středa 9. srpna 2017

Hirošima a Nagasaki

V souvislosti s nekulatým (72) výročím bombardování Hirošimy (6. 8.) a Nagasaki (9. 8.) se opět rozvířila debata o užitečnosti či "zločinnosti" tohoto bombardování.

Typické

Uvedená debata má jednoznačně udělat z vítězů druhé světové války válečné zločince a z bezuzdně vraždích agresívních zrůd, což je charakteristika platná jak pro znacisované Němce, tak i pro Japonce, udělat "ubohé a nevinné oběti".
Velmi typický článek na toto téma přinesly Britské Listy, snažící se zpochybnit nutnost a přínosnost jaderného bombardování na konci války. Je typické, že uvedený zdroj naprosto ignoruje fakta a cituje zdroje, které jsou buď velice pochybné, případně se s celou problematikou míjejí. Nejsou nezajímavé ani vnitřní rozpory v samotném článku.

Rozpory

Autor cituje jakýsi "expertní" panel, který měl dojít k záveru, že "Japonci by se do konce roku 1945 stejně vzdali". To měla zajistit "drtivá převaha" amerického letectva.
Problémy zde dva
  1. Existuje stará vojenská poučka, že dobyté je pouze to území, na němž stanula bota pěšáka. Letadly lze jistě nepřátelské území totálně zdevastovat. Lze ho i klasickými bombami zdevastovat tak, že bude ekvivalentní epicentru jaderného bombardování. Nicméně ani takové území nebude dobyté a pořád v něm mohou přežívat zbytky nepřátelských vojáků, schopné přinejmenším záškodnické činnosti, byť by měla mít sebevražedný charakter. Příkladů takto přeživších malých jednotek a jedinců, schopných i v totálně zdevastovaném území pokračovat v nepřátelských aktivitách, by se našlo dost a bylo to typické právě pro Japonce (dobývání jednotlivých Japonci obsazených ostrovů).
  2. Vzhledem k materiálním poměrům, které v Japonsku v létě 1945 panovaly, by čekání do prosince 1945 znamenalo smrt mnoha milionů Japonců hladem. A pokud by Američané svou vojenskou převahu používali k pokračující likvidaci japonské zbrojní výroby (což by museli, aby si ji udrželi), tak by přibyly statisíce až miliony obětí bombardování. Problém spočíval v tom, že Japonsko velmi záhy decentralizovalo zbrojní výrobu do drobných "garážových" dílen, provádějících specializované operace, nebo vyrábějících konkrétní součástky. Tyto dílny byly navíc rozmístěny v běžné civilní zástavbě. Nešlo tedy o obrovské zbrojovky, jejichž kobercovým bombardováním byla ochromena zbrojní výroba v Německu a jeho satelitech (a na okupovaných územích). Musela se kobercově bombardovat civilní zástavba.
Takže paradoxně by postup, doporučovaný zmíněnými "experty", co do počtu obětí v řadách Japonců patrně nejméně desetkrát překročil počty obětí v Hirošimě a Nagasaki.
Je také pravděpodobné, že by konce války nedožil nikdo ze zajatců v japonských rukou, protože Japonci je, podle relativně čerstvě zveřejněných údajů, koncem války (mj.) běžně poráželi na maso a tento trend by nejspíše pokračoval a narůstal až do jejich "spotřebování".

"Disidentské hlasy"

Autor také cituje zmínky o výhradách některých amerických generálů proti ukončení války jaderným bombardováním a kapitulací.
Je třeba si uvědomit, že kapitulace Japonska vzala těmto generálům možnost předvést své bojové kvality při dobývání Japonska, takže určitou míru roztrpčení u nich lze očekávat a brát ji jako legitimní snahu o sebeuplatnění (či lítost, že k němu nedošlo).
V případě generála McArthura šlo jistě i o frustraci z nemožnosti provést odvetu za povraždění většiny jeho mužů, které Japonci zajali na začátku války na Filipínách.

