Proč se tím zabývat?
přinejmenším proto, že Britské Listy neustále volají po cenzuře šiřitelů (údajně) věcně nesprávných názorů, byly iniciátorem různých cenzorských a umlčovacích aktivit, organizovaly zaplavování vedení Facebooku maily a hlášeními o údajně "lži hlásajících" jednotlivcích a skupinách. Přitom v naprosté většině šlo o lidi a FB skupiny, které pouze hlásaly politické názory, které nejsou kompatibilní s blábolením ultralevicových webů, mezi něž můžeme Britské Listy zařadit.Samotný článek
Článek, který výše odkazuji, hlásá, že vypovězení Židů a muslimů ze Španělska v roce 1492 bylo příčinou jeho následného hospodářského úpadku, a že větší náboženskou toleranci projevil sultán Bajezid II., který vypovězené přijal (a patrně tím získal rozkvět, jehož projevem byl patrně následný totální ekonomický, sociální i obecně civilizační rozvrat severu Afriky, okupovaného muslimy).Čili se jedná o typickou snůšku ultralevicových blábolů.
1.
Po vítězství nad Maury dostali Židé i muslimové nabídku, aby nadále žili ve Španělsku s křesťany jako rovní s rovnými. Faktem je, že v islámistické Al Andalus žili Maurové jako superprivilegovaná vrstva a Židé byli sice zotročeni podobně jako křesťané, ale měli o něco málo více práv než oni (byli takovými "otroky nad otroky").Jsem toho názoru, že pro masové vrahy, jako byli Maurové, to byla naprosto nepředstavitelná benevolence. V osvobozeném Španělsku nedošlo k žádné obdobě Norimberského nebo Tokijského procesu, jako v případě porážky Němců a Japonců za druhé světové války. Přitom zločiny, kterých se muslimové dopouštěli na civilním obyvatelstvu byly (s přihlédnutím k dobovým technickým možnostem) ještě daleko horší než to, čeho se dopouštěli zmínění Němci a Japonci na okupovaných územích. Na španělském území leží zbytky stovek vesnic, které byly v průběhu islámské okupace vyvražděny ještě daleko drastičtěji než např. Lidice nebo Oradur.
Maurové a Židé tuto vysoce a až nepřirozeně velkorysou nabídku odmítli tím, že se masově zapojili do příprav povstání, které mělo otevřít jihošpanělské přístavy vraždícím hordám právě Bajezida II. Toto povstání bylo naštěstí pro civilizovaný svět prozrazeno, v některých částech Španělska vypuklo předčasně a bylo potlačeno, v jiných se podařilo zlikvidovat spiklence ještě ve stádiu pokročilých příprav.
Je vcelku zajímavé, že toto povstání mělo mít podobný scénář, jako pozdější povstání falangistů: Otevření jihošpanělských přístavů invaznímu loďstvu ze severu Afriky a následný pochod údolím řeky Ebro do vnitrozemí. Je otázkou, zda něco lepšího za Franca nebylo (prostředky, jaké používali Spojenci koncem WW2 k vyloďování mimo přístavy, byly tehdy hudbou budoucnosti, nomanské lodě, jimž stačila pouhá pláž, třeba ta u Hastingsu, už neexistovaly), nebo zda se vojensky vzdělaný Franco tímto nepovedeným povstáním a jeho plány, které patrně znal jako naši důstojníci naše historické bitvy a tažení, nenechal inspirovat.
2.
Teprve po tomto povstání, které ukázalo, že spolužití Židů a Maurů s civilizovanými lidmi je nemožné (podobně jako se ukázala nemožnou koexistence německých menšin s normálními lidmi v řadě evropských států a došlo k jejich odsunu), bylo zorganizováno ono "vypovězení", které bylo, naneštěstí, velice benevolentní (viz 4. v násl. dílu):Kdo z muslimů a judaistů přistoupil ke křtu, nemusel ze země odejít. Na přípravu k odchodu a vyřešení např. nemovitostí měli vypovězení dostatek času.
To, že vypovězení povstalci šli do země sultána Bajezida II., tedy osoby, která měla mít z potlačeného povstání největší prospěch, je vcelku logické. Prohlašovat to za nějaký "multikulturalismus" v jeho říši je nesmysl. Nemuslimové v ní zaujímali postavení otroků a byl činěn silný tlak na jejich konverzi k islámu.
Tato říše také postupně ekonomicky zdegradovala na pirátský stát, živicí se přepadáváním lodí a drancováním křesťanských pobřeží a únosy za výkupné (případně s následným prodejem do otroctví). Na italském pobřeží (tam to znám z vlastní zkušenosti, ale bude to asi i ledaskde jinde) můžeme dodnes vidět zříceniny strážních věží, jejichž posádky v té době systematicky hlídaly moře a informovaly obyvatelstvo a vojenské posádky o blížících se lodích islámských loupežných vrahů. Invaze Francouzů a Španělů do severoafrických zbytků Bajezidovy říše byla pro celé Středomoří obrovskou úlevou.
3.
Teprve po tomto vypovězení došlo k plavbě K. Kolumba do Ameriky a k oněm zeměpisným objevům na západní polokouli a dobytím území, jejichž ovládnutím se stalo Španělsko světovou velmocí první třídy, říši nad níž nezapadalo slunce.Ve filmu "Dobytí ráje" k 500letému výročí Kolumbovy plavby je i motiv židovského chlapce, prchajícího před náboženským útlakem. Jedná se o naprostý historický nesmysl, patrně jen úlitba židovským producentům. Pokud by chlapec byl skutečně judaista, tak by šel "z bláta do louže", protože na lodi bylo skryté provozování judaismu daleko obtížnější než kdekoli na pevnině (spíš absolutně nemožné) pro absolutní absenci jakéhokoli soukromí. Pokud byl pokřtěný a řádně plnil povinnosti křesťana, pak neměl sebemenší potřebu ze Španělska utíkat.
