neděle 8. května 2016

Úvaha soudní

Dokážu si představit reformu justice, v níž by soudy nahradil papoušek, sedící na bidýlku a tahající, jako na pouti "planety", lístky s nápisem "vinen", "nevinen", "vyhrává strana žalující", "vyhrává strana žalovaná". Cvičená opička by mohla chvíli náhodně bušit do klávesnice a ze zohledněním vložených znaků by potom nějaký program typu Elisa sestavil na základě textu žaloby a obhajovy a textu ze zákoníků konzistentní náhodný text coby text rozsudku a jeho zdůvodnění.

Výhody
Uvedená substituce by měla následující výhody:
  1. Justice by přišla daleko levněji než teď
  2. Procento spravedlivých rozsudků by spíš mírně stouplo.
  3. Počet nespravedlivých rozsudků by výrazně poklesl

... sranda, ne?

Ano, dělám si legraci, ale je to taková legrace z tragikomedie, nebo "černé" komedie.
Nicméně:
  1. Zcela jistě by náklady na justici podstatně klesly. Zob pro papouška a žrádlo pro opici by vyšly podstatně levněji než soudcovský plat a tato dvojice by mohla vygenerovat stovky platných rozsudků za den.
  2. Obávám se převelice, že mnoho z lidí, kteří mají, na rozdíl ode mě, s justicí praktické zkušenosti, by podpořilo i druhý bod, který jsem tam hodil jako ryzí provokaci
  3. Ručím ovšem za to, že by klesl absolutní počet nespravedlivých rozsudků, především v občanskoprávních sporech. Mechanismus tohoto jevu by byl následující: Do občanského sporu jdou obě "strany" zpravidla s hlubokým přesvědčením, že pravda je na jejich straně a vítězství mají na 80, 90 i více procent jisté. "To přece říkal pan doktor z advokátní kanceláře, který s tím má zkušenosti." A teď si představte, že by ti samí lidé měli jít do sporu s pravděpodobností výhry 50 : 50, zcela striktně danou. Odkázáni na to, kam papušek náhodně položí zobák. Jsem přesvědčen, že daleko větší procento lidí než dnes by se snažilo najít cestu ke straně protivné a nějak se s ní dohodnout. Na kompromisu, z něhož by ani jedna strana nejásala, ale obě by ho braly jako přijatelnou možnost, lepší než 50% riziko totální prohry. Takže by se lidi přestali soudit, respektive by se počet soudících se lidí hodně omezil. Řízení s papouškem by asi taky nevzrušovalo patologické sudiče, kteří by si museli najít jinou zábavu (třeba ruskou ruletu).

Poslání

Naše justice zjevně potřebuje reformu. Její vývoj silně neblahým směrem začal už za komunistů, nicméně se jím ráčí ubírati prakticky po celou dobu od "Velké sametové", a to stále se zrychlujícím krokem.
Sami justiční profesionálové (soudci, advokáti, prokurátoři) tvrdí, že výsledkem jejich práce je pouze jakýsi formálním kritériům odpovídající rozsudek, neberoucí žádný zřetel na reálnou vinu, nevinu či dokonce spravedlnost (jako vlastnost lidského mozku, jednoznačně fixovanou hluboko v jeho centrech).
To signalizuje, že je asi něco zatraceně silně v nepořádku.
Považuji tento samotnými právníky popisovaný a obecně akceptovaný stav za naprosto ekvivalentní situaci, za níž by lékaři postačovalo, že vyhověl jakýmsi formálním kritériím a vůbec by ho nezajímalo, zda se pacient po jeho intervenci zlepšil, zhoršil, nebo dokonce jeho zákrok pacienta zabil. Tyto tendence, mimochodem, ve zdravotnictví reálně existují, právě vlivem justiční sféry, nicméně kritérium lidského života a zdraví se zatím nepodařilo právníkům, působícím ve sféře zdravotnictví, všeobecně překonat.
A je jistě otázka, zda takovu justici
  • živit z našich daní
  • považovat za jeden ze sloupů demokracie
A nabízí se opravdu riziko, že by lidé "odmávli" ve volbách i stranu s podobnou justiční reformou na programu, jakou jsem naznačil výše. A, obávám se, v globále by na tom mohli i vydělat (nebo alespoň neprodělat).

2 komentáře:

  1. V USA prý průměrný občan absolvuje jedenáct soudních pří. 5,5 jich vyhraje a 5,5 prohraje. Ale tenhle sektor lidském činnosti živí 10% Američanů!
    Na zdroj téhle informace si nevzpomenu, ale vzpomínám si, že jsem se dlouho smál.
    Problém je v nesčetných možnostech odvolávání, zdržování a napadání rozsudků. Třeba ze strany instituce "vox populi", tedy novinářů, kteří se za hlas lidu považují. A kteří píší pro jednu ze stran "ve mzdě".
    Takže pokud by neexistoval nějaký odvolací papouch a nejvyšší papagáj, proč by ne!
    A nakonec to stejně řeší Anička Šabatojc...

    OdpovědětVymazat
  2. Pripomina mi to muj napad, namisto voleb posrance losovat. Mam tez tri body:

    1. Vyslo by to levneji.
    2. Sance ze vule jednotlivce bude zohlednena by vyrazne stoupla (protoze jeden hlas ve volbach neco znamena pouze pokud by vysledek bez nej byl jiny, tedy prakticky nikdy, zatimco sance byt vylosovan je lepsi nez jedna k milionu).
    3. Sance ze vule vetsiny bude ignorovana, by vyrazne klesla (protoze vetsina vylosovanych budou temer jiste mit podobne nazory jako vetsina obcanu).

    Mozna by kleslo prumerne IQ parlamentu, ale EQ by stouplo a zazmr. by vyrazne klesla.

    OdpovědětVymazat