středa 30. srpna 2017

Vysychání jihu Moravy

Již delší dobu můžeme pozorovat příznaky vysychání jihu Moravy, nejvíce citelné zhruba v pásu mezi zeměpisnými šířkami Brna a Znojma.

Globální oteplování?

Pochopitelně, jakýkoli negativní jev spojený s počasím nebo klimatem, je soudruhy klimaalarmisty a na ně navazujícími ekologisty vždy dáván do souvislosti s "globálním oteplováním". Ti na ně budou svádět i naprosté nesmysly.
Sami klimaalarmisté opakovaně straší "vědeckými prognózami", kdy má jimi vymyšlený jev vyvolat "horka se stoprocentní vzdušnou vlhkostí", v nichž budou lidé umírat jako mouchy. Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl, který je v rozporu se základními fyzikálními zákony a jevy, jako mnoho dalšího, co tahle sorta "expertů" hlásá. Už jen střídání dne a noci by během večerního a nočního ochlazování vedlo k mohutnému srážení vzdušné vlhkosti, která by se neudržela ve vzduchu. Prakticky jen v těchto hodinách by se procento vzdušné vlhkosti mohlo přiblížit té stovce, po zbytek dne by byla vlhkost podstatně nižší.
Něco jiného jsou tropické dešťné pralesy, kdy vlhkost vzduchu udržuje mohutný odpar z rostlinstva (včetně stromů) a je tam navíc malý rozdíl mezi denními a nočními teplotami. Existují sice i dešťné pralesy mírného pásu (na tichomořském pobřeží Kanady a USA), nicméně tam je tento jev vyvoláván stoupáním vysoce vlhkého oceánského vzduchu na hřebeny hor a permanentními srážkami. Jen částečně se tomuto jevu blíží Jizerské hory (představující první "zvedák" pro vzduch letící od Atlantiku a Severního moře), kterým se proto říká "nočník Evropy". Uvedený jev rovněž nemá s "globálním oteplováním" nic společného a byl pozorovatelný i za tzv. malé doby ledové.
Další věcí je, že teplejší periody byly na našem území vždy spojeny s vyššími srážkami a vyšší vlhkostí. V době, kdy už bylo zemědělství, tak i vyššími úrodami (skutečné globální oteplování by nám spíše pomohlo), a k rozvoji zemědělství v oblastech dříve neúrodných, a proto neosídlených.

Něco jiného?

Když se podíváme na meteoradar, tak můžeme (letos mnohokrát) vidět, jak se od západu (což je převládající směr větrů) postupující plocha oblačnosti nebo fronta na jihu Čech "rozštípne" a vzniklá mezera se potom táhne na jih Moravy, takže na hranicích s Rakouskem a jižněji prší, v Brně a severněji také, ale srážky v pruhu mezi nimi jsou minimální nebo žádné. Maximálně něco zachrání nějaké místní bouřky, jejichž oblačné a dešťové systémy se zkonstituují až za místem onoho "rozčísnutí".

Příčina?

Není třeba nějaké zuřivé hledání po mapách, aby se příčina stala jasnou: V místech, kde dochází k onomu pro jih Moravy vysoce nežádoucímu jevu, se nachází Šumava. Toto pohoří pro jih Moravy vytváří to, čemu se říká "dešťový stín", což je jev v geografii velice dobře známý a stojí i za vznikem a existencí některých světově výzmaných pouští (např. Gobi vznikla po zvednutí Himalájí a dalších horstev okolo, do té doby to byla mokrá krajina plná bohatého života, který je nynějšími pouštními podmínkami skvěle zakonzervován a Gobi se proto stala cílem mnoha paleontologických výprav).
Je nám vcelku jasné, že na Šumavě nebo jejím okolí nedošlo v posledních letech k žádnému významnému vrásnění. Pohyby zemské kůry na úrovni milimetrů, které zachycují speciální pracoviště, takovýto důsledek mít nemohou. Nicméně přesto se tam "něco" stalo a to "něco" způsobilo, že negativní vliv Šumavy, který, pokud vůbec existoval, tak jihomoravskému zemedělství nevadil, najednou výrazně zesílil.

