sobota 19. srpna 2017

Sportovkyně a testosteron 2

Dovoluji si doplnit pár drobností, které ke v předchozím textu uvedeným informacím patří, byť se bezprostředně netýkají sportu, sportovkyň a dopingu pohlavními hormony.

Externí estrogeny

Pochopitelně, existují i zdroje nadbytečných estrogenů. Mimo to, o čem jsem se zmiňoval dříve, existuje skupina plísňových toxinů, jejichž zástupcem je mykotoxin zearalenon, které se mohou vyskytovat v obilí (včetně kukuřice). Tyto látky mají aktivitu estrogenů a udrží si ji i průchodem skrze trávicí ústrojí, takže mohou vyvolat hyperestrogenismus alimentární cestou. Nějakou dobu po požití jsou k nalezení i v krvi a svalovině.
Je zajímavé, že tyto hormony nemají steroidní jádro (jako klasické pohlavní hormony nebo skupina kortikoidů, rovněž produkovaná kůrou nadledvin). Mají místo něho základní cyklus, který si můžeme představit jako steroidní jádro, ale bez "příček", které z něho dělají kondenzát několika cyklických struktur. Nicméně tento unitární cyklus je "poskládán" takovým způsobem, že -CH3, -OH, =O a -O- skupiny na něm mohou "zapadnout" do patřičných míst na receptorech pro estrogeny a vyvolat na buňce stejnou odpověď, jakou by vyvolal opravdový hormon na bázi steroidního jádra.
Tyto látky jsou známy od 70. let a mohou dělat problémy u hospodářských zvířat.
Citlivost na ně je (v sestupném pořadí):
  • Kastrované samice, samice před pohlavní zralostí (u člověka též ženy dlouho po klimakteriu, které neberou hormony), u nich mohou vyvolat růst pohlavních orgánů (u člověka též prsů) a nepravidelné krvácení
  • Samice těsně před nástupem pohlavní zralosti (u člověka dívky těsně před pubertou), u nichž vyvolají předčasné nastartování tohoto procesu
  • Pohlavně nezralí samci (mají ochrannou hladinu testosteronu)
  • Pohlavně zralí samci (vyšší hladina testosteronu je chrání lépe), u samců obou kategorií dochází k poškození varlat a snížení plodnosti až k neplodnosti
  • Pohlavně zralé samice (mají poměrně vysoké hladiny svých pohlavních hormonů, které musejí být externí hormonálně aktivní látkou převýšeny), vyvolávají poruchy cyklu a plodnosti (u lidí působí podobně jako některé starší preparáty z počátků hormonální antikoncepce)
Bez ohledu na působení v oblasti pohlavních orgánů je nutné ještě (hlavně u lidí, vzhledem k délce jejich života) zohlednit i karcinogenní účinky estrogenně působících hormonů.
Podobný účinek mohou mít i fytoestrogeny z některých rostlinných olejů, např. řepkového, ale v reálu je jich v potravě výrazně méně a jejich účinky jsou slabší.
S plísňovými estrogeny je dávána některými autory do souvislosti časnější puberta dívek v subtropických a tropických zemích (protože se tato látky vyskytují v potravinách vypěstovaných v těchto zemích častěji). Nicméně je to jen teorie, která nebyla prakticky dokázána.
U nás vím o případu, ještě za časů socialismu, kdy se do jedné drůbežárny dostalo větší množství krmiva se zearalenonem (původem z napadené pšenice) a dalšími plísňovými estrogeny (na ně jsme neměli standardy k jejich přesnému určení). Protože zaměstnanci drůbežárny měli kuřata za režijní cenu, byla jejich spotřeba masa z této jediné drůbežárny výrazně větší než u běžné populace, která navíc měla z obchodní sítě i kuřata a slepice z dalších drůbežáren. Výsledkem takovéto systematické konzumace kontaminovaného masa bylo, že předpubertálním z rodin chlapcům zaměstnanců narostly prsy a stejně staré dívky měly krom toho ještě nepravidelné krvácení z pochvy. Děti tehdy ležely na endokrinologii v Praze na Karlově náměstí (patří k ní i část Faustova domu, viz také známý film "Kam čert nemůže", reflektující dobu působení akademika Charváta na této klinice), vzorky drůbeže analyzovala toxikologie na brněnské veterině a našla tam příslušné toxiny, naše pracoviště nalezlo tyto toxiny ve vzorcích krmiva.
Možná určitou odezvou této příhody byla televizní inscenace "Ta slepička kropenatá" s Brodským a Libičkem v roli pracovníků drůbežárny, kteří snědli omylem slepice z pokusu a začali se feminizovat. Možná je stejného původu i feminizace osob, žeroucích drůbeží maso podnikatele Hrabiše, v seriálu Kosmo.

