Konspirace a cenzura

Existuje stále silnější snaha napadat "konspirační" weby, v reálu šířící informace a názory, které jsou nepohodlné "pokrokovým" skupinám typu sluníčkářů a pražských kavárníků. Typickým projektem tohoto druhu jsou "konspiratori.sk", kteří chtějí nepohodlné weby umlčovat pomocí ekonomiky.

Nová snaha

Objevil se nový typ snahy o postižení uvedených webů, a to jejich vytlačování z reklamních systémů, které jakémukoli webu překračujícímu určitou míru návštěvnosti, mohou přinést zisk.
V současné době je aktuální web "konspiratori.sk" z citovaného článku, který se snaží vytvořit databázi "závadných" webů (tedy "černou listinu") s tím, že by byl následně vytvořen tlak na zadavatele inzerce, aby vyřadily weby na jimi vytvořeném seznamu z webů, na nichž chtějí mít své reklamní prvky.
Zakladatelé webu se zaklínají, že se "vůbec nejedná o cenzuru", protože "oni přece nikomu nezakazují hlásat jakékoli názory" oni jenom "vytvářejí seznam webů, na nichž by umístěná reklama mohla jejího zadavatele zdiskreditovat".

Cenzura?

Pochopitelně, zcela jednoznačně se o cenzuru jedná, protože se aktivisté ze jmenovaného webu nijak netají záměr tyto weby odstřihnout od zdroje financí, a tak jim komplikovat život, případně je zcela umlčet.
Je to pouze "cenzura jinými prostředky", jaká zde byla za normalizace, protože cenzorský úřad, zrušený v roce 1968, nebyl po srpnové invazi již formálně obnoven, pouze příslušné stranické orgány "vydávaly doporučení", co se má a co se nemá publikovat.
V současné době máme pořád ještě režim s výraznými prvky demokracie, v němž je cenzura oficiálně zakázána, a to dokonce přímo v ústavě. To samé mají i na tom Slovensku. Z tohoto důvodu prototalitní aktivisté zkoušejí, co by mohlo jimi požadovanou a pro ně potřebnou cenzuru nahradit a dalo se o tom předstírat, že se o žádnou cenzuru nejedná.
Kdybychom přistoupili na argumentaci politruků z "konspiratori.sk", mohli bychom podobným řetězcem úvah, jaké předvádějí a jimiž se hájí, dospět k závěru, že cenzura zde nebyla ani za vlády komunistů, protože každý si přece mohl naladit Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky (nebo jiný svobodný rozhlasový vysílač) a šťastlivci co do místa bydliště i rakouskou nebo západoněmeckou televizi. Cenzurou podle explicitních výroků komunistických ideologů nebyl ani záměr na konci 80. let postavit v rezervaci na Pavlovských kopcích televizní vysílač, který měl "jen náhodnou shodou okolností" vysílat na stejné vlnové délce jako vídeňská televize, a tak rušit její příjem pro celou brněnskou aglomeraci.

Ještě jeden aspekt

Faktem je, že sluníčkáři a pražští kavárníci v podstatě znehodnotili své informační prostředky a nyní nemají ani jediný informační zdroj, který by splňoval kritéria bílé propagandy. I mainstreamová média klesla, minimálně v období mezi rokem 2015 a současností, na úroveň šedé propagandy, a to jednak informacemi o uprchlické krizi, volbách presidenta v USA i o Brexitu (ale i mnoha dalších věcech).
Vyhrabat se zpět na level poctivě informujícího média z kategorie bílé propagandy (a jako takového obecně přijímaného) představuje nutnost práce na mnoho let, během nichž by se tato média nesměla v uvedených ale i dalších kontraverzních tématech odchylovat od poskytování věcně správných informací a nešířit sluníčkářské a pražskokavárnické propagandistické bludy a nesmysly.
Problém sluníčkářů a pražských kavárníků spočívá v tom, že popírají existenci fakt, která jsou v rozporu jejich ideologickými žvásty a usvědčují je ze lživosti, a proto musejí atakovat weby, které tato fakta zveřejňují.
Takže strategie šiřitelů sluníčkářských a pražskokavárnických nesmyslů se vcelku logicky zaměřila na co největší omezování informačních zdrojů, nesoucích informace a komentáře, kompromitující jejich propagandistické lži.

Další nepravda "antikonspirátorů"

Antikonspirátoři tvrdí, že "bojují proti webům, šířícím ruskou propagandu. Problém vidím v tom, že tato weby jsou vcelku slušně placeny ruskou tajnou službou, diplomaty apod., fyzicky mohou být umístěny zdarma na ruských servrech, takže zcela jistě nejsou závislé na pár korunách výdělku z reklamy. Z tohoto důvodu lze onu "ruskou stopu" považovat za účelovou nepravdu.

Jaká je obrana?

V zásadě existují dva postupy, právní a aktivistický. Mohou fungovat nezávisle na sobě, i se vzájemně potencovat.
Jsem dost skeptický vůči úspěchu žaloby "antikonspiračních" webů u ústavního soudu, coby pachatelů cenzury. Dokud nebude v našem právním systému provedena stejná čistka od osob s komunistickou minulostí a protidemokraticky aktivistickou přítomností, jaká nyní probíhá v Polsku, bude s vysokou pravděpodobností přijetí takové žaloby vůbec odmítáno, případně bude její výsledek negativní. Toto jsou věci, které může změnit jen výrazná personální změna v zákonodárných orgánech a její nastartování mohou přinést volby, které budou za cca dva měsíce. Osobně bych byl proto, aby soudci všech stupňů procházeli volbami, jak je tomu v některých demokratických zemích.
Jiná situace je zařazení nějakého konkrétního webu na příslušnou "černou listinu" a následného řešení této akce. V takovém případě se jedná o akt, který se dá charakterizovat jako pomluva (a nejsou problémy s dokazováním, že se udál). Naopak konstruktér takovéto "černé listiny" musí o žalobci velice exaktně prokázat, že se skutečně jedná o web, šířící záměrně nepravdivé informace. Přičemž komentář, byť s pro sluníčkáře a pražskokavárníky nepohodlnými závěry, se za "nepravdivou informaci" dost dobře považovat nedá, protože ten pravdivě vypovídá o názorech komentujícího, případně přináší alternativní výklad obecně přijímaných fakt.
A právo, pokud není nějak účelově znásilňováno, funguje tak, že pokud chytíte ve svém bytě zloděje a nebudete mít o této události dostatečný počet věrohodných svědectví nebo věcných důkazů, tak můžete být za šíření této informace odsouzeni pro pomluvu. Ze svého širšího okolí o jednom podobném případu vím.
Pochopitelně, v případě pomluvy se nejedná jen o ušlý zisk za reklamu, ale i o újmu na cti pomlouvaného, která může výši náhrady postrčit podstatně výše. Takže "antikonspirační" weby by mohly po pár prohraných sporech skončit pro nedostatek finančních prostředků a neschopnost splácet vzniklé dluhy.
Pokud se týká aktivistického přístupu, potom je třeba vyjít z toho, že firma je zde od toho, aby generovala zisk a nikoli aby byla nástrojem rudých, hnědých či černých politruků. U sluníčkářů a pražskokavárníků se natolik nepřehledně mísí komunistické a fašistické/nacistické prvky, že se opravdu nehodlám pouštět do rozboru, ke které z těchto ideologií mají blíž. Za důležité považuji pouze to, že aktivně bojují proti demokracii.
Takže pokud se podaří zorganizovat bojkot firem, které přistoupí na hru s "černou listinou" konspiračních webů, může být bojkot jejich zboží a služeb čtenáři těchto webů popudem pro řadu z nich, aby tento politický aktivismus opustily (zejména pokud současně s nečekanou stagnací ekonomických výsledků, nebo dokonce poklesem, obdrží vícero emailů či dopisů na téma "přišli jste ve mě o zákazníka, protože spolupracujete s cenzorským projektem").
Dalším aktivistickým přístupem je větší používání adblocku a podobného SW, který zobrazení reklamy odfiltrovává. Uživatelská veřejnost IMHO pořád čeká na SW, který by prohlíženému webu hlásil, že reklamu zobrazuje, a reálně tak nečinil (což by eliminovalo snahy některých webů blokovat uživatele se zapnutým adblockem).
V souvislosti s podřizováním reklamních webů nějakým ideologickým aktivistům totiž zcela jednoznačně padá "amorálnost" blokování reklamy, protože její neblokování znamená podporu ideologie, s níž většina uživatelů internetu (ankety jsou v tomto neúprosné) nesouhlasí a naopak ji explicitně odmítá.
Pochopitelně, opět neuškodí pár e-mailů na téma "adblok vypnu, až budete neutrálně informovat o zboží a službách, a ne se podílet na hovadské politické indoktrinaci".
Pokud by se podařilo ekonomicky odstřelit reklamní weby, které na provozovateli nezávisle vkládají do webových stránek automatické reklamní prvky (mnohdy napsané tak idiotsky, že vyvolají zatuhnutí webového prohlížeče, nebo dokonce nutnost restartovat počítač) a navrátit do stavu "já vám do svého webu zakomponuji vaše reklamní prvky, které si ale sám vyberu tak, aby technicky nevadily mým čtenářům, a vy mi za to zaplatíte", tak by se také nestalo nic špatného a byl by to jednoznačně pozitivní side effect.

Můj osobní  názor je, že podobné pokusy o cenzuru, maskovanou jako necenzuru, je vhodné atakovat všemi dostupnými prostředky, a to co nejdříve, aby se neměly čas usadit. A opět je nutno v této souvislosti připomenout blížící se volby, v nichž bychom se měli snažit, aby sluníčkáři a pražští (spolu s jinými) kavárníci zůstali mimo parlamentní lavice.