pátek 6. května 2016

Vnitrospolečenský dialog 3

(dokončení)

S kým je možno vést dialog?

Začnu tím, že dialog není možné vést s náboženskoidními fanatiky, protože náboženství je v tomto ohledu velice podobné duševní chorobě a jako není možný dialog s psychotikem, není možný dialog s fanatikem. Pro tyto lidi je pouze nutno vytvořit prostředí (právní, policejní praxe apod.), které jim znemožní jejich bludy vnucovat zbytku společnosti. Ukázkou prosazování takového bludu je nesmíření se s porážkou Schwarzenberka v demokratických volbách a následné akce (červené karty a další) proti vítězi demokratického procesu.
Dialog dále není možné vést s ideologickými vůdci protivné strany, protože těm skutečnosti typu poškození postavení žen ve společnosti islámem, nezaměstnatelnosti "uprchlíků", nedemokratičnosti opatření na jejich podporu atd. není nutno uvádět, oni tohle vše vědí. Informovat je o tom je prostě analogie volání Židů z plynové komory na její obsluhu, že se tam dusí. A korektní odpověď pochopitelně je "děláme to proto, abychom zlikvidovali demokracii" (u těch ideových vůdců sluníčkářů a kavárníků) nebo "však vám tam ten plyn pouštíme proto, abyste se udusili" (od té obsluhy plynových komor).
Dialog však musí být veden s "normálními" členy společnosti. Právě ti musejí být neustále upozorňováni na ideologickou předpojatost a manipulativnost informačních zdrojů, které jsou jim předkládány opačnou stranou coby "jediná správná pravda".
Pořád ještě existují lidé, kteří věří, že náboženská svoboda musí být "absolutní", a tudíž že zákazy nepřátelských aktivit (např.) islamistů jsou vlastně "proti náboženské svobodě". Ti většinou také nikdy neslyšeli o ustanovení Listiny základních lidských práv a svobod o tom, že tato práva jednak nesmějí být zneužívána jednou skupinou k omezování práv skupin jiných, jednak že je možné tato práva omezit zákonem v případě, když by jejich vykonávání omezovalo bezpečnost, veřejný pořádek a mravnost.
Uvedené skutečnosti je třeba jim ad nauseam vysvětlovat (protože v reálu neodlišíme zfanatizovaného sektáře od neinformované osoby) a ukazovat na příkladech.
Zejména na té "mravnosti" se můžeme točit velice dobře, protože ta je závislá na společnosti jako takové a je asi každému jasné, že v závislosti na podmínkách v té společnosti bude asi v každé zemi trochu jiná. Řečeno s trochou zjednodušení: jinak se bude pohlížet na ten soulad s "obecnou mravností" ve státě, kde je populace náboženská, navíc vyznávající islámem "tolerovanou" konfesi, a jinak ve státě, kde je populace většinově ateistická, tedy islámem určena ke stejnému osudu jako Židé nacismem.
Uvedení lidé musejí být konfrontováni, a to klidně i šokujícím způsobem, s cíli těch sil, které řídí "sluníčkáře" a "kavárníky". S trochou nadsázky vzato: čím je tato konfrontace více šokující, tím větší je pravděpodobnost účinku i na částečně "zesluníčkovanou" nebo "zkavárnovanou" osobu.
Že skutečně existují "fakty nepolíbené" osoby, to ukazuje velmi pěkně i text na d-fensovi.
Vynikající byl např. happening IvČRN v Praze, kdy byly v parcích vystaveny busty ukamenovaných žen (velmi realistické) s informačními tabulkami, obsahujícími jméno konkrétní ženy a popis konkrétního "zločinu", jehož se dopustila. Stejně tak i současná akce s plakáty obsahujícími fotografie konkrétní osoby a s textem (zavražděn/a jménem islámu).
Účinnost těchto akcí potvrzuje i skutečnost, že se proislamizátoři již vyjádřili v tom smyslu, že se je budou snažit kriminalizovat. Nicméně i snaha o kriminalizaci zcela věcných a objektivních informací je velmi silným argumentem v jakémkoli dialogu se společností. Protože lži stačí věcně vyvrátit, pouze pravdu je nutno potlačovat. Toto konstatování může dosáhnout pozitivní výsledek u většiny lidí, schopných samostatného myšlení.

