neděle 27. srpna 2017

Tříska a trám 2

Trochu podrobněji k onomu úpadku Španělska a jeho skutečným příčinám.

4.

K úpadku Španělska došlo až cca sto let po objevu Ameriky, a to tím mechanismem, že v zemi prakticky převzala vládu římskokatolická inkvizice a tupá, fanticky věřící, hovada v jejím čele.
Významnou roli v tomto úpadku sehrála ona benevolence Isabely a Ferdinanda, s níž kdokoli z muslimů a judaistů, pokud se nechal pokřtít, mohl v zemi zůstat.
Řada z nich dál tajně uctívala ďábla (Alláha nebo JHWH) a španělská inkvizice je, zpočátku zcela věcně správně, chytala a likvidovala. Nicméně poté, co uctívači ďáblů došli (tak dvě generace od onoho vyhnání) si začala sama vyrábět "případy" aby dokazovala nutnost své existence (podobně si ale počínala i tajná policie v komunistických zemích, je to tedy obecná vlastnost organizací tohoto druhu). Inkvizice útočila především na význačné osoby, podporující civilizační pokrok, v nichž tušila své hlavní nepřátele, tedy osoby posunující španělskou společnost do stavu, v němž by už inkvizitoři nebyli potřební.
Souběžně s tím došlo v důsledku mnoha příbuzenských sňatků ke genetické degeneraci vládnoucího rodu, takže žádná z těch slintajících opiček, co formálně seděly na španělském trůnu, nebyla s to si udělat v zemi pořádek. Není žádným tajemstvím, že tyto sňatky relativně blízkých příbuzných byly v rozporu s církevním právem, a můžeme předpokládat, že vysoce pravděpodobným důvodem pro udělování církevních výjimek byla právě snaha o zneschopnění vládnoucího rodu jako mocenského konkurenta církve.
Asi nejzásadnější známka obratu k mocenskému zhroucení Španělska se dá umístit mezi vítěznou bitvu u Lepanta (1571) a totální porážku Velké armády (1588), poslané k vylodění na britské ostrovy. Respektive to, že vítěz od Lepanta, asi jediná schopná a kompetentní osoba z vládnoucí dynastie (byť levoboček), byl církevními intrikami odstaven a "uklizen" do španělského Nizozemí, kde se uděvkařil a uchlastala k smrti, aby se tímto úpadkem stal předlohou "donšajna" z pimprlových komedií, případně Diona Giovaniho z Mozartovy opery.
Historikové se vcelku shodují na tom, že tento španělský vojevůdce zemřel předčasně. Takže je možné, že bez jeho vytlačení na periferii Španělska, navíc do podnebí, které mu zřejmě nijak zdravotně nesloužilo, by k jeho smrti nedošlo v roce 1578, a že by se invaze do Anglie mohl dožít (zřejmě se na jeho smrti mj. podílela i tuberkulóza, která probíhá v suchém a teplém podnebí Pyrenejského poloostrova pomaleji, zatímco vlhké a chladné podnebí v Nizozemí její průběh urychluje).
Faktem je, že velením této invaze byli pověřeni čistokrevní a vysoce urození a současně po odborné i osobnostní stránce naprosto nekompetentní blbové, kteří prohráli i to, co prohrát teoreticky ani nemohli. Kterákoli mírně vycvičená opice na jejich místě musela dopadnout lépe. Don Juan d'Austria by patrně Anglii dobyl (byl by to dobrý námět na alternative historic fantasy román).
Je také doloženo, že španělská inkvizice byla v Evropě naprostou výjimkou ve výběru obětí. Zatímco všude po Evropě byli hlavními oběťmi "čarodějníci" a "čarodějnice", ve Španělsku to byly osoby obviněné z hereze či tajného provozování judaismu nebo islámu. Z dob inkvizice je ze Španělska znám pouze jeden velký čarodějnický proces, a ten byl zaměřen cíleně proti ženám Basků a měl spíš charakter genocidy, schovávající se za čarodějnický proces. Opět se tedy výrazně lišil od čarodějnických procesů jinde v Evropě, které měly spíše charakter státem a církví organizovaného loupežného vraždění (to se týká i známých Šumperských procesů, které jsou po této stránce velice dobře prozkoumané, protože se zachovala prakticky celá jejich akta).

5.

