou maximálně zajistit, že si lidé začnou dávat pozor i zde a budou i zde přitakávat oficiálně šířeným lžím, ale nemohou změnit myšlení lidí. To by mohla udělat jedině změna objektivní reality.
Kdyby krávy začaly rodit hříbata a prasnice králíky, tak by asi selekcioněři začali brát toho Lysenka vážně i ve své praktické činnosti, nejen v rámci povinného ideologizujícího blábolení.

Konfirmační bias

Konfirmační bias je sice hezká věc, ale v podstatě má dnes význam pouze pro hlasatele méněcenných společenských pseudovědeckých oborů.
Ti, kdo absolvovali nějaký exaktní a skutečně vědecký obor, by měli být vycvičeni v kritickém čtení a přebírání informací na bázi důkazů a také hodnocení pramenů. I absolvent(ka) Bc. oboru poskytování kosmetických či kadeřnických služeb by měl být schopen myšlenkové úvahy, že zdroj informací o konkrétním výrobku, napojený na jeho výrobce, nebude asi seriózní, a že všechny informace v něm uvedené je třeba verifikovat z jiných zdrojů. Stejně tak informace ze zdroje, který opakovaně hlásal nepravdy. Jinak mu hrozí, že naplácá na klienta nějaké výrobcem, nebo na něj napojenými "hodnotiteli", vychválené svinstvo a udělá problém nejen jemu, ale i sobě.
I absolvent takovéhoto oboru by měl být schopen úvahy, že muslim, byť na pozici "vědce", těžko může být zdrojem objektivních informací o islámu, a že to samé se týká i nemuslima, který je závislý na grantech různých "islámských nadací" a má nadstandardní vztahy s totalitními státy, které tyto nadace financují. Což by mělo v rámci diskuse o islámu odstřelit punc serióznosti prakticky ze všech informačních zdrojů, jichž se dovolávají autoři článků ve zmíněných internetových i papírových médiích.
Přitom naprosto stejná úvaha vede k vyřazení ze seznamu seriózních zdrojů třeba ty Britské listy, protože jsou mnohočetně napojeny na "výrobce" jimi hlásaných ideologií a mnohočetně profláklé, co se týče pravdivosti a úplnosti jimi předkládaných informací. Stejně tak musí skončit ve virtuálním šuplíku s nápisem "Pochybné" i jiné sluníčkářsko - levičácké zdroje, od tištěného Respektu po obskurní weby.
A jsme v situaci, kdy náhle neexistuje žádné "konfirmační bias", ale jsou zde na jedné straně zdroje profláklé svou neseriózností a zaujatostí, na straně druhé přinejmenším směska zdrojů od rovněž neseriózních až po ty, snažící se o maximální serióznost.

Dunnig - Krugerův efekt

Tento efekt je definován tak, že "lidé, jejichž kognitivní schopnosti a dovednosti jsou relativně omezené, vede k nereálnému dojmu jejich nadřazenosti, jelikož si svých limitů nejsou vědomi, případně je vytěsňují". Případně, že "ti, kdo jsou kognitivně vybaveni nadprůměrně, se domnívají - stejně nesmyslně - že ostatní jsou schopni chápat šíři a složitost skutečnosti stejně jako oni sami".
Jinými slovy, soudruzi z Britských listů se snaží tvrdit, že kdokoli, kdo nevěří jejich ideologickým žvástům, je "kognitivně neschopný" (ať už to znamená cokoli) a nanejvýš oni, coby "kognitivně nadschopní", chudáčkové, jsou vlastně neschopni tyto žvásty podat tak, aby je "plebs" pochopil. Z čehož jednoznačně plyne představa, že "kognitivně omezení" (tedy cosi, čemu nacisté říkali "podlidé") by měli držet hubu a dělat to, co jim "kognitivně nadprůměrní" (asi tedy "nadlidé") nařizují, protože vlastně nejsou s to vynikajícnost toho nařizovaného vůbec pochopit.
Je to, pochopitelně, naprostá pitomost. Dovoluji si volně parafrázovat Nielse Bohra (a ten byl rozhodně "kognitivně hodně nadschopný"), který říkal svým žákům něco v tom smyslu, že pokud nejsou s to své teorie vyložit tak, aby je pochopil i průměrně (ne)vzdělaný člověk, pak to znamená, že je sami dost dobře nechápou.
Niels Bohr byl ovšem vědec a nikoli nějaký pseudovědec z humanitních studií či dokonce ideologický blábolil.
Je zde opět jakási asymetrie mezi humanitními a exaktními obory, na niž jsem už vícekrát upozorňoval, kdy pro absolventa většiny exaktních oborů by byl ten humanitní obor jen "vedlejšákem", zvládnutelným levou zadní (asi jako moje generace zvládala takto v pregraduálu marxismus a v rámci postgraduálu i povinný VUML). Je třeba si uvědomit, že např. jen anatomie na lékařských fakultách vyžaduje více hodin samostudia než mnohé bakalářské humanitní obory jako celek za tři roky studia. To samé se týká i porovnání s některými předměty na přírodovědných fakultách, nebo na fakultách technického směru. Jejich absolventi mají zpravidla podstatně vyšší "kognitivní schopnosti", než si absolvent humanitních oborů vůbec dovede představit. A zpravidla jsou s to pracovat s informačními zdroji s daleko vyšší mírou kritičnosti, než pracovníci humanitních oborů. Proto také absolventy těchto oborů nalézáme velice často v opozici vůči ideologickým blábolilům.

Malé odbočení

Přred několika desetiletími bylo zjištěno, že některé minerální krystaly dokáží "nabírat" energii z radioaktivity a při zahřátí na kritickou teplotu (běžně dosažitelnou) vyzářit světelnou energii proporcionálně ekvivalentní přijaté energii z té radioaktivity. V oblasti exaktních věd nastalo velké jásání a velmi rychle byly zavedeny termoluminiscenční dozimetry, mající nepatrné rozměry, a tak sledující i např. prsty pracovníků, manipulujících s radioaktivním materiálem nebo (v medicíně) pohybující se v blízkosti rentgenového paprsku (dnes hlavně lékaři, provádějící distanční zákroky na srdci pod RTG kontrolou, jako je zavádění stentů apod.). Případně i místa v technologiích, kam by se nevešel filmový dozimetr, nebo "nepřežil" tamní teplotu, tlak apod.
Krystaly těchto vlastností se však nachazejí též v keramických materiálech, běžně používaných od mladší doby kamenné do současnosti. Vypálení keramiky vynuluje "termoluminiscenční hodiny" a ty pak tikají podle přirozené radioaktivity v místě svého uložení. Jinými slovy, uvedená metoda dovede velmi přesně (přesněji než C14) stanovit absolutní stáří keramiky (jistě s podobnými zádrhely jako C14 metoda, která je také ovlivněna např. nepravidelnostmi v kosmickém záření, ale to jsou věci řešitelné a korekce na podobné jevy jsou dnes už známy).
Nezasvěcený by si řekl, že archeologové, do té doby pracující jen s nepřesným relativním datováním (podle kulturních vrstev) jednotlivých typů keramiky, budou jásat nadšením z toho, že každému takovému nálezu budou moci přiřadit absolutní datování doby, kdy byla příslušná keramika vypálena (užívána mohla být do svého rozbití a vyhození léta, to je jasné, i v té době ovšem už "nabírala energii"). Přitom keramika je od dob, kdy ji lidé začali užívat, a taky rozbíjet, nejčastějším nálezem v lidských sídlištích, bývá i součástí pohřební výbavy a pro svou relativní levnost zůstává často i v hrobech vyloupených.
Nicméně jásání se nekonalo, zejména po "Glozelském skandálu", kdy keramika, slovutnými archeology prohlašovaná za "evidentní padělky", byla termoluminiscencí identifikována jako pravá, skutečně odpovídající svým absolutním stářím vrstvám, v nichž byla nalezena (a do nichž je podle "odborníků" umístili padělatelé). Mimochodem, Ludvík Souček, ač v humanitních vědách samouk, ještě před objevem termoluminiscenčního datování nevyloučil, že je Glozel pravý, a že mohlo jít o padělky vyrobené v daném čase, napodobující zboží odjinud (na hliněných pečetích jsou např. znaky, které mohly napodobovat pro neznalé zákazníky mínojské písmo, byť jsou nesmyslné). Čili, že byla vlastně nalezena jakási obdoba padělatelské dílny, jakou známe z našich Koněpruských jeskyní.
Ukázalo se, že by bylo nutno drsným způsobem přepsat dějiny pravěku, starověku a snad i raného středověku. A současně udělat neméně drsnou revizi všeho, co se vystavuje v muzejích návštěvníkům (i toho, co bylo publikováno). Protože dosud byly dějiny těchto období vykládány podle "zavedeného" schématu posloupnosti tvůrců keramiky, aniž by byl brán v potaz fakt, že mnohdy šlo o "dokazování kruhem", kdy "vrstva je starší proto, že jsme v ní našli keramiku, považovanou za starší", což je problém zejména druhotně narušených lokalit, kde původní vrstvy nejsou zcela jasné, případně datace lokalit, na nichž se vyskytuje pouze jediná kulturní vrstva a žádná relativita není tudíž možná.
Takže i archeologie, která se dá s úspěchem považovat za jednu z nejexaktnějších z humanitních věd, se nakonec nedokázala úspěšně vyrovnat s metodou, která by její exaktnost ještě dále zvýšila.
Poselství je jasné: Co potom můžeme chtít po humanitních oborech, které se s exaktností prakticky zcela míjejí?

Abychom se vrátili

Do "konfirmačního bias" se, bohužel, dostávají naopak někteří ideologičtí pracovníci, kteří si vzájemně "potvrzují", jak jsou "geniální" a jak je ten "plebs" odmítá chápat.
A hranice "konfirmačního bias" překračuje situace, kdy jsou "správné" výsledky předem dány a veškerá "vědecká práce" spočívá v jejich potvrzení. Současně jsou automaticky odmítána fakta, která jsou s uvedeným předem daným výsledkem v rozporu.
Přitom veškerá snaha v exaktních vědách je zaměřena na to, aby subjektivní názor výzkumníka na to, jak by měl pokus dopadnout, neovlivnil jím získaný výsledek (tj. přesně opačně). O to se snaží různé dvojité slepé studie, analýzy anonymních vzorků a podobné techniky, které mají tuto práci co nejvíce přiblížit ideálnímu totálnímu vyloučení subjektivní stránky výzkumníka z vlivu na výsledek výzkumu.
Bohužel pro ideology, "plebs" tenduje spíše k exaktnosti, byť živelně a často "zblbnutelně", pokud je realita deformovatelná.
Exaktní reakcí na masové znásilňování o silvestru 2015 bylo, pochopitelně, "tento nový fakt nás musí vést k revizi dosud hlásaných a zastávaných názorů na uprchlíky". Ideologickou reakcí bylo "tento nový fakt, který je v rozporu s tím, co hlásáme, je nutno zcenzurovat".
Přičemž tendence normálních lidí k exaktnosti vedla k tomu, že se uvedená fakta šířila nejprve po sociálních sítích, zatímco "ideově pevné" sdělovací prostředky typu Britských listů přinesly informaci o nich až tehdy, když už se to prostě zatloukat nedalo. A i dodnes se snaží některé z informací tohoto druhu potlačit či znevěrohodnit. Podobně se zachovala i vládami kontrolovaná média, což vedlo ke drastickému poklesu jejich důvěryhodnosti v očích běžných občanů.
Dovoluji si věnovat vzpomínku na to, jak Rudé Právo bagatelizovalo počty účastníků listopadových demonstrací a jak potom lidé na nich skandovali "Rudé Právo lhalo, že je nás tu málo!". Naprosto totéž se děje např. v souvislosti s demonstracemi hnutí PEGIDA nebo akcí AfD u našich sousedů, což vedlo, po průkazu naprosto zjevného lhaní a zamlčování v souvislosti s událostmi na přelomu loňského a letošního roku, ke vzniku termínu "lügenpresse".
Nejde, pochopitelně, o žádný Dunnig - Krugerův efekt. Jedna strana má ideologicky nalajnováno hlásat hovadiny, které jsou v rozporu s realitou i s běžnou zkušeností běžných lidí. Druhá strana tyto hovadiny prostě odmítá brát coby zjevenou pravdu, právě proto, že jsou v rozporu s objektivní realitou.
Je to stejná situace, jako v tom vtipu z dob totality, kdy přijde na neurologii pán, že má nějakou chybu v hlavě, asi tady, a ukazuje si přitom na oblast spánku. Doktor se ho ptá, proč si myslí, že má chybu a zrovna tam, a pán mu odpoví, že proto, jelikož nějaké věci slyší a naprosto jiné vidí, takže porucha musí být někde mezi okem a uchem.
Celá tahle havárie s "konfirmačním bias" a Dunnig - Krugerovým efektem je jasnou ukázkou toho, jak humanitníci nedokáží logicky konzistentně pracovat ani s termíny, které si sami vymysleli.
A, pochopitelně, strana hlásající hovadiny, v podstatě nemá jinou možnost, než cenzurovat nepohodlné informace. Že to k ničemu nepovede, je vcelku jasné, protože to k ničemu nebylo ani komunistickému režimu, ani předtím režimu nacistickému. I kdyby, jako ti nacisté, nařídili povinnost umístit na každý počítač velkou ceduli s nápisem, že "sledování neschválených webů se trestá smrtí" (obdobně, jak to bylo za nacistů s radiovými přijímači).
Přes tyhle nápisy, tresty a vymontování krátkovlnného okruhu z rádiových přijímačů se lidi přes různá udělátka, "churchilky" se jim říkalo, k zahraničnímu vysílání dostali. A naprosto stejné to bude i s tím internetem. Přes omezení ze strany cenzurujícího a totalitě se blížícího režimu se lidé různými postupy jaké používají i disidenti v islámských totalitách nebo v Číně, dostanou k seriózním informačním zdrojům a zprávy z nich se budou po populaci šířit.

(pokračování příště)

1 komentář:

  1. Cenzura je pokus o řešení, když je oficiální propaganda příliš lživá. Marný pokus.

    OdpovědětVymazat