středa 2. srpna 2017

Petice o právu mužů na umělé oplodnění

Jiří X. Doležal upozorňuje v Reflexu na recesistickou petici za právo mužu na umělé oplodnění a peripetie s ní spojené.

Co ta petice reflektuje

Petice reflektuje diskuse o právu osamělých žen na umělé oplodnění, které bigotní bezmozkové v českém parlamentu odmítli. Jako ve všech podobných případech, kdy "humanitně" orientovní blbové vrtají do biomedicíny, se i tito míjejí s realitou.
  • Odmítači práva osamělých žen na umělé oplodnění spermatem anonymního dárce nereflektují skutečnost, že naprostá většina žen si nakonec to děcko opatří. Ať už "vztahem na jednu noc", nebo dokonce i manželstvím, které se rozpadne hned po otěhotnění. Pár takových případů znám. Takže soudruzi palamentní bigoti ničemu v podstatě nezabrání, jen tomu, aby k onomu oplodnění došlo za definovaných podmínek a spermatem zdravého a genetickými chorobami nezatíženého muže, což výše uvedené (a jim podobné) postupy negarantují. A vzhledem k tomu, že existují choroby jako AIDS, je náhodná známost s rychle absolvovaným nechráněným stykem potenciálním průšvihem pro celou společnost, protože antivirotika a další pekelně drahá léčba jdou z jejích peněz (ale parlamentním bigotům je to šumafu).
  • Petice za právo mužů na oplození se, přinejmenším jako parodie, míjí s realitou rovněž, protože něco podobného je skutečně potenciálně možné.

Těhotný muž

JXD ve svém článku připomíná, že skutečně již porodilo na světě několik mužů, ale že to všechno byly administrativně a právně na muže předělané ženy, kterým ještě zůstaly ženské pohlavní orgány a tudíž i schopnost počít, donosit a porodit dítě.
Nicméně existují pokusy (konec minulého století), kdy se na paviánech, tedy na našich relativně blízkých příbuzných, ověřilo, že samec může pod počáteční hormonální clonou (jakmile se vyvine placenta, postará se o její pokračování svou endokrinní aktivitou sama) přijmout oplozené vajíčko a po usazení na vhodné místo na stěně břišní dutiny donosit životaschopný plod.
Takováto akce má větší pravděpodobnost úspěšnosti než spontánně vzniklé mimoděložní těhotenství u ženy, protože to končí často havárií z toho důvodu, že se vajíčko usadí na nevhodném místě (vejcovod, stěna střevní apod.), kde není k dispozici dostatečně tlustý podklad a nejsou blízko velké cévy, které by daly vznik "mateřskému" podloží placenty.
Je velmi pravděpodobné, že naprosto stejný postup jako u toho paviáního samce by se mohl uplatnit i u muže s tím, že by se mu na vhodném místě usadilo vajíčko anonymní dárkyně, oplozené jeho spermiemi. Takové těhotenství, pochopitelně, musí končit císařským řezem, který by byl o to snazší, že by se nemusela prořezávat děloha, ale jen stěna břišní dutiny. Plod by se dal také paradoxně lépe průběžně sledovat než v případě svého fyziologického umístění v děloze.
Takže by i osamělý muž měl technicky zvládnout těhotenství s anonymní dárkyní vajíčka, oplodněného jeho spermiemi, jak si z toho dělají "legraci" (protože nevědí, co činí) autoři zmiňované petice.