Nehledě k tomu, že scénáristé tento motiv nejspíš vykradli z Hronkova románu Zlato na Espaňole, kde ovšem utíká hoch, přistižený při prodeji falešných svatých ostatků spolu s přednášejícím z inkvizicí zrušené katedry démonologie na univerzitě v Salamance, kteří tedy oba mají důvod v době Kolumbova vyplutí zdrhat ze Španělska co nejrychleji.
Právě Kolumbus otevřel Španělsku dveře do Nového světa, přičemž ke hlavnímu benefitu z jeho objevu došlo až v podstatě na sklonku Kolumbova života a po jeho smrti, protože z hlediska zisku zlata byly jeho výpravy prakticky neúspěšné. Až po ní nastoupili Pizzaro, Cortéz a další a nahrabali tuny zlata, stříbra a drahokamů, které napumpovali do španělské ekonomiky.
Takže onen hospodářský i obecně civilizační rozvoj, který autor z Britských Listů "ukončil" vyhnáním muslimů a Židů ze Španělska nastal až celá desetiletí po tomto aktu.
Vyhnání muslimů k němu zcela jistě přispělo (respektive se muselo nějak pozitivně projevit už před prvními zlatými koráby z Nového světa), protože ti tvořili v Al Andalus naprosto bezcennou parazitickou skupinu, která neplatila žádné daně a měla pouze bojovou povinnost. Kromě vraždění bezbranných vesničanů, které po osvobození Španělska přestalo být praktikováno, a válčení, které neuměli moc dobře, jinak by neprohráli občanskou válku, a navíc byla jejich politická spolehlivost na nízké úrovni, byli naprosto nepoužitelní (v té době byl už "islámský zlatý věk", založený na arabských překladech antické a jiné předislámské literatury, více než stoletou minulostí) a pro zemi byli jednoznačnou přítěží.
Židé byli (v obchodě a podobných činnostech) poměrně snadno nahraditelní Španěly, jimž byly podobné aktivity za vlády islamistů ve Španělsku zakázány. Tudíž i tato skupina byla zbytná a snadno nahraditelná. Španělští obchodníci vcelku bravurně zvládali obchodování s nově vzniklými osadami, čímž předvedli, že Židé rozhodně patent na úspěšné obchodování nemají.
Další věcí je, že conquista zdaleka nebyla tak drastická, jak se píše v populárních knihách. Conquistadoři byli silně pragmatičtí a např. na rozdíl od římskokatolických kněží, kteří dlouho nemohli sežvejknout, že Noe neměl rudého syna, si to vyjasnili velice snadno experimentováním s domorodkami, které jim rodily děti, takže tím byla příslušnost domorodců k lidskému plemeni prokázána a brána jako taková.
V řadě dobývaných zemí si domorodci vládou Španělů jednoznačně polepšili, a proto se také přidávali na jejich stranu. Jednoznačné to bylo v Mexiku, kde Aztékové vyvražďovali ostatní národy (po jejich vojenském porobení) masovými oběťmi vyřezáváním srdce obsidiánovým nožem. Dosáhli v tom efektivity, která si příliš nezadala ani s efektivitou nacistických plynových komor.
Z toho důvodu měl Cortéz poměrně rychle k dispozici statisíce sympatizantů a pomocných vojenských oddílů z těchto genocidou ohrožených národů, kteří s obrovským nadšením pod jeho velením likvidovali své vrahy.
Pizzaro zase vpadl do říše Inků po občanské válce, jejímž vítězem se stal nelegitimní levoboček Atahualpa, který se dostal k moci zmasakrováním více než poloviny incké šlechty a navíc ho řada obyvatel za vládce neuznávala. V zemi navíc bylo i neincké obyvatelstvo, které pod vládou Inků trpělo skoro stejně jako neaztékové v Mexiku, a velice ochotně se přidávalo na stranu conquistadorů (a v zásadě si alespoň nepohoršilo).
Nejčastěji jsou informace o hrůzách conquisty čerpány z Prescottových "Dějin dobytí Mexika". Přitom přebíratelé těchto informací nereflektují (a mnozí to snad ani netuší), že se jedná o otevřeně protišpanělský pamflet, jehož vztah k realitě je velmi volný (asi jako příběhy Zorro Mstitele, které měly v podstatě stejný účel: ideologický podšprajc zabrání mexických území USA).
Prescott navíc zcela zamlčel skutečnost, že Španělé jednali s indiány jako s poraženým nepřítelem nebo podřízeným spojencem zcela podle evropských zvyklostí, včetně faktu, že uznávali domorodé šlechtické tituly a indiánské šlechtičny se vdávaly za šlechtice (byť to často byli "noví šlechticové", kteří si své tituly dobyli právě při conquistě). Nicméně i řadoví conquistadoři a pozdější osadníci se běžně ženili s indiánkami bez jakýchkoli rasových předsudků, což silně kontrastuje s extrémním rasismem a genocidními aktivitami Angličanů. Proto v oblasti Latinské Ameriky zcela dominuje smíšené indiánsko - španělské (portugalské) obyvatelstvo.
dokončení příště
Žádné komentáře:
Okomentovat