Ženy a zearalenon

Zearalenon (respektive přípravky z něj odvozené) se též v některých zemích, zejména v USA, používá jako výkrmový hormon. Molekula tohoto toxinu je modifikována tak, že je zvýšen anabolický a potlačen pohlavní účinek molekuly.
V EU je použití těchto látek ze vcelku nesmyslných důvodů zakázáno. Jedná se jen a jen o náhradu cla či otevřeného zákazu dovozu masa z těchto zemí, které je dokáží vyrobit kvalitnější a za nižší cenu. Při dodržení patřičných karanténních lhůt je toto maso stejně bezpečné či nebezpečné jako maso ryze přírodní. Teoreticky může být i o něco bezpečnější, protože externí anabolikum se stopami estrogenních účinků může snížit u dobytčete produkci jeho vlastních estrogenů (které v mase těchto zvířat pochopitelně jsou a rovněž přejdou skrze střevní stěnu konzumenta do jeho krve).
Navíc byl tento preparát modifikován tak, že účinná látka je vázána na nosič ze silikonové gumy, který se implantuje pod kůži, a který je asi měsíc hormonálně aktivní. Na jatkách potom stačí kontrola stavu jizvy, aby se vyloučila dobytčata s nedodrženou karanténní lhůtou.
O preparát ve formě implantátu s dlouhodobým účinkem se svého času zajímaly i některé rozvojové země, protože by to usnadnilo vyřešení antikoncepce u té části obyvatelstva, která je natolik negramotná, že by nezvládla braní (byť zdarma rozdávaných) pilulek. Jaký je současný stav na tomto poli, nevím, jsou to problémy, které se mě po odborné stránce týkají jen okrajově.
Ještě před rokem 1989 pojal jeden tým na ČSAV záměr, že připraví původní československý výkrmový preparát na bázi zearalenonu. Sehnali si produkční kmen (ve sbírkách, i tuzemských, kmenů mikroskopických hub jsou k nalezení) a začali v "polokancelářských" podmínkách kultivovat plíseň a izolovat z kultur zearalenon k dalšímu chemickému zpracovávání. Připravili ho údajně kolem 1,5 g.
Při těchto pracech všechny zúčastněné pracovnice přibraly, v průměru kolem 15 kg, a jedna z nich potratila. Když došlo k oné nešťastné události, snížili se velcí pražáci k návštěvě brněnských pracovišť, které byly v práci s podobnými látkami trochu (víc než deset let) napřed. Zajímali se, zda pro práci s těmito látkami existují nějaké bezpečnostní předpisy. Dali jsme jim k dispozici náš bezpečnostní řád pro mykotoxinovou laboratoř a podobně asi dopadli i na veterině. I schlípli a od té doby nebylo o původním československém výkrmovém prostředku na bázi zearalenonu již ani slechu.
Nicméně na druhou stranu je jasné, že vykrmovat sportovní brojlery ženského pohlaví (dovolil jsem si kdysi jednu přednášku pro studenty fakulty sportovních studií nazvat "Sportovec jako brojler", kterýžto název asi dobře vystihuje podstatu výživové a léčebné péče o sportovce a její cíle) preparáty na bázi  testosteronu je docela krávovina. Daleko inteligentněji by stejnou práci odvedly preparáty odvozené od estrogenně působících látek, které by se přitom k ženskému organismu chovaly daleko šetrněji.
Představa, že se nějaké zázahy výkrmovými látkami nedějí, je IMHO naprosto mimo realitu, protože bez nich by nebylo možno dosáhnout těch výkonů, které sportovkyně běžně dosahují (pokud se nejedná o nějaké hříčky přírody, jakou je patrně v předchozím díle zmiňovaná slečna či mladá paní).

dokončení příště

Žádné komentáře:

Okomentovat