čtvrtek 12. května 2016

Dost hrůza

Aston pěje chválu na Neviditelném Psovi na návrh "revitalizace" okolí Florence a Masarykova nádraží, která má být provedena podle "světové" (*1950 Bagdád, +2016 Miami) architektky Zahy Hadid developerskou skupinou Penta. Náhledy projektu vystavuje Design Magazin.
Aston vypadá, že svou chválu myslí vážně a současně fňuká po Kaplického blobu, který "zvítězil" jen v důsledku porušení pravidel soutěže, což ho zcela jednoznačně diskvalifikuje z jakéhokoli rozumného rozhodování o vítězi.

Jaké zde vidím problémy?

Vycházím z vizualizací projektu, které jsou dostupné na Design Magazínu. Tyto hypermoderní budovy by tedy měly stát v úzkém prostoru (původně zastavěném na přelomu 19. a 20. století) mezi velmi frekventovanou vlakovou tratí (a další frekventovanou méně), velmi frekventovanou magistrálou a o něco méně frekventovanými tahy kolem Vltavy. V oblasti postižené v létě smogem LosAngelesského typu, o němž je známo, že se jeho vzniku nedá z principiálních důvodů zabránit, a to ani v Praze. Nedokážu si rovněž představit existenci dostatečného počtu lidí, ochotných čučet celý den na masy projíždějících aut a vlaků.
Atraktivitu místa zcela jistě nezvyšuje ani fakt, že se nachází v záplavové zóně. Pokud by přišla voda jako v roce 2002, tak je dobré si představit titulní obrázek z citovaného magazínu s hladinou vody zhruba do výše oné "prudce elegantní" rampy v pravé dolní části obrázku.
Je to tedy vysoce neatraktivní lokalita, jejíž neatraktivita bude i nadále narůstat s restrikcemi, prosazovanými jednak zelenými, jednak těmi, kdo vydělávají na prodeji parkovacích míst rezidentům.
Obávám se, že kdokoli, kdo bude mít na nájem v těchto budovách (případně nebude úplně blbý a spočte si, že "zaváděcí nájemné" během několika let stoupne na mnohonásobek), "zakoupí se" někde mimo střed Prahy a přitom v dosahu metra, přičemž bude mít na výběr relativně velké množství lokalit. A existují i další lokality s napojením na příměstské tratě. Přitom jeho obchodní partneři, případně zákazníci, nebudou omezováni složitým proplétáním se skrze stále více "zelený" střed Prahy, tudíž i pro ně bude takováto lokalita atraktivnější.
Navíc je v Praze kancelářskoadministrativních budov a prostor nadbytek a ani ty již stojící nejsou všechny obsazeny.
To samé se týká i nějakých rezidentních bytů, do nichž se těžko přestahují obyvatelé okolních spíše chudších čtvrtí. Protože na bydlení v hyper - super budovách prostě tito lidé nebudou mít a ti, kdo by měli na byt v této lokalitě, si raději postaví domek na okraji Prahy, což je přijde na stejně nebo i méně a budou ve svém. I kdyby se zde prodávaly byty do osobního vlastnictví, pořád je člověk ve svém domku a na svém pozemku daleko více pánem než v rámci nějakého "družstva vlastníků", které může v případě potřeby nějaká nastrčená osoba totálně rozložit, pokud by se v něm taková nevyskytla "samospádem", což se v praxi děje docela běžně.

Možné využití

Dokážu si představit, že by zde mohla být nějaká výroba. To by se ovšem docela tlouklo s tím projektem - musely by se vybourat některé podlahy a stropy, aby mohla existovat výrobní hala, budova by se musela přizpůsobit statické zátěži a řešit i takové věci, jako je chvění vyvolané chodem některých strojů.
Pro výrobu (jakoukoli, třeba nějaký lehký průmysl) by ovšem bylo klíčové si vydělat na náklady spojené s lokalitou, což značně omezuje spektrum podniků, které by vůbec ekonomicky utáhly tento projekt, který sám Design Magazin označuje za "megalomanský" (což má ovšem asi být v rámci jím nastavených hodnot označení spíše pochvalné). Dokonce i nějaké "sdružené řemeslnické výroby" by asi narazily na nemožnost reálně pokrýt smysluplným využitím tak obrovské stavby.

Srážka s realitou

"Odborníky" supervychvalovaný "Tančící dům" má dnes problémy s využitím svých prostor. No dobře, pozitivum na tom byl fakt, že se zde mohla konat výstava Káji Saudka 18+, která se změnila v jeho posmrtnou poctu, protože krátce po jejím otevření Mistr, ležící již léta v komatu, zemřel.
Řada firem zde umístěných přicházela o pracovníky (a, pochopitelně, odcházejí spíš ti lepší, kteří nemají problém se uplatnit jinde), protože ti odmítali být v prostoru, kde je každé okno jiného tvaru a umístěné v jiné výšce nad podlahou. V zásadě se jim nelze divit, takovýto bortící se prostor je spíše v repartoáru tvůrců hororů, nebo těch bytostí, které nám posílají ošklivé sny. Takže řada firem pronájem prostor zde ukončila a nové se do této "hyper - super" budovy po jejich zkušenosti nijak nehrnou. Budovu alespoň částečně živí turisté (nahoře je hospoda s vyhlídkou na Prahu).
Velmi inspirativní z hlediska reálného hodnocení moderní architektury byl v podstatě krach "hyper - super" architektonického nového hlavního města Brasilia, které "architektonicky negramotní" potenciální obyvatelé odmítli a dodnes se tam nechtějí stěhovat. Vládní úředníci zde pracující mají raději rodiny v nějakém "nearchitektonickém" městě a dojíždějí do onoho výplodu architektů jen přespávat z pondělka na pátek.
Já sám měl možnost vidět rovněž "architektonicky geniální" město Bratsk, postavené na zelené louce a "geniálně koncipované" v tom smyslu, že zde byla (současný stav neznám, znám stav, držený za sovětů) čtvrť na bydlení, čtvrť na práci a čtvrť na služby. Jinými slovy: zapomenout si koupit rohlík znamená až několikakilometrovou pouť z bydliště do "službové" čtvrti.