Trošku SF

Nedávno byla prokázána perzistence omnipotentních buněk v některých mezenchymálních tkáních. Omnipotentní znamená, že tyto buňky mají schopnost tvořit i tkáně extraembryonálních struktur, jako jsou placenta, pupečník a plodové obaly, na rozdíl od pluripotentních buněk (kterých je víc a jsou známy déle), schopných vytvořit jakoukoli somatickou tkáň (tedy nacházející se uvnitř těla lidského jedince), ale nikoli právě ty výše uvedené, které jsou pro vznik nového jedince klíčové.
Teoreticky by tedy bylo možné z omnipotentní buňky vyrobit základ klonu s tím, že by i muž (nejen žena, u níž je to samozřejmé) byl s to donosit a "porodit" svůj vlastní klon.
Dále je pravděpodobné, že i pluripotentní a téměř jistě omnipotentní mužské buňky by bylo možno přeměnit na vajíčko, které by bylo oplodnitelné spermií jiného muže. Mohlo by být donošeno v mužském břiše, jako výše, nebo by je mohla odnosit profesionální "nosnice" ve své děloze a porodit tradičním způsobem.
Jediným problémem je, že muž by dal vznik jak vajíčku s X tak i s Y chromozomem. Ta druhá se běžně v přírodě nevyskytují, protože žena má karyotyp XX a tudíž by teoreticky vajíčko s Y spermií nemělo v přírodě vzniknout. Pokud by se sešly Y vajíčko a Y spermie, došlo by ke vzniku životaneschopného embrya s kyryotypem YY, které by po několika týdnech uhynulo (na chromozomu X jsou některé geny vitální důležitosti, které na chromozomu Y nejsou).
Problém ovšem je, že se životaneschopné zárodky s karyotypem YY občas mezi potraty nacházejí. Vysvětlení je dvojí: buď vajíčko oplodní dvě Y spermie a současně dojde nějakou cestou k zániku jeho původního jádra (nesoucího chromozom X), nebo je žena chiméra (vzniklá nejčastěji splynutím dvou velmi časných embryí do jednoho jedince) a má ve vaječnících buňky s mužským karyotypem XY (od splynulého sourozence mužského pohlaví).
To druhé vysvětlení (které považuji za pravděpodobnější) by dokazovalo, že je skutečně tkáň s mužským kryotypem XY při patřičné hormonální stimulaci schopna produkovat oplození schopná vajíčka, a že je tudíž vysoká pravděpodobnost dosažení stejného výsledku umělým postupem.
Teoreticky by se daly rovněž selektovat spermie s X a Y chromozomem (běžně se to dělá u chovných zvířat, protože jsou zpravidla samičí jedinci výrazně žádoucnější, takže by se patrně podobnými postupy podařilo snížit výskyt životaneschopných jedinců pod onu cca 1/4 odpovídající prosté prvděpodobnosti z kombintoriky. Navíc lze s úspěchem předpokládat, že by se tento letální karyotyp dal detekovat již u velmi raných embryí, ještě před dobou optimální pro jejich usazení v břišní dutině.
V takovém případě by nic nebránilo tomu, aby spolu měli děti dva gayové (současná situace je taková, že je biologickým rodičem společně vychovávaného dítěte jen jeden z nich).
Velmi prvděpodobně by bylo možné dosáhnout téhož i v opačném gardu, tedy u lesbiček, kdy by jedna z nich naprodukovala spermie (umělým postupem) a druhá (přirozenou cestou) vajíčko. V současné době lesbičky opět vychovávají děti, jichž je biologickým rodičem jen jedna z nich, nicméně někdy "se zadaří", že oplodnitelem je bratr nebo otec té druhé, takže i ta má k dítěti biologický vztah.

Citovaná "žertovná" a parodická petice se tedy do značné míry míjí s realitou, protože to, co navrhuje jako absurditu, je v reálu potenciálně možné.
Nedojde k tomu ovšem v úpadkové a zdegenerováné EU, ale v progresívní Číně, nebo Japonsku, kam utíká řada vědců, podobnými problémy (od GMO až po různé v EU zakazované techniky asistované reprodukce) se zabývajích.

10 komentářů:

  1. Pokud je mi známo, zatím mohou o umělé oplodnění požádat páry, které mají potíže s početím dítěte. Nevím, zda se to týká těch manželských, nebo i těch žijících „na hromádce“, ale to je detail.

    S důvody, které jsou v článku a podporují stanovisko, aby si i osamělá žena mohla požádat o umělé oplodnění se ztotožňuji. Počet mužských tupců a sobců v populaci nám roste a vhledem k tomu, že o děti se spousty budižkničemů starat prostě nechce, je objektivním faktem, že mužských, se kterými by se dalo při výchově dětí počítat a opřít se o ně, je méně, nežli by bylo potřeba vzhledem k počtu žen, ochotných přivést na svět děti a starat se o ně. Nevidím důvodu, proč by jim nemělo být vyhověno.

    Na druhou stranu ale nezapomínejme, že zdravotní péče je svým způsobem rozežraná černá díra, schopná a ochotná spolknout cokoliv, co jí jen náznakem dáte, nebo slíbíte. Zkrátka chci říci, že bylo-li by osamělým ženám umožněno umělé oplodnění, odrazilo by se to nepochybně i v rozpočtu na zdravotní péči a pravděpodobně i pořadnících na asistovanou reprodukci.

    Domnívám se, že měla proběhnout širší veřejná i odborná diskuse a pak až měl následovat návrh zákona. nestalo, se, bohužel, tak jako v mnoha jiných případech a je to ke škodě nás všech.

    Není už konečně na čase zlepšit tu společenskou i politickou kulturu?

    Mimochodem když už zašla řeč na tu brzdnou až zpátečnickou roli unijních magorů co se biologických věd týče, už jsem stihl zaznamenat, že přijde-li český vědec s nějakým významným objevem v biologii, stane se to většinou mimo území EU, to mi přijde jako dost varovný příznak. Říká se, že toto byl mimochodem jeden z významnějších impulsů pro brexit, Britové totiž testují léčiva před jejich nasazením a unijní prostředí začalo být k tomuto oboru natolik nepříjemné a kontraproduktivní, že to hrozilo významnými ztrátami, včetně ztráty pozice Británie jakožto významného „hráče“ na světovém trhu v tomto oboru. A kdo by si nechal zabít slepici, která nese zlatá vejce? Bruselští ano, londýnští ještě zatím ne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas s tím, že je o na delší a rozsáhlejší diskusi s průřezem skrze celou společnost.
      Druhou věcí je, že lze považovat za nepřípustné, aby o něčem takovém rozhodovali náboženští bezmozkové, jejichž zastoupení v populaci je hluboko pod 30 procenty.
      IMHO jednou z cest, jak z toho ven, je přímá demokracie o co nejširším (nejlépe zcela neomezeném) spektru témt. Takže Okamura, přes veškerá negativa, kterých si jsem vědom.

      Vymazat
    2. Sice opravdu nezbyde nic jiného než volit Okamuru, protože to je jediný nevítač, který přeleze klausuli, ale ta jeho "přímá demokracie" není schůdné řešení. Nutná podmínka je mít fungující politické strany s dostatkem aktivních členů; žádná cesta jak to obejít nebude fungovat, ať už je to "přímá demokracie", "nepolitická politika" nebo kalašnikov.

      Vymazat
    3. Politické strany (alespoň některé) může "zfunkčnit", pokud budou mít nad sebou jejich předáci Damoklův meč referenda.

      Vymazat
    4. Přímá demokracie je nástroj, jako spousta jiných. Její odpůrci argumentují tím, že volič by to „nezvládl“, protože by ho někdo zmanipuloval, nebo že prd ví o tom, nebo o onom. No a co? Ve Švýcarsku to funguje léta a dobře. Když se naučili ten nástroj dobře používat tam, nevidím důvodu, proč bychom to nezvládli také. A k tomu ještě tvrdím, že „zmanipulovat“ rozhodující většinu sněmovních parasitů a protlačit skrze ní kontraproduktivní zlodějinu, jako byla třeba nebývale štědrá podpora podpora pro OZE a vlastně si tu zjevnou zlodějinu nechat posvětit zákonem, je určitě mnohem snadnější, nežli oblbnout nadpoloviční většinu voličstva. A o to tu především jde nejvíc, aby jim do toho privatisování veřejných rozpočtů nikdo pokud možno nekecal.

      Zdravotní pojištění a financování zdravotnictví je cosi, co raději nebudu komentovat, byl bych sprostý a to já nechci. Fakt, že tu dodnes nemáme pojišťovny, kde by šlo připlatit si za lepší péči, považuji za hanebnost a hnus. V tomto ohledu jen více či méně konservujeme předlistopadový stav, papalášové si zařídí potřebné, šíbrové to podmáznou a zbytek má prostě smůlu. Nejlepší je být zdráv a ty zmetky pokud možno nepotřebovat.

      Vymazat
    5. Nevim jestli prave existence politickych stran neni hlavni pricinou soucasneho marasmu. Spousta stran ma rozumne lidi, ale jako celek je nevolitelna. Cokoliv by si volic pral je zabaleno do balicku s mnohym co si nepreje.

      Problemem je hlavne neexistence zpetne vazby. Referendum by nejakou zavedlo, ale nevim jestli by to stacilo. Existence stran a 5% klausule ji hodne oslabuji.

      Vymazat
    6. A kdo bude ta referenda navrhovat, vybírat jejich formulaci atd? Jedinec nemá šanci vědět o všem, co se v politice děje, takže se jich musí mdát několik dohromady a rozdělit si úlohy. Můžeme to nanejvýš formálně přejmenovat na hnutí nebo platformu, ale vpodstatě to zase nebude nic jiného než politická strana. Máme jen dvě možnosti: buď marně čekat na nějakého spasitelského supermana, nebo se postarat o nápravu sami.

      Vymazat
    7. Pořád je to lepší situace, než když zvolíme jednou za X let garnituru šejdířů a podvodníků, která si dělá prakticky jen to, co chce, bez jakékoli návaznosti na sliby před volbami.
      Čili ano, klidně ať jsou zde volení zastupitelé, kteří budou dělat rutinní práce, ale musejí mít nad hlavou Damoklův meč referenda, který jim nedovolí se totálně vykálet na voliče a sliby jim dané.

      Vymazat
    8. > Můžeme to nanejvýš formálně přejmenovat na hnutí nebo platformu, ale vpodstatě to zase nebude nic jiného než politická strana.

      At se to jmenuje treba Nestrana nestraniku, to je jedno. Dulezite je aby se namisto bandy prevazne sejdiru dalo zvolit nekolik rozumnych jednotlivcu. Takovych je i v soucasnych silenych stranach nekolik a kdyby se podarilo tech chliv vymest, pak by jich bylo mnohem vic. Zda pak zvoleni zastupci budou pokracovat s nejakou stranou nebo si to zorganizuji jinak, bych uz nechal a nich.

      Proti volbam jednotlivcu se obvykle argumentuje Hitlerem, ze pry by takto jeden charismaticky vudce mohl strhnout na sebe moc. To me prijde nesmyslny, protoze by to byl jeden ze 200. A stranu jednoho cloveka mame taky a je to pekna katastrofa; vetsi nez kdyby tam byl sam za sebe.

      Vymazat
  2. > IMHO jednou z cest, jak z toho ven, je přímá demokracie o co nejširším (nejlépe zcela neomezeném) spektru témt.

    Souhlasim s tim, ze kdyz uz se ma o necem rozhodovat, pak o tom nemaji rozhodovat papalasi ale lid (pokud ma zajem; o tom kolik metru od krizovatky se smi parkovat asi referendum netreba).

    Ale tvrdim ze o naproste vetsine veci by meli rozhodovat jen ti co se jich to primo tyka. Tedy pokud se dva cloveci chteji oplodnit a zaplati si to, pak at to udelaji v jakekoliv kombinaci a treba at se oplodni oba soucasne. Nebo vsichni tri.

    Pokud to chteji delat za moje prachy tak ne. I kdyz si dokazu predstavit ucast v pojistovne ktera takove veci hradi. Katolicka pojistovna by to asi nehradila a to je v poradku. Ze zadna neni, to je tim ze se stat s* do vseho.

    OdpovědětVymazat