Vstup Sovětů do války

Existují argumenty, že místo jaderného bombardování mělo hlavní význam riziko z invaze vojsk SSSR.
Problém vidím v tom, že SSSR neměl prakticky žádné zkušenosti ani technické vybavení na překonání tak velké vodní překážky, jakou by musel překonat mezi asijskou pevninou a japonskými ostrovy. Je třeba si uvědomit, že např. sporné souostroví Kurily by při invazi nebylo příliš velkou pomocí, protože jeho břehy jsou vesměs neschůdné a přístavy malé, většinou vhodné pouze pro omezený počet rybářských člunů. Navíc se tato oblast oceánu kolem Japonska začala blížit sezóně podzimních a zimních bouří.
Na operaci, která by svými technickými a organizačními nároky převyšovala operaci Overlord, sověti neměli ani technické vybavení, ani zkušené odborníky. Příprava Overlordu trvala více než rok, je tedy otázkou, zda by invazi na japonské ostrovy sověti do konce roku 1945 vůbec byli s to zvládnout. Navíc v situaci, kdy měli průmyslové kapacity postižené válkou a přežívající zaměřené na výrobu výzbroje a výstroje pozemního vojska. Největší sovětské námořní základny byly přitom na opačné polokouli (tento problém existoval i v Rusko - Japonské válce na začátku 20. století a byl jedním z faktorů, které vedly v roce 1905 ke katastrofální porážce Ruska).
Daleko dříve by se s americkými výrobními kapacitami, včetně možnosti přesunutí v rámci Overlordu použitých bojových prostředků z Francie a Velké Británie, podařilo zorganizovat invazi americkou. U ní počítali armádní experti s natažením bojů do poloviny roku 1946 a s necelým milionem ztrát na spojenecké straně.
Ztráty v souvislost se sovětským vyloděním by byly daleko vyšší pro horší vycvičenost vojáků i technické zajištění Rudé armády (nemli, k dispozici speciální "vyloďovací tanky" apod.). Svou roli by sehrála i nezkušenost sovětských velitelů s podobnou operací i jejich obvyklá taktika ve stylu "nas mnoga".
Kolik by při vylodění na japonské ostrovy zahynulo Japonců lze odhadovat podle zkušeností s dobýváním Japonci obsazených ostrovů během války v Tichomoří, kdy dominovaly sebevražedné akce japonských vojáků a nakonec (Okinawa, Iwojima) bylo nutno likvidovat i oddíly civilistů, ozbrojených bambusovými tyčemi, případně noži (útočili hlavně na lazarety a podobné cíle). Civilní obyvatelstvo také po potlačení japonského odporu páchalo masově sebevraždy. Tento jev japonská propaganda silně podporovala a šířila naprosto lživé informace o "strašlivém" zacházení Američanů s civilním obyvatelstvem (a hlavně o znásilňování žen; v případě sovětské invaze by zase ovšem těmito zprávami tolik nekecali). Zcela jistě se na tom podílelo i zlé svědomí Japonců dané řáděním jejich vojáků v Číně a Koreji, kde byly pobity miliony (přinejmenším)) civilních obyvatel a statisíce (přinejmenším) žen byly uneseny do japonských vojenských nevěstinců.
Dalším aspektem problému "vstupu sovětů" je otázka, nakolik by byla pro Japonce výhra přeměna Japonska nebo jeho části na něco podobného Severní Koreji.

Co autor (takticky) pomíjí

Autor naprosto ignoruje historická fakta, kdy významná část japonských "jestřábů" skutečně chtěla vést válku na území Japonska, o každý dům či keř, bez ohledu na vlastní ztráty. Hirohitův "kapitulační" projev (jeho rozhlasová nahrávka) byl pašován císařovým pobočníkem a jeho podřízenými do tokijského rozhlasu způsobem, který si nijak nezadal s poutí Dumasových tří mušketýrů (s d'Artagnanem ovšem) pro diamantové přívěsky. Přitom v tom Japonsku šlo o reálnou historii, nikoli o příběh vymyšlený zkušeným autorem tak, aby byl co nejnapínavější.
Teprve odvysílání Hirohitova projevu znamenalo odstavení kliky "jestřábů" od moci, protože věděli, že rozkazy, vydané ve výslovném rozporu s jasně stanovenou císařskou vůlí, by většina jejich podřízených nebyla ochotna splnit.
A Hirohitovo rozhodnutí přímo navazovalo na bombardování Nagasaki, které jasně ukázalo, že Američané nemají pouze jedinou bombu, takže dobývání Japonska dům od domu, keř od keře by ve skutečnosti mohlo dopadnout jako jeho postupné planýrování atomovkami.