V čem vidím problém

Architektura, na rozdíl od jiných technických disciplín, dosud neprošla očistou od megalomanských vizí levicového až ultralevicového charakteru. Pořád staví různé "koldomy" a "stroje na bydlení", po vzoru vizí sovětských (a také nacistických) architektů někdy z 20. - 30. let minulého století, a snaží se tyto svoje představy vnutit "zaostalé" společnosti, která podobné zhovadilosti odmítá.
Konec konců, jedním z prvních postů na tomto blogu bylo zhodnoceni vily Tugendhat, rovněž architektonického "superskvostu", vítězícícho v nejrůznějších soutěžích a hodnoceních, v němž se ovšem, na rozdíl od onoho odborníky proklínaného "podnikatelského baroka" nedá normálně žít. V této budově se dá maximálně uspořádat nějaká chlasto - žranice, jejíž účastníci budou posléze rozvezeni do normálních domů.
Obávám se převelice, že kterýkoli šéf party zedníků, jaké v době počátků "revoluce v moderní architektuře" stavěly standardní vesnické nebo i městské domy k bydlení (v našich městech "prvorepubliková zástavba") dokázal postavit kvalitnější dům, než paní Zaha Hadid. Ta může nabídnout jen a jen extravagantní tvary, jejichž hodnota je pochybná a mnohdy spíše negativní, a budovu, "pro prales, poušť i tundru", absolutně nereflektující místní podmínky.
Opět si dovolím připomenout předchůdce moderní architektury, opět (tehdy) slavných jmen, z doby barokní a renesanční, kteří, dovezeni z rodné Itálie k nám, nebo i dále na sever, stavěli zámky tak, aby byly vystaveny "chladivému severnímu větru", činícímu v jižní Itálii podobné budovy obyvatelnými i v létě, čímž způsobili, že tyto zámky jsou většinou v zimě neobyvatelné (a proto máme většinu zámků otevíraných jen přes letní sezónu). Tehdejší panstvo si ovšem mohlo dovolit v zimě "odtáhnout na jih" spolu s tažnými ptáky, což si zákazníci těch vesnických či městských zedníků dovolit nemohli.
Mezi lidmi a jejich potřebami na straně jedné a tím, co produkuje "moderní, vysoce hodnotná architektura", na straně druhé je prostě propast, která se stále více rozšiřuje.
Do značné míry za to může i omezení kontroly demokratické společnosti nad veřejnými penězi, které se pak mohou nalévat do různých "uměleckých soutěží", z nichž vzejdou naprosto bezcenné hovadiny, ničící a kazící veřejný prostor. Soutěže vyhrávají "géniové", kteří se takto sami či vzájemně nazývají, aniž by pro to existoval jediný rozumný, a kvalitou jejich výtvorů podložený, důvod. "Géniové", které nikdo mimo "úzký okruh zasvěcených" nezná, protože ani znát nepotřebuje; na stavbu domu k bydlení či rekreační chalupy si zcela jistě normální člověk nikoho takového neobjedná. Tito "géniové" se mohou uplatnit jedině v situaci, kdy o rozdělování veřejných peněz nerozhodují ti, kdo je vytvářejí, ale pseudoelity, samozvaně se prohlašující za "jediné posvěcené a rozumné".

V momentě, pokud se lidem podaří výše zmíněnou kontrolu nad svými penězi získat s tím, že by o každém takovém projektu rozhodovalo referendum těch, kdo naplnili obecní pokladnu (případně těch, z jejichž peněz se bude splácet dluh z realizace projektu, včetně úroků), budou muset tito "géniové" táhnout někam, kde demokracii v té době ještě nebudou mít.

2 komentáře:

  1. Denně míjím z tucet takových drahokamů světové architektury, srdcí z onyxu. Co kdo na té vile má, zůstává pro mě otázkou. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ateistický Laik12. května 2016 v 23:29

    obávám se, že kvůli železnici (a i magistrále) na tomto místě bude problematické postavit nějaké normální obytné domy. A co s takovým místem? Prvotně problém vznikl, když někdo od drah ty pozemky zašmoulil :-( Pentě. Další problém je, že Praha podle mě nemá jasnou představu co s tímto místem urbanisticky provede.
    Jen doufám, (i když nejsem pražák) že z veřejných rozpočtů na tyto projekty půjde minimum peněz (ideálně by měl investor ještě platit vyvolané náklady).
    P.S.: Tančící dům se mi nelíbí, tento návrh řešení okolí nádraží mě celkově neuráží, ale ani nenadchnul.

    OdpovědětVymazat