Mocenský úpadek Španělska jasně ukazuje, že v jakékoli zemi, kde se dostanou k moci fundamentalističtí uctívači abrahámovských náboženských bludů, dojde k civilizačnímu propadu, který je zpravidla doprovázen nebo následován i propadem ekonomickým a vojenským.
Anglie, která nakonec Španělsko porazila, nebyla žádnou nábožensky tolerantní zemí. Naopak neanglikáni byli systematicky vybíjeni natolik drastickými způsoby, že za nimi zaostávala i krutost španělských inkvizitorů (neanglikán se natře dehtem a zapálí, pokud po dohoření dehtu ještě žije, proces se zopakuje, většinou se to opakovalo třikrát - v Anglii bylo v těch dobách relativně málo dřeva).
Spojenectví Anglie s islámskými nepřáteli Španělska nebylo žádným multikulturalistickým či náboženskotolerantním aktem, ale čistě snaha Anglie Španělsku komplikovat život, případně zajistit v Africe bezpečné přístavy pro své korzáry. Později bylo spojenectví s muslimy motivováno i nakupováním černých otroků a jejich odvozu do osad v Americe.
K úpadku, zaviněném vládou abrahámovských náboženských fundamentalistů došlo už ve starověkém Izraeli poté, co byli Šalamounovi potomci odstaveni od moci a tu získali judaističtí kněží. Jejich vláda dovedla Izrael k porážce od Babyloňanů a posléze i od Římanů a nakonec i k neúspěšným povstáním bezcenných náboženských fanatiků, po nichž Římané rozehnali Židy do diaspory.
I Anglie prošla do jisté míry tímto procesem. Ten byl spojen s migrací neanglikánů do severoamerických osad a jejich úspěšné vzpouře (a s neschopností anglikanizované Anglie tuto vzpouru potlačit).
To samé můžeme vidět i v řadě islámských zemí, kde se dostaly k moci fundamentalisticky orientované osoby. V současné době se chystá ekonomicky rýt držkou v zemi Turecko, civilizačně to již činí.
Je tedy třeba očekávat, že vláda muslimů, jejíž vznik v evropských zemích tak zuřivě někteří aktivisté, ať už levicoví, ekologičtí nebo judaističtí a křesťanští podporují, by vedla k totálnímu civilizačnímu (včetně ekonomiky a vědeckotechnické úrovně) rozvratu.

Poučení

Uvedený článek jsem vybral a rozebral mj. proto, že ukazuje, jak bojovníci za "pravdivé informování" na internetu jsou schopni trapně překrucovat a opomíjet obecně známá fakta učebnicového charakteru, aby "dokázali" pravdivost lží, které hlásají (jako např. obrovský přínos muslimů pro Evropu).
Můžeme na tomto příkladu také vidět, že cenzorské praktiky, po nichž tito lidé volají, jsou jednoznačnou překážkou jakékoli racionální vnitrospolečenské diskuse, bez níž se ovšem nehneme z místa.
Další záležitostí je fakt, že autor rozebíraného článku je biochemik (tedy osoba s exaktním vzděláním) a současně křesťanský aktivista (co mu tyto protichůdné věci dělají v mozku, je jistě těžko zjistitelné, nicméně článek je důkazem toho, že jeho autor buď z mentálních nebo morálních důvodů opomíjí exaktní fakta).
Kdysi jsem byl zaražen tím, jak český obrmuslim Sáňka, údajně studovaný geolog, komentoval Mohamedovy názory na vznik hor (ve smyslu Alláh házel obrovské kameny na zblátovatělou zemi, a tím vznikly hory) "za obdivuhodně přesné a odpovídající moderním geologickým poznatkům". Protože mám jakési trosky všeobecného přírodovědného vzdělání o deskové tektonice, sopečné činnosti, erozi měkkých hornin mezi tvrdými atd., zaujal jsem k tomu postoj, že se jedná o perfektní ilustraci toho, jak dokáže islám vymozkovat i vzdělaného člověka na úroveň člověka naprosto nevzdělaného (nedosahujícího ani úrovně ZŠ).
Autor z Britských Listů je IMHO živou ilustrací toho, že přesně to samé (tedy náhradu exaktních informací politicko náboženskými bludy, zjevně odporujícími realitě) zvládne i křesťanství, zejména pokud je spojeno s ultralevičáckým politickým aktivismem.
Ukazuje to i naléhavost toho, že je nutné nepřipustit, aby se lidé tohoto druhu dostali k moci, např. až za cenu, že hlášení se k náboženským bludům bude prohlášeno za důkaz mentální nekompetence a důvod k odebrání volebního práva. I s vědomím, že existuje řada křesťanů (i vyznavačů jiných náboženství), kteří takto svou vírou mentálně degradováni nejsou.
Další věcí je, že bychom se měli poučit z chyby, kterou udělala Jejich Veličenstva Isabela a Ferdinand. Pokud dojde k nějakému odsunu muslimů z Evropy (a, upřímně řečeno, nedokážu si představit žádnou jinou formu trvalého řešení vztahů mezi civilizovanými lidmi a islámem), musí být proveden důsledně a bez jakýchkoli výjimek pro dekonvertity (především pro ty, kteří dekonvertují poté, co bude vojenská porážka islamistů zjevná - obávám se, že jinak než celoevropskou občanskou válkou tento problém vyřešen nebude).

Opět si dovoluji připomenout blížící se volby, jejichž příznivý výsledek by mohl šiřitelům levicově aktivistických bludů, i těm, co se je snaží uvést do praxe a vnucovat tyto bláboly společnosti, která je odmítá, zkomplikovat život.

1 komentář:

  1. Také mám tu obavu, že to, co by se původně dalo vyřešit rozsáhlejší a důslednější policejní akcí, skončí nakonec obrovskou melou a rvačkou a to dík zaslepené debilitě a ignoranci mamlasů, nebo rovnou zločinců na rozhodujících místech v EU i jednotlivých státech.

    OdpovědětVymazat