Jediná námitka proti jadernému bombardování

Existuje opravdu jedna námitka proti tomuto bombardování:
Bombardování Hirošimy a Nagasaki jasně ukázalo, že lze vyrobit vojensky použitelnou jadernou nálož. To byla klíčová informace pro SSSR, kde stále existovala silná klika odpůrců jaderného výzkumu. Tato klika se ideologicky opírala o Leninovu práci "Materialismus a empiriokriticismus", v níž velký ideolog bolševické revoluce "roztrhal na cucky" filosofujícího fyzika Macha, včetně popření jím popisovaných fyzikálních jevů, na nichž je princip jaderné bomby založen. S Kurčatovem a dalšími jadernými vědci se původně nezacházelo o nic lépe než se sovětskými genetiky za Lysenka. Až zprávy o projektu Manhattan, který byl v důsledku neschopnosti F. D. Roosevelta a zrady v jeho nejbližším okolí prolezlý sovětskými špiony, vedly k tomu, že byla sovětským atomovým fyzikům, drženým v sovětských koncentrácích, umožněna práce na jaderné bombě. Která by se protáhla minimálně do konce 50. let, ne-li déle, pokud by neexistovaly informace od atomových špionů v USA.
Čistě teoreticky, pokud by se vyrobená jaderná bomba operačně nepoužila, projekt Manhattan prošel výraznou rekonstrukcí, vyvolávající v lidech mimo nejužší velení dojem skrečování, a současně byly vypuštěny fake o neúspěšnosti, případně o "nutnosti velmi dlouhého výzkumu pro operační nasazení", vedlo by to k těžkému otřesu v SSSR. Kurčatov a spol. by nejspíše byli popraveni za "sabotáž plýtváním prostředků" a vrchu by nabyla klika, citující Leninovy povrchní a s realitou se míjející filosofické úvahy.
Pokud by se operačně nasaditelná jaderná bomba použila následně v souvislosti s krizí v Číně (na podporu Čankajška a udržení demokracie v kontinentální Číně) nebo ve válce v Koreji, znamenalo by to pro sovětské velení těžký šok. Navíc by SSSR nebyl po výše zmíněných čistkách odborníků schopen začít ihned s vlastním výzkumem. Patrně by tam nezbyl ani nikdo, kdo by dokázal správně interpretovat špionážní informace z USA, natož aby je smysluplně prakticky využil.
Celá studená válka by mohla vypadat úplně jinak, neexistovala by "rovnováha vyhlazení", která nás celá desetiletí držela v sovětském impériu, a patrně by byl velice rychle rozbit i sovětský blok (takže k "listopadu 1989" by došlo někdy v první polovině 50. let). Je otázka, zdy by přežil bolševický režim v samotném SSSR.
Nicméně, aby k něčemu takovému došlo, nesměl by na presidentském postu v USA sedět FDR, sám koketující s totalitními ideologiemi a velký fanoušek "strýčka Joea", tedy jednoho z nejkrvavějších diktátorů v dějinách lidstva.

"Vědecké" údaje o zbytečnosti jaderného bombardování Hirošimy a Nagasaki jsou jednoznačná fake. Jejich cílem je dehonestovat vítěze druhé světové války a rehabilitovat zločiny poražených mocností. Je docela možné, že si takto přihřívají polívčičku i proislamistické síly, protože nasazení jaderných zbraní proti současné islamistické invazi by ji zlomilo a rozložilo.

4 komentáře:

  1. Rozličné „dobrosery”, kteří relativisují události například z II. sv války a mladým lidem matou palice, Je třeba důsledně vykazovat do patřičných mezí. Je jedno, kdo to je, ať už jsou to ti, kdož napadají nálet na Drážďany, respektive akce nebo britského a amerického bombardovacích letectev za II. sv. války, nebo zas ti, pro koho začala II sv. válka na českém území někdy kolem 8.5.1945 a popisují pak barvitě strašná zvěrstva, která byla vykonána těmi ohavnými Čechy na bezbranném německém civilním obyvatelstvu a z nebe padlých andílcích z SS.

    Mimochodem, ten námět oné alternativní historie, která by možná nastala při lepším utajení a pozdějším nasazení jaderných zbraní, by určitě stál za úvahu jako námět pro dobrou sci-fi. I když čistá sci-fi by to asi nebyla, spíš spekulativní historie, ale námět je to výborný, ať už se to pak žánrově zařadí kamkoliv.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyby nedošlo k bombardování Hirošimy a Nagasaki, musely by USA mnohem silněji zatlačit na pilu a stálo by to řádově miliony obětí navíc. Ty oběti navíc by silně vadily z vnitropolitických důvodů. Předpokládám, že USA měly své dobré důvody, aby zabránily SSSR ve vstupu na japonské území, chtěly prostě Japonsko po válce výlučně pro sebe. A hodilo se to tenkrát i z jiných důvodů, došlo totiž k názorné demonstraci vlastnictví a existence jaderných zbraní a jejich účinků. Domnívám se, že k odložení jejich nasazení by mohlo dojít jen z důvodu zpoždění výzkumu a vývoje oněch zbraní. Kdyby k němu hypoteticky došlo, bylo by pak Japonsko dobýváno společně SSSR a USA, protože SSSR by nic moc nebránilo přesunout mohutná vojenská uskupení z Německa na východ, což by dík fungující železnici nebyl problém. Přes moře se dá dostat i letecky, když na to přijde a přepravit nějaké větší počty by byl problém, ale věřím, že by to Rusové vyřešili, protože oni, na rozdíl od USA, na ztráty velké ohledy neberou. Japonsko by pak bylo pravděpodobně rozděleno na americkou a sovětskou okupační zóny, podobně, jako Německo.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdeněk Žíkovecký11. srpna 2017 v 5:37

    Kdyby nebyly atomové zbraně použity na konci 2. sv. války, tak by byly masově použity za 3. sv. války. Takhle se lidstvo mohlo názorně přesvědčit co to obnáší a díky tomu 3. sv. válka zůstala studenou. Bohužel lidstvu od té doby otrnulo a přestalo to brát vážně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak komu, řekl bych že magoři a fanatici mají „otrnuto“ už od přírody, protože mají o pár koleček méně či více a tito se poslední dobou prosazují do vedení ke škodě nás všech čím dál tím více a častěji. To samozřejmě hrozí značnými riziky, že to jednou dopadne blbě.

      Vymazat