Internet

Internet je svou podstatou médiem na svobodnou výměnu informací i dalších statků. "Katedrála i tržiště", jak s oblibou citoval jeden z našich průkopníků internetu i počítačů obecně Ladislav Zajíček. Je to mimo jiné dáno jeho základními principy, které jsou dědici vojenské sítě, jíž bylo dáno do vínku fungování i po zničení podstatné části jejích zdrojů v jaderné válce.
Povšiměme si také, že cenzura na Internetu se velice často děje tak, že jsou uživatelé staženi pomocí pofidérních výhod a slibů na jednu konkrétní službu (Facebook, blogové systémy velkých zpravodajských serverů) a po jejich zaběhnutí dojde k cenzuře těchto služeb, nikoli internetu jako takového.
Pamatuji také, že v začátcích byla diskuse prakticky normální součástí téměř všech webů, výjimky by se jistě našly, ale nebylo jich mnoho. Faktem také je, že jako první začaly diskuse zcela jednoznačně omezovat či likvidovat levicová až ultralevicová prototalitní média. Mimo jiné i v prvním díle citované Britské listy. V období nástupu uprchlické krize v nich došlo i k "dočasnému" (jednotka dočasnosti = 1 furt) zneprovoznění aplikace "Vzkaz redakci". Podobně zrušil diskuse i zelený Ekolist (objevovalo se tam moc příspěvků, vyvracejících ekobláboly) i např. Respekt (z těch samých důvodů). Zůstaly diskuse spíše na "pravicových" webech, jako jsou Novinky apod.
Problém vidím v tom, opět nic nového a už jsem o tom psal, že celospolečenský konsensus (a také pro většinu společnosti přijatelný) se může vytvořit jedině pomocí diskuse a ta internetová má výhodu v tom, že je "nízkoprahová" a současně je s to překlenout celé území státu a přibrat i krajany v zámoří. Z tohoto důvodu může být velmi významným prostředkem rozvíjení demokracie.
Ovšem přesně z tohoto důvodu se ultralevičáci a fandové totality snaží veškeré diskuse zlikvidovat, případně účast v nich kriminalizovat. Pravdivé informace jsou pro ně "žumpa", se kterou se nehodlají "špinit" (skutečným důvodem ovšem je naprostá absence racionálních argumentů, založených na faktech, které by měli k dispozici). Jedním z důležitých prvků udržení demokracie je také udržení diskusí.
IMHO by měly být velice tvrdě bojkotovány aplikace jako Facebook právě pro jejich podporu totalitě a odporu k demokracii (FB má těch hříchů na svědomí daleko více). I kdyby to znamenalo přesunout se na mimoevropské weby a do mimoevropských sociálních sítí.
Internet pochopitelně znamená značně rozvolněné subjekty s mnohočetnými vztahy. Ideální by bylo, kdyby existovalo větší množství blogů jako je tento a vzájemně o sobě "věděly" a jejich návštěvníci mezi sebou komunikovali. Tím by vznikla "sociální síť", jejíž "vypnutí" by bylo daleko komplikovanější než zrušení účtu na FB.
Druhou stranou mince je, že internet představuje pouze jakousi "virtuální realitu" a že je nutno z něj v určité fázi vyjít, což provedli např. IvČRN.
V této souvislosti nelze než vzpomenout na "klasické" politiky, kteří velice často blábolili v tom slyslu: "Když se vám to, co my děláme, nelíbí, tak si založte stranu a vyhrajte s ní volby". Jakmile ovšem občané začali právě toto dělat (přerod IvČRN z FB skupiny na občanské sdružení, zcela jednoznačně zakomponované do reálného světa) tak ti samí politici začnou okamžitě ječet o "populismu", "hnědém moru" apod.

A když jsme u toho "hnědnutí":

M. Konvička již v dobách FB skupiny opakovaně varoval, že ignorování zájmů občanů a podpora aktivit, které je ohrožují, nutně povedou ke "zhnědnutí" společnosti. Tedy, že se občané budou mít tendenci přiklonit ke komukoli, kdo je ochrání, a to bez ohledu na to, jakou cestou a za jakou cenu. Toto varování dodnes soudruzi z věrchušky nevzali na zřetel. Jejich aktivity proti M. Konvičkovi za výroky v diskusi, v níž z druhé strany padaly výroky daleko "ostřejší" (včetně naprosto reálných výhrůžek fyzickou likvidací po převzetí moci v mnašem státě muslimy) je parodií na fungování policie a justice. Včetně toho, že ve stejné době se objevovaly na islámských webech i FB účtech zcela běžně texty, schvalující vraždy i teroristické útoky, a státní moc to nijak nevzrušovalo a nevzrušuje dodnes (na rozdíl od těch Konvičkových jsou asi "promlčené").
Myslím, že už jsem tu kdysi vzpomínal na poněkud netradiční inscenaci Švejka v Městském divadle v Brně. Netradiční v tom, že posílili (a zbytek výrazně potlačili) linii, podle níž Švejk páchá různá pestva, aby se vyhnul odchodu do války, nicméně každé z těchto pestev ve svých nečekaných a nežádoucích následcích ho k oné děsivé frontě zákopové války dále přiblíží.
Obávám se, že naši "demokraté" se chovají přesně jak ten Švejk: Hledají podružné "hnědé" detaily (navíc mnohdy zcela vykonstruované) a vyřazují kvůli nim příslušné osobnosti z politiky (nebo se o to alespoň silně snaží). Aby je ovšem nahradily osoby ještě o poznání "hnědší". Pokud se jim podaří eliminovat Konvičku, dostane protestní hlasy někdo horší. Vyřadí toho, dopadně to stejně. A po několika kolech vyhraje volby někdo s plány na opravdové koncentráky, myšlené zcela vážně, nikoli jako pohrůžka v nezávazné diskusi, reagující na srovnatelné výpady opačné strany. A lidé ho podpoří, protože
  1. nebude nikdo jiný, kdo by jim nabídl záchranu životů
  2. dotyčný nebude mít na politické scéně žádnou demokratičtější variantu
A dopadnou pak přesně jak ten chlapeček v říkance F. Hrubína z mých dětských let:
Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo.
Chtěl jsem jich mít víc
a teď nemám nic
konec

Žádné komentáře:

Okomentovat