Vysvětlení

Existuje vcelku jednoduché vysvětlení.
Šumavu do nedávné doby pokrýval rozsáhlý a zdravý les, který na jedné straně vodu zachytával, ale na druhé straně byl i zdrojem mohutného odparu, a to i v obdobích mezi přechody dešťových front (tudíž směrem po větru přispíval ke konstituování místních bouřek).
V současné době je tento les totálně zdevastován na "divočinu", tj. stovky čtverečních kilometrů mrtvého porostu, kde mezi torzy stromů jsou plochy porostlé trávou nebo dokonce již tu a tam, po odplavení zeminy, jsou na povrchu podložní štěrky a skály. Tyto plochy se zahřívají za slunečného dne na daleko vyšší teplotu než živý les (který stíní samotnou půdu a aktivně se ochlazuje odpařováním vody). Z tohoto důvodu se nad rozsáhlými plochami Šumavy vytvářejí za slunečného dne obrovské sloupy stoupajícího horkého vzduchu, které jednak mechanicky (prouděním mas vzduchu) narušují oblačné systémy, jednak vynášením horkého vzduchu do výšky oblaků "rozpouštějí" vodní kapénky, vytvářející tato oblaka, na vodní páru (která je neviditelná a, což je ještě důležitější, nevytváří dešťové kapky). A tím vytvářejí onen "dešťový stín", který od ekologistické devastace Šumavy stále více devastuje prostředí na jihu Moravy a vede ke stále většímu deficitu srážek i zásob vody v krajině a dalším problémům.

Náprava?

Postup nápravy je jasný: Bez ohledu na ekologistické pindy ukončit devastaci Šumavy. Kůrovce tam, kde jsou ještě živé stromy, je nutno zlikvidovat klasickými lesnickými technologiemi (kácení a insekticidní postřiky) a hlavně: všechny holé plochy, dokud to ještě jde (= dokud je na nich alespoň nějaká hlína), zalesnit. Zalesnit čímkoli, co rychle roste, tedy kromě smrků i vhodnými listnatými stromy (v nižších polohách by přežily i topoly, osiky břízy apod., ve vyšších zcela jistě jeřáby). A zcela jistě o výsadbu pečovat, protože "ekologicky" zdevastovaná krajina by jim nemusela zajistit dostatek vody (tedy je v létě pravidelně objíždět s cisternami a postřikovat). Jakékoli prodlení bude znamenat vznik rozsáhlých souvislých sterilních ploch, na něž se bude muset půda navozit, rozprostřít a stabilizovat tkaninou nebo rohoží, aby bylo možné sázet stromy a keře (jak se to dělá při stabilizaci a zazeleňování svahů kolem silnic a železnic).
Je třeba jasně a jednoznačně odmítnout pindy o "divočině" na Šumavě. Tam od konce středověku, kdy byly prakticky kompletně vykáceny původní lesy jednak na stavební a palivové dříví, jednak na výrobu dřevěného uhlí pro rudné a sklářské hutě, žádná divočina není, maximálně někde zůstaly rozlohou nepatrné ostrůvky původního lesa ve vyšších polohách a na nepřístupných svazích, kde se nedá efektivně kácet.
Uměle vysázený smrkový les, který měl nahradit v době prvních pokusů o racionální lesnictví les původní, byl prakticky kompletně zničen "Klostermannovou" (protože tento regionální spisovatel ji ve svém díle podrobně popsal) kůrovcovou kalamitou a Šumava byla osázena znovu, včetně v archivech prokázaného použití sazenic na Šumavě nepůvodních smrků z Alp a Karpat.
A právě tento nepůvodní les druhé generace, navíc totálně zdevastovaný kůrovcovou kalamitou, má být onou "Evropskou divočinou". Asi ten přídomek "Evropská" bude docela správný, protože v řadě oblastí toto označení znamená cosi ekvivalentního Potěmkinským vesnicím. Prostě načančaná fasáda, za níž se skrývá absolutní nic či nesmysl.

Náprava devastace jihu Moravy je tedy dostupná, je v našich rukou a pokud by nám v ní chtěla EU zabránit, je to jen další argument pro czexit.

1 komentář: