čtvrtek 5. května 2016

Vnitrospolečenský dialog 2

Věrohodnost a potlačovaná informace

Další věcí, důležitou pro pochopení skutečnosti, proč jsou výše uvedené bláboly o "konfirmačním bias" a "Dunnig - Krugerově efektu" opravdu bláboly, je skutečnost, že uvedené jevy by platily pouze v případě volné soutěže informací na nějakém, asi státem zajišťovaném, neutrálním pozadí.
Za uvedených okolností by jistě platily a byly plně použitelné i požadavky typu ověřování fakt z více na sobě nezávislých zdrojů (což už samo ovšem naráží na problém, že prostě více nezávislých zdrojů nemusí být k dispozici).
V uvedené důkazní nouzi sahá řada demokratických systémů v případě soudního líčení po institutu poroty, tedy skupiny náhodně (v některých zemích existuje selekce v tom smyslu, že se občan musí aktivně hlásit o zařazení do seznamu potenciálních porotců, v jiných je to zase jinak) vybraných "průměrných" občanů. Ti pak posoudí věrohodnost obžaloby a obhajoby a stanoví verdikt o vině.
Budu strašlivě ošklivý, ale sociální sítě jsou v podstatě jakousi obdobou "megaporoty", která nutně musí být věrohodnější než ta klasická dvanáctičlenná. Odsouzení nějakého jevu (či zdroje informací) "hlasováním" na sociálních sítích lze tedy přiznat značnou váhu (vyšší už mají jen řádné demokratické volby nebo referendum; už rozhodnutí volených zástupců nebo odborníků takovouto váhu, především ve věcech politických a nikoli odborných, mít nemůže).
Jekot ze strany ideologů se ozývá právě proto, že stanovisko sociálních sítí je protichůdné jejich žvástům.

Nicméně k vlivu onoho potlačování:

Je-li soubor závěrů A státní mocí potlačován a soubor závěrů B naopak protlačován, potom se dostáváme velice rychle do situace, že zdroje, podporující závěry A, dostávají vyšší věrohodnost, než ty opačné. Je to logické, protože musíme předpokládat existenci informací a jejich zdrojů totálně potlačených. V řadě případů můžeme i ignorovat výše zmíněný požadavek nezávislého potvrzení z více zdrojů, jednoduše proto, že státní moc takovéto potvrzení nepřipustí.
K výročí Černobylu jsem vzpomenul na průšvih s výskytem aflatoxinů v sušeném mléce pro novorozence a kojence, který vedl k řadě úmrtí na Reyův syndrom.
Státní moc se v totalitních režimech zuřivě snažila tento fakt zakamuflovat (asi jako státní moc ve "starých" zemích EU to silvestrovské hromadné znásilňování, ale postupovala mnohem efektivněji a neměla proti sobě sociální skupiny na internetu). Fakta byla v rozporu jak s ideologií (takové věci se prostě v socialismu stát nemohou), tak i ekonomickými zájmy státu (děti je třeba co nejdříve převést na sušené mléko, aby se matky mohly co nejdříve vrátit "do procesu"). Informace o těchto kauzách byly, byť v menší míře, potlačovány i v západních zemích. Tam se jednalo především o ekonomické tlaky velkých výrobců tohoto druhu potravin. Nicméně tam se alespoň podařilo tyto výrobce dotlačit k výrobě minibalení sušeného mléka na výrobu jedné dávky, která vylučovala dodatečnou tvorbu toxinů v otevřeném balení během jeho následného skladování.
Výsledkem je skutečnost, že řada zásadních informací nebyla v socialistických zemí (ale ani za železnou oponou) řádně publikována. Část z nich leží v archivech příslušných ministerstev v podobě závěrečných prací státních výzkumných úkolů (pokud už nebyla skartována), další leží v diplomových, CSc. a habilitačních pracech, rovněž běžně nepřístupných (sotva se najde někdo, kdo by tyhle materiály oskenoval a někde na webu vystavil, byť by to bylo velice zajímavé, a to v mnoha oborech).
A něco je jen ve vzpomínkách pamětníků, z nichž ti staří již vymírají a ti mladší se blíží důchodovému věku.
Můžeme ovšem popřít, že by k takovémuto incidentu, byť v "oficiálně uznávaných" pramenech nezanechal téměř žádnou stopu, vůbec nedošlo? Že vlastně všechny tyhle případy byl Dunnig - Krugerův efekt potencovaný konfirmačním bias některých odborníků, kteří si v poloilegálních podmínkách vyměňovali informace o celém tomto komplexu kauz?
Několik málo případů bylo naprosto exaktně prokázáno, i souběhem všech tří tehdy možných potvrzení, tj. 
-klinický průběh otravy spolu s výsledky sekce
-výsledky analýz orgánů (především jater) na přítomnost aflatoxinů
-výsledky analýz "pozůstalého" sušeného mléka
Existence těchto takto potvrzených kauz ovšem vrhá i "potvrzující světlo" na další kauzy, které, v důsledku překážek, kladených režimem, nemohly být takto komplexně provedeny. A umožňuje to i extrapolaci do regionů, v nichž se nenašel žádný výzkumník, vyzbrojený jednak příslušnou technikou a odbornými znalostmi, jednak i určitou mírou občanské statečnosti, a ta data z nich shromážděna prostě nebyla.
A jsme zase u těch incidentů, nevyhovujících současným ideologickým koryfejům multikulturalismu a podobných pochybných "-ismů", které se podařilo potvrdit a které svým potvrzením nepřímo potvrzují i ty, které se takto potvrdit nepodařilo. Prostě proto, že se nepohybujeme na neutrálním substrátu, ale na substrátu velice ideologicky předdefinovaném.

Můžete obelhat ...

Existuje známá definice lži, že "můžete obelhat omezený počet lidí na neomezenou dobu nebo neomezený počet lidí na omezenou dobu".
Protože tato definice má opravdu tendenci k reálnosti, nastává problém s tím, jak udržet v ovlivnění nějaké vysloveně debilní či zjevně nepravdivé ideologie co největší počet lidí. Protože zákonitě nastane situace, že početné masy se od takovéto ideologie začnou samy spontánně odklánět, jakmile pomine prvotní nadšení z novosti a dojde ke konfliktu s realitou.
Uvedená otázka byla vyřešena před velmi dlouhou dobou ideologickými, ale především náboženskými vůdci.
Existují v podstatě dvě řešení:
Jedním z nich je vytvoření jakési "společnosti uvnitř společnosti", která je početně omezená a lze ji "obelhávat" nekonečně dlouhou dobu s tím, že tato skupina má v rukou reálnou moc, respektive je oporou takovéto moci.
Druhým je vytvoření privilegované skupiny (ta může být dost početná), která má z dané ideologie prospěch a šíří ji a protlačuje i v situaci, kdy jí sama nevěří.
Pochopitelně, existuje i možnost vývoje z první do druhé možnosti s tím, jak se dané hnutí na ideologii vázané, mění s časem.
Multikulturalismus, a zejména jeho prouprchlická a proislamizační varianta, se blíží onomu prvnímu stavu. Byla zde vytvořena vrstva fanaticky věřících "sluníčkářů a kavárníků", ochotných prosazovat "svou pravdu" i hluboce nemorálními a nezákonnými aktivitami, navíc ignorující zcela jednoznačnou perspektivu v tom, že jimi protlačovaná ideologie, jakmile se dostane k reálné moci, bude pro ně osobně znamenat utrpení a strádání.
Viz např. různé ideologické blábolilky, protlačující islám a islamizaci bez ohledu na skutečnost, že dominance této ideologie znamená drastické omezení práv žen. Pikantní situace nastává, pokud dotyčné dámy současně provozují feminismus - genderismus, protože tím naprosto jednoznačně předvádějí, jaký zmatek se v jejich hlavách skrývá.
"Pražská kavárna" a "sluníčkáři" představují v naprosté většině jakýsi ideologický základ. Sektu, neschopnou seriózní a kritické práce s informacemi, která by vedla ke korekci jimi hlásaných blábolů a nesmyslů. Řvoucí o to víc, jakmile se setká s argumenty, popírajícími ideologické bláboly, které si vzali za své.
Za nimi, pochopitelně, stojí užší vrstva ideologů "kněží nové víry", kteří je manipulují a řídí a zcela jistě současně i nevěří tomu, co hlásají.

Jakým způsobem z toho ven?

Jednoznačným nástrojem vyrovnání se s podobnými skupinami je demokracie. Pochopitelně demokracie opravdová, nikoli "demokraticky potvrzující jediné správné názory, stanovené Vůdcem". Dlouhodobě obelhaní lidé totiž vždy budou v menšině. Vždy budou proto hledat způsoby (respektive se o to budou snažit lháři, kteří jimi manipulují), jak demokracii omezit či zcela eliminovat, aby svůj menšinový názor mohli společnosti vnutit.
Komunisté sice v roce 1946 vyhráli volby, ale nikoli tak, aby mohli vnutit společnosti svou ideologii coby ideový monopol. V roce 1947 navíc spousta lidí z komunistických lží vystřízlivěla a volební preference komunistů do chystaných voleb v roce 1948 (30. 6. se pak konaly pod diktátem komunistů) začaly klesat. Pokud by byla zachována v Československu demokracie, tak by byli komunisté oním mechanismem "velké množství lidí můžete obelhávat jen omezenou dobu" vytlačeni z centra politické scény a je pravděpodobné, že by se po volbách v roce 1948 ani nedostali do vlády.
Jedinou nadějí vůdců, kteří dirigují "sluníčkáře" a "kavárníky" jako své loutky, je, že se dostanou k moci (to se jim skoro povedlo vysokým volebním ziskem antidemokratických stran ČSSD a ANO) a následně zabrání demokratickému procesu, který by pokles jejich volebních preferencí, daný jejich profláknutím se střetem s realitou, převtělil do nového složení Parlamentu po dalších volbách. Proto bude nutno si dávat značný pozor na nejrůznější způsoby, jak omezit demokratičnost připravovaných voleb do krajů a v následujícím roce do poslenecké sněmovny, protože zde se skrývá riziko nějakého "multikulturního proEUnijního Vítězného Února". Tedy puče, který by nedemokratickou cestou zajistil jejich dominanci na politické scéně.
Ukazuje se také, a to reflektuje i můj příspěvek, že se uvedené síly (zatím) obávají veřejného mínění a že masový nesouhlas s jejich praktikami a aktivitami vede (zatím) ke stažení ocasů a omezení aktivit, které (pravděpodobně) plánovaly. Jsou tudíž zcela na místě i masové protesty, petiční akce apod., názorně ukazující sílu a početnost těch, kdo jsou hlasem zdravého rozumu.
Právě výše citované blábolení antidemokratů z Britských listů nemá jiný cíl, než je snaha o diskreditaci demokratického procesu a o nastolení nějaké formy "vlády elit", pochopitelně samozvaných a se skutečnou elitou nemajících nic společného. Právě ideologie prosazování vůle "moudrých vůdců", kteří "myslí za za lid" je společná prakticky všem totalitním režimům, od fašismu přes nacismus a další socialismy všeho druhu až po komunismus.

(dokončení příště)

Žádné komentáře:

